04.01.2019   Petr Ondráček

Kapitánem na záchranném ostrůvku 3.

Předcházející díly tohoto seriálu se zabývaly problematikou přípravy na situaci, kdy bude nutné se rozhodnout pro opuštění lodě a pro další plavbu použít záchranný ostrůvek (dále jen „ostrůvek“). 
V tomto díle bude věnována pozornost tomu, co se bude dít po tomto rozhodnutí očekává od jeho kapitána. Jedná se o činnosti, které představují úvodní fázi plavby na ostrůvku. To představuje vlastní nalodění a úkony bezprostředně po nalodění.  
Činnosti a aktivity v prvních okamžicích použití záchranného ostrůvku lze rozdělit do tří kroků, které jsou v přehledu uvedeny na obrázku.

 Aktivity a činnosti v prvních okamžicích použití záchranného ostrůvku

V úvodu je třeba znovu zdůraznit, že rozhodnutí o použití ostrůvku je zcela zásadní a ve většině případů, zvláště na rozbouřeném moři, nevratné. Ne každá situace si však vynucuje takové rozhodnutí a ne vždy je nutné hned žádat o záchranu aktivací EPIRB bóje doprovázené tísňovým voláním pomocí VHF, HF lodní stanice nebo družicového telefonu radiostanice.

Pamatujme: pokud se loď nepotápí nebo ji nehrozí zničení požárem a požádali jsme o záchranu, tak je rozhodně lepší na ní co nejdéle zůstat!!!

K dispozici pro přežití je na lodi více věcí a potravin. Lze také účinněji řešit případná zranění. Rozhodně jsme i více chráněni před větrem a mokrou nepohodou, než je tomu na ostrůvku. Také jsme lépe viditelným objektem při vyhledávání od letadel nebo lodí, které nám jedou na pomoc. Dalším aspektem je, zda jsme blízko břehu, kde se záchrany můžeme dočkat v poměrně rychle, řádově v hodinách nebo na oceánu, kde to může trvat dny. Zvláště, pokud plujeme mimo pravidelné lodní trasy. V neposlední řadě pak rozhodování a návazné činnosti jsou značně ovlivněna teplotou okolní vody. Jinak tomu bude v ledových vodách a jinak v těch teplých, kde po odeznění bouře nastane „Karibik“.

Krok 1

Přepokládejme, že dané okolnosti vedly k rozhodnutí opustit loď, iniciovat žádost o záchranu a použít záchranný ostrůvek. Ten je v tomto okamžiku na vodě a je plně rozvinut (nafouknutý). Posádce se podařilo na něj dopravit připravený náklad (EPIRB, záchranný grab-bag, kanystry s vodou, doplňkové vybavení, lodní deník,…) a také se do něho všichni nalodili. Je rovněž předem jasné, kdo se stává kapitánem ostrůvku se všemi jeho povinnostmi a zodpovědností za své rozhodování (diskutováno v 1. díle). Znovu na tomto místě připomeňme, že díky různým okolnostem nemusí být pravidlem, že kapitán lodě (například může být zraněn nebo psychicky neschopen) se stává kapitánem ostrůvku.

Před posledním rozhodnutím kapitána ostrůvku o vydání pokynu k uvolnění ostrůvku od lodi, tak je užitečné provést prvotní kontrolu. Tedy, pokud to situace dovolí. Ta spočívá v potvrzení, že celá posádka vybavená záchrannými vestami a signálními světly je naloděná na ostrůvku nebo se chystá nalodit z vody, ostrůvek je schopen plavby (je nafouknutý)  a je naložen připravený náklad. To je ideální případ. 
Obvykle však vlivem stresové situace vznikne chaos a panika nebo rychle v důsledku potápějící či hořící lodi se ne vše podaří včas naložit. Ne vždy daná situace a stav moře dovolí nalodění posádky a nákladu přímo z lodi. Co horšího, také ne všem se nemusí podařit se na ostrůvek dostat přímo z lodě. Přednost mají členové posádky, kteří jsou zraněni, neschopni pohybu nebo svým psychickým stavem jsou příčinou vzniklého chaosu. V této situaci je třeba se vyvarovat předčasnému odvázání ostrůvku od lodě a především organizovat nalodění celé posádky do ostrůvku. Nelze například příliš počítat s tím, že na rozbouřeném moři a ve tmě půjde snadno někoho na vodě nalézt a vylovit. Ostrůvek není zrovna ovladatelným plavidlem a většinou se v prvních okamžicích stává hračkou větru unášeným na vlnách.

 
Nejsou také vzácné situace, kdy ostrůvek je hozen na vodu a není přivázán k lodi, nedojde k jeho plnému rozvinutí (nafouknutí), je odvázán v okamžiku, kdy nejsou všichni z posádky na ostrůvku nebo se octli ve vodě bez záchranných prostředků, část připraveného nákladu zůstane na palubě nebo neočekávaně spadne do vody. Těch situací si můžeme opravdu představit nepočítaně.

Proto první činností kapitána je zajistit, aby se celá posádka dostala na ostrůvek (nezapomenout na ostrůvku spustit schůdky do vody)a potvrdit ji kontrolou. Není to však úloha jen kapitána. Vzájemná kontrola a případná pomoc těm, kteří se naloďují (zvláště zraněným) z vody, musí být samozřejmostí. Popřípadě pak následně zajistit i vylovení toho nákladu, který nechtěně spadl do vody. 
 

Krok 2

V okamžiku, kdy je výše uvedená prvotní fáze ukončena, je prvním úkolem kapitána provést komplexní kontrolu – inventuru a na základě jejího výsledku zvolit následné aktivity.  Ta spočívá v ověření stavu posádky, ostrůvku a jeho nákladu v pořadí řešení těchto priorit:

1. fyzický a psychický stav posádky – charakter zranění (akutní stavy - otevřené krvácení, zlomeniny, odřeniny, řezné rány), následky topení se – zástava dech a srdce, šokové stavy, apatie, hysterie, podchlazení – hypertemie, popáleniny (řešením těchto stavů se bude věnovat samostatný díl tohoto seriálu), 
2. zajištění plavbyschopnosti a stability ostrůvku – hození vodní kotvy a případné dofouknutí vyčerpání vody, …
3. kontrola, zda posádka má základní komfort – převléknutí do suchého a odpovídajícího oblečení, 
4. podání jídla a pití, zajištění klidu pro zraněné (podání léků proti bolesti) a proti mořské nemoci (zejména těm, kteří ji trpěli při plavbě na lodi, lze i preventivně všem v případě rozbouřeného moře),
5. inventura a kontrola stavu a uložení veškerého nákladu – obsah grab-bagů, stav pitné vody, navigačních, pyrotechnických a komunikačních prostředků a standardního obsahu vybavení ostrůvku. 

 Je třeba zdůraznit, že uvedené činnosti a jejich odpovídající rychlé a kvalitní provedení v tomto kroku zcela zásadním způsobem ovlivňují další průběh plavby a dosažení záchrany. To opravdu klade velký důraz na organizační schopnosti a znalosti kapitána. Případná panika a nerozhodnost kapitána je dobrým nakročením ke katastrofě. Je zřejmé, že kapitán nebude všechny výše uvedené činnosti provádět sám, ale některé deleguje na zbývající členy posádky, kteří jsou schopni v daný okamžik přidělené úkoly plnit. Je třeba se připravit i na extrémní situaci, kdy se z různých důvodů nakonec z plavby na ostrůvku stane osamělá plavba s úplně jiným kapitánem. Moře i ostrůvek nám může přinést mnoho překvapení, na které jsme se nemohli připravit a nelze je ani všechny popsat. Lze však řadu z nich do jisté míry eliminovat dobrou přípravou před plavbou na lodi a následně rozhodností při činnostech na ostrůvku.

Krok 3

Po ukončení činností obsažených v druhém kroku lze přistoupit k zajištění další plavby tak, aby vedla k co nejrychlejší a úspěšné záchraně.

Ty lze shrnout do těchto bodů:

• Seznámení posádky s návrhem strategie záchrany – plavby, stanovené na základě geografické polohy, stavu posádky a výsledku komplexní kontroly a stavu moře, provedené lokální meteorologické předpovědi a znalostí převládajícího směru vlnění, proudů a klimatu v dané oblasti.
• Rozdělení úkolů, služeb a vzájemné komunikace všem na ostrůvku podle jejich fyzického a psychického stavu a přesvědčení se, že jim rozumí.
• Pokračování v řešení zdravotních problémů, které nejsou již akutní, ale ovlivňují plnění stanovených úkolů nebo mají negativní vliv na psychický stav ostatních členů posádky a celkovou atmosféru v ostrůvku. 
• Stanovení dávek jídla a pití, způsobu jejich podávání a průběžně provádět kontrolu (možné přístupy byly diskutovány v 1. díle seriálu).
• Určení míst ke spaní a odpočinku, druh oblečení včetně záchranných vest a dalších pomůcek.
• Sledovat odezvy na vydané tísňové volání a podle okolností použít pyrotechnické prostředky (rakety a dýmovnice) a rádiovou komunikaci. S pyrotechnickými prostředky je ale třeba nakládat maximálně úsporně. Asi nemá smysl na otevřeném oceánu mimo lodních tras a 1000 mil od břehu hned neustále zapalovat dýmovnice a vystřelovat rakety. Je třeba si je šetřit také na dobu, kdy bude potvrzena záchranná akce a zahájeno vyhledávání, aby nás letadla zachytila. Pokud nejsme vybaveni radarovým odpovídačem (nebo přestane vysílat EPIRB na kmitočtu 121,5 MHz – po 48 hodinách) a ztratíme rádiové spojení díky vybitým bateriím, tak se pár raket nebo dýmovnic v závěrečné fázi lokalizace našeho ostrůvku jistě hodí.
• Přijmout opatření pro zajištění co největší komfortu posádky ostrůvku – teplé a suché oblečení, sucho a teplo v ostrůvku - odčerpávání nateklé vody, udržování dostatečného nafouknutí, uzavíratelnost přístřešku, větrání, ochrana přes sluncem, …).

Závěr

Výše uvedený výčet aktivit a činností v prvních okamžicích na ostrůvku je nutné považovat jako výchozí témata pro kapitána ostrůvku a potažmo také pro ostatní členy posádky. A to jak ve fázi přípravy, tak v realitě, která vede k nutnosti nechtěné plavbě na ostrůvku. 
Je zřejmé, že realita nepochybně přinese mnohé další situace a to, co je zde uvedeno se ukáže jako ne plně, či vůbec v určité situaci nerealizovatelné. To však s sebou plavba na moři obvykle přináší a vlastně by to nemělo být pro jachetního kapitána příliš překvapující. 
V dalších dílech budou postupně podrobněji diskutovány prostředky a užitečné rady a znalosti pro plavbu na ostrůvku vycházející ze zkušeností těch, kteří se na záchranném ostrůvku plavili a byli zachráněni.