22.03.2018   Petr Ondráček

Několik praktických zkušeností z plavby ve vysokých vlnách

Plavba na moři je až na výjimky vždy doprovázena vlnami, které mají  různý charakter a výšku. Výška vln a jejich tvar je určen jednak lokálními podmínkami působením směru a síly větru, proudu v kombinaci s vlněním, které určuje dlouhodobé působení větru, tvar dna a působení  gravitačních sil Země a zejména Měsíce spolu s vlněním způsobeným vzdálenou bouří. V blízkosti pobřeží pak k tomu přistupuje tvar pobřeží a reliéf jeho  dna (pobřežního šelfu).  Každý oceán nebo moře má svoje typické převládající vlnění. Bohužel vlny a vlnění nemají je jeden směr a konstantní výšku.  Což při plavbě poznáme, že pravidelně každá x-tá vlna je značně vyšší,  než ty předcházející. Rovněž existuje fenomén „mrtvá vlna“, kdy po bouři na klidné hladině se najednou přižene vysoká často ničivá vlna. 

V případě, že vítr nabírá na síle větší než 6 Bf a předpověď a místní podmínky ukazují na další zhoršení, je třeba zvážit, zda a jak pokračovat v plavbě. Buď  zamířit včas do chráněné zátoky nebo maríny nebo vyplout dále na moře pokud máme blízko pobřeží.  Nebo zastavit a uvést loď do dryfu, aby se chovala jako korková zátka, pokud ovšem máme za s sebou (na závětrné straně) dostatečný prostor po očekávanou dobu  zhoršených plavebních (bouřlivých) podmínek.

Obecně plavba ve vysokých a nepravidelných vlnách z různých směrů vyžaduje velice citlivé a pečlivé kormidlování a vyladění plachet tak, aby v žádném případě nedošlo k zalomení vlny nad lodí a následně dopadu tuny vody na loď. Pak hrozí jak ohrožení posádky například smetením do vody nebo zranění  nebo poškození trupu a takeláže. V nejhorším případě dojde k potopení lodě.

S největšími vlnami až do deseti – patnácti metrů ze třech až čtyřech různých směrů se lze setkat od 40° rovnoběžky v Indickém oceánu.

Při své nonstop plavbě jsem  se musel vypořádat s větry do 65 uzlů doprovázené  velkými a nepravidelnými vlnami často se zalamujících nebo s mohutnou bílou čepicí. Bylo třeba najít  vhodnou kombinaci a velikosti plachet a způsob kormidlování na všech kursech. Na těch zadních obvzláště.  V takovýchto podmínkách  se v podstatě jedná o plavbu podobnou jako plutí po řece. Jsou zde proudnice a vratné proudy v údolích vln a z vrcholu vlny se surfuje pod úhlem asi 45°.  To vše je doprovázené dynamickými změnami rychlosti a směru větru a proudu v jednotlivých částech povrchu vlny. Proto správné najetí pomáhá k rychlé a hlavně bezpečné plavbě. Tady se mně velice hodily zkušenosti získané závoděním na divoké vodě. Ty umožnily dobře číst vlny a proudění ve vlnách a mezi nimi. 

Protože jsem plul sám, tak jsem s větrem nad 50 uzlů vypustil strategii plutí na zadní vítr. Nebyl bych schopen na tomto kursu dlouhodobě vést bezpečné kormidlování. Tak jsem radši zastavil a přešel do dryfu metodou „Hove to“.

V podmínkách velkých vln a vyšších rychlostí větrů (asi od 25 uzlů) se ukazuje jako vhodné volit spíše větší plochy předních plachet oproti hlavní plachtě. Co se týče výběru kombinace plachet, tak na zadní kursy se mně osvědčil bouřkový spinakr a hlavní plachta na 3. ref  i ve větrech mezi 25 - 35 uzly. Při větších rychlostech větrů do 45 uzlů jsem pak plul jen s bouřkovým spinakrem (viz foto).

Bouřkový spinakr je trojúhelníková plachta ze silného materiálu o ploše kolem 5 m2 s výtahem k prvnímu sálingu vedeným přes stoper do kokpitu. Ovládání natáčení plachty je patrné z obrázku níže.

Díky tomuto uspořádání nedochází k velkému namáhání stěžně během plavby na vysokých nepravidelných vlnách (plachta je blíže těžišti lodě než v případě kosatky). Bouřkový spinakr lze rychle a jednoduše spustit a znovu vztyčit bez nutnosti jít dopředu ke stěžni. 
Na ostatních kursech jsem  ve větrech do 35 uzlů plul převážně s 3. refem na hlavní plachtě a různě odrolovanou genou nebo kosatkou. Zvláště taková kombinace byla potřebná na bočních kursech, protože s větší hlavní plachtou bylo opravdu obtížně vytrimovat loď pro nasazení autopilota a pro dosažení maximální rychlosti plavby.