Vzdělávání
06.08.2018 
Jaroslav Foršt
DOVOLENÁ NA JACHTĚ 1
JAK SE DOSTAT NA MOŘE
V téhle kapitole si povíme, jak fungují charterové společnosti, jak si loď vypůjčit, jaká to má úskalí a na co nesmíte zapomenout.
Obsah:
Kapitánem snadno a rychle
Kamarád s lodí
Půjčení lodě
Zakoupení plavby
Jak fungují chartery
Pohled z druhé strany
Ještě pár slov o Chorvatsku
Co je charterová společnost a co agentura
Jak si vybrat charterovou agenturu
Jak to dělám já
Vybíráme loď
Kolik to stojí
Jak to dělám já - jak si vybrat loď
Slevy
Stáří jachet
Jak si vybrat charterovou společnost
Kauce a další poplatky na základně
Kauce
Na co se pojištění kauce vztahuje a na co ne
Pojištění kauce
Tranzitlog a lázeňská taxa
Co v ceně není
Nikdy s plynovou pákou na doraz
Náklady na plavbu
Motor
Kotvení a stání
Je to drahé nebo není?
Kapitán a náklady na něj
Moje nejdražší a nejlevnější marína
Náklady na jednu konkrétní plavbu
O kapitánech z kapitánského pohledu
Proti obecně rozšířenému povědomí je dostat se na moře poměrně snadné. Nepotřebujete k tomu ani známosti politiků, ani miliónový roční příjem, ani zvláštní nadání, ani vrozenou odolnost proti mořské nemoci. Nic z toho. Potřebujete jenom odhodlání, protože mořští vlci říkají, že na moři je ten, kdo na něm být chce, a také potřebujete otevřenou mysl, protože moře si užije jen ten, kdo si ho užít chce. A potřebujete trochu peněz. A těch peněz možná překvapivě nebude tak moc.
V kostce řečeno, vyplutí na moře v dnešní době je skutečně snadné. Celosvětově rozšířená síť charterových společností – rozumějte půjčoven lodí – umožní uskutečnit plavbu prakticky kdekoliv na světě. Loď si můžete půjčit v Chorvatsku, v Řecku, v Itálii, v Anglii… loď je možné si pronajmout v Malajsii, v Americe, v Karibiku a klidně i u Antarktidy. Samozřejmě, takové destinace už jsou otázka peněz. I když ceny za pronájem plachetnice jsou v závislosti na její délce a vybavení plus mínus podobné všude na světě, doprava na místo vyplutí (a zpět) už cenu celé plavby výrazně zvýší.
Nicméně dříve narození jachtaři vám potvrdí, že dostat se na moře před pádem železné opony bylo velmi složité. Nejenom, že jste museli získat všechna povolení pro plavbu do cizích zemí (a to rozhodně nebylo jednoduché), ale taky jste si museli loď většinou postavit (s kamarády) a taky k moři dopravit. Vzhledem k zeměpisné poloze Čech to nebyl triviální úkol (pokud by vás to zajímalo, tak více informací o tom, jak to dříve chodilo, najdete v knize Za kormidlem nejen na Jadranu od Františka Novotného).
Dneska je to jednoduché. Objednáte po internetu, zaplatíte a jedete.
KAPITÁNEM SNADNO A RYCHLE
Možností, jak se námořní elév, tedy úplný začátečník, dostane na moře, je několik. Jednou z nich, možná překvapivou a kterou tady zmíním hlavně pro úplnost, je zúčastnit se přímo kapitánského kurzu v Chorvatsku, které nabízejí některé české charterové agentury. Překvapivě k tomu nejsou potřeba ani velké předchozí zkušenosti, i když jsou samozřejmě výhodou. Získat chorvatský kapitánský patent „B“ není moc složité a jak znalostmi, tak platností je tenhle průkaz ušitý na míru chorvatským vodám. Mezi českými mořskými vlky nemá tenhle způsob moc velké renomé a chorvatská „tramvajenka“ jak jí zlí jazykové říkají, nemá moc dobrý zvuk. Skutečností ale je, že pro plachtění v chorvatských vodách je dostačující a získat ji není velký problém.
Nutným předpokladem ale je, že berete jachting vážně a že chcete pokračovat jak v plachtění, tak v dalším sebevzdělání, například v kurzech na kapitánské průkazy, které nabízí Ministerstvo dopravy ČR. Jachta na moři není žádná adrenalinová atrakce z Disneyworldu. Moře je moře a každou chybu a neznalost umí tvrdě trestat. Bylo by bláhové si myslet, že získáním chorvatského průlazu všechno umíte a všechno znáte. Taková situace ostatně na moři nenastane nikdy.
Chorvatský národní park Telaščica, který se nachází na jižním konci ostrova Dugi otok. Záběr je z plavby do zátoky Mir, která je známá nedalekým slaným jezerem, kde je hustota vody díky vysoké salinitě velmi vysoká a koupajícího zcela nadnáší, takže není nutné dělat tempa. Je to krásný cíl pro dovolenou na plachetnici, protože od pevniny je Dugi otok poměrně daleko a jinak než lodí není dosažitelný. Při plavbě pak vychutnáte nejen další zátoky a krásné okolí, ale můžete pak navštívit i nedaleký Kornatský národní park, který je také velmi krásný.
KAMARÁD S LODÍ
Další možností je, že máte kamaráda, který má loď někde na moři a prostě vás za dohodnutých podmínek na ní sveze. Tato možnost je hojně využívána při přeplavbách, tedy při cestách na větší vzdálenosti, kdy onen kamarád (vlastník lodě) se potřebuje s lodí dostat z místa A do místa B a potřebuje na pomoc posádku. Pak za relativně laciný peníz získáte místo na lodi a možnost leccos se přiučit. Nevýhodou je, že pokud jste úplný začátečník a moře vám nesedne, může se taková přeplavba změnit v krušný zážitek. Nejedná se totiž o přeplavby na pár hodin, ale většinou na více dní, od týdne až po měsíc, třeba napříč Středozemním mořem. Proto se přeplavby doporučují pro zkušenější zájemce.
Variantou výše zmíněného je, že váš kamarád má třeba jachtu v Řecku a za levný peníz v ní vozí kamarády po řeckých ostrovech. Pokud je kamarád rozumný a jeho loď ve slušném stavu, bývá tohle finančně schůdný způsob, jak si jachting na moři vyzkoušet. Kámen úrazu ale může být v termínu „loď v rozumném stavu“. Protože majitelské lodě mohou být, na rozdíl od charterových plachetnic, které musí držet určitý technický standard, nejrůznějšího stáří a stavu, může se takový výlet změnit v noční můru. Ne každý je připraven na 14 dní v Řecku třeba bez záchodu a bez ledničky… V každém případě je dobré si v takových případech zjistit o lodi a o kamarádovi co nejvíc, nejlépe se vyptat někoho, kdo na lodi už byl.
Vyprávěl mi jeden kamarád jednou svůj případ, kdy právě s manželkou podlehli nabídce přítele, který vlastnil loď v Řecku. Onen kamarád nalákal svoji manželku, ve snaze jistě upřímné, na dovolenou na jachtě známého v romantickém Řecku, slíbil jí koupání, slunnou Iliadu a vůbec všechno možné, že by se za takovou nabídku nestyděly ani cestovní kanceláře. A tak oba, jako nejachtaři podotýkám, absolvovali plavbu z Turecka do Athén. Celou cestu se kvůli počasí muselo jet na hodně hlučný motor a koupali se jednou. Paní cestou trpěla sluneční alergií a od té doby ani jeden z nich nesebral odvahu se na moře vrátit. Prostě není plavba jako plavba.
PŮJČENÍ LODĚ
Další možností jak se dostat na moře na jachtu, je využít služeb charterové společnosti a loď si jednoduše půjčit. Dnes je to jednoznačně nejvyužívanější způsob jak se dostat na moře a to za velice rozumných podmínek. Pronajmete si loď, najmete si kapitána a nejčastěji s partou stejně naladěných přátel vyrazíte do Chorvatska na moře. A nemusíte mít ani partu přátel. Pokud jste samotáři, nebo chcete plout s rodinou, prostě si najmete loď i s kapitánem sami. Jen to vyjde dráž, než když se náklady dělí mezi více lidí.
ZAKOUPENÍ PLAVBY
Asi poslední možnosti je zaplatit si plavbu u nějaké české společnosti, které přeplavby nabízejí. Dělá se například týdenní Zadar – Benátky – Zadar. Nebo Dubrovník – Korfu – Dubrovník, oblíbené jsou dvoutýdenní plavby na Baltu, kde se dostanete až do Švédska nebo Norska. Výhodou je jednoduchost. Prostě si koupíte místo v posádce, většinou nemusíte mít žádné zkušenosti a o všechno další se postará prodávající společnost. O kapitána, o loď… Má to ale i nevýhody. Třeba nevíte, s kým na lodi budete. Může se stát, že po týdnu plavby budete mít ostatních tak plné zuby, že už nikdy na moře ani nepomyslíte. Některé plavby se také pořádají v náročnějších vodách, a protože většinou je potřeba dostat se z místa A do B a zpátky, pluje se i za horších podmínek a na začátečníka to může mít nemilé dopady.
I když náročnější podmínky mohou mít své výhody. Slyšel jsem názor, že nejlepší způsob jak zjistit, jestli se vám bude na moři líbit, je ten, kdy si zakoupíte týdenní plavbu do Norska. Buď po týdnu vyskočíte z lodi a vrátíte se trajektem a nebudete chtít už o moři slyšet, nebo si po týdnu koupíte plavbu na další týden. A máte jasno.
V dalším textu se zaměříme především na charter, tedy půjčení si lodě, a pokusím se vás upozornit na všechna úskalí, která na vás na této cestě čekají a kterými budete muset proplout, abyste si na konci své první plavby mohli říct „stálo to za to“ a nebyli zklamaní z toho, že jste třeba vyhodili peníze nebo že vaše vysněná dovolená neproběhla úplně tak, než jste si představovali.
JAK FUNGUJÍ CHARTERY
I když charterové společnosti fungují po celém světě, soustředíme se v dalším textu hlavně na našeho jižního vzdáleného souseda, na Chorvatsko. Důvodů je více. Především je Chorvatsko z Čech velmi blízko a je dostupné pohodlně autem. Navíc v ježdění do Chorvatska máme tradici, protože svého času byla Jugoslávie jedinou oslnivou destinací, kam mohl jet i průměrný člověk, byť samozřejmě o doložku žádat musel. Málo platné, i když se najde spousta odpůrců tohoto názoru, Chorvatsko máme tak nějak v krvi. Navíc Chorvaté tradičně mají Čechy rádi, i když to platilo hlavně před rokem 1989 a potom po roce 1995, kdy byli Češi první, kdo začali do válkou zničené země zase jezdit. Mluvím zde zejména o Chorvatsku, i když to všechno podobně platí i pro celou bývalou Jugoslávii. Ale z námořního hlediska, a to je to, co nás zajímá, je prioritní Chorvatsko, protože má jednoznačně největší pobřeží a nejvíc ostrovů, zatímco třeba Slovinsko má pobřeží asi 12 kilometrů. (V Chorvatsku je tolik ostrovů, že vlastně nikdo přesně neví kolik).
Ještě než se ale společně pořádně pustíme do úskalí dovolené na jachtě, dovolte mi představit spoluautora knihy, mořského vlka a kapitána, co plul po mnoha mořích a oceánech a který bude další text knihy komentovat a dohlížet na něj.
Seznamte se tedy – kpt. František Novotný!
POHLED Z DRUHÉ STRANY
Jako kluk, který vyrůstal v brněnském jachtklubu na Brněnské přehradě, jsem se k námořnímu jachtingu dostal přirozeným způsobem. Začátkem 60. let jsem byl bezprostředním svědkem jeho vzniku, respektive poválečného znovuzrození, a když mě přestal bavit okruhový jachting, udělal jsem si v roce 1971 průkaz „B“ (pro řízení jachty v pobřežních vodách) a dostal se na moře jako člen české části posádky polského škuneru Zew morza. Tam jsem se seznámil s Jiřím Wytáčkem z Českých Budějovic a s ním absolvoval první dvě „skutečné“ plavby na 7,10 m dlouhé námořní plachetnici.
V druhé polovině 90. let jsem pracoval jako profesionální skipper na 12 m dlouhém keči Freelord a organizoval i jeho využití v charteru. Proto jsem si dovolil vstoupit do textu. Cítíte-li touhu seznámit se blíže s mořem a užívat si slunce a koupání v Dalmácii v co největším soukromí, nemusíte se stát přímo námořními jachtaři. Stačí se na někoho takového „nabalit“. Říká se, že Češi se všichni navzájem znají, a tak byste neměli mít problém znát někoho, kdo pravidelně jezdí na jachtu. Tito lidé mají často problém naplnit posádku lidmi, kteří jim sednou. Menší charterová plachetnice má kapacitu 6 osob, větší pak 8 osob – což naplnit může být někdy problém. Mně se často stávalo, že lidé, kteří o jachtingu něco věděli, mi přivedli do posádky naprosté jachtařské ignoranty, jež však byli příjemní lidé.
Kupříkladu jsem měl posádku, jež se dala dohromady přes manželky, které se znaly z jazykové školy. Všichni si tak padli do oka, že se mnou pluli po několik sezón. Později jsem vylákal na moře též rodinu jednoho nakladatele i s dědečky a knězem, aniž by někdo z nich byl jachtař.
Nevypravujte se však na moře s příliš romantickým pohledem, třebas po shlédnutí filmu „Piráti z Karibiku“ nebo nějakého podobného. Neočekávejte čtyřhvězdičkový hotel s bazénem a lehátka, na kterých se budete od rána do večera slunit a obsluha v bílém fráčku vám bude nosit jeden chlazený drink za druhým. Neztotožňujte si takovou představu s pojmem jachta. Pravda, existují jachty, kde to takhle chodí, ale to jsou malé parníky za půl miliardy korun, které si mohou dovolit takoví lidé jako např. Ivana Trumpová. Když jsem v roce 1997 pracoval jako skipper na Floridě a Bahamách, přiletěli mi tam z Česka lidé s právě takovými představami, a když zjistili, že je nikdo obsluhovat nebude, že musí spát ve stísněných kajutách a v kokpitu u kormidla se dá jenom sedět, loď po týdnu opustili a na ten druhý si najali auto, aby odjeli do Orlanda a mohli si prohlédnout Disneyworld. Prostě měli zcela jiné představy o dovolené, než jakou může nabídnout pobyt na námořní plachetnici.
Pokud vás láká spíše aktivní dovolená, můžete to s námořním jachtingem zkusit. A není nic proti ničemu, když to napřed zkusíte jako „porcelán“, což je původně vodácký termín pro pasažéra v kanoi, a teprve poté, co zjistíte, že by se vám to mohlo líbit, nastoupíte dráhu skutečného námořního jachtaře.
Dalším důvodem, proč budeme mluvit hlavně o Chorvatsku, je, že pro začátečníky a vůbec pro ty, kteří jedou na plachetnici poprvé, je Dalmátský archipelag jedinečný co do plavebních možností. Mezi chorvatskými ostrovy a ostrůvky najdete uzavřené vodní plochy, kryté vodní plochy, spoustu zátok a kotvišť, které ve středomoří prakticky nemají obdoby. I když to není na první pohled zřetelné, výhoda pro začátečníky je obrovská. Kryté ostrovy poskytují spoustu úkrytů před vlnami. Rozdíl vlnění na otevřeném moři a uprostřed ostrovů střední Dalmácie je obrovský, a začátečník, jehož žaludek se rozhodl na vlnách zlobit, možnost schovat se rozhodně ocení. Stejně tak je v Chorvatsku všechno relativně blízko a dosáhnout úkrytu v nějakých horších podmínkách je snadné, a tak není posádka lodi vystavena drsnějšímu moři víc než několik hodin.
Ukázka námořní mapy Chorvatska, série Male Karte. Ukazuje část střední Dalmácie s Murterským mořem. V levé části najdete jižní konec ostrova Dugi otok, jak o tom bylo hovořeno v popisku fotografie na protější straně. Sami vidíte, že ostrovů, ostrůvků, zátok a kotvišť je zde nepřeberně a díky tomu patří chorvatské pobřeží k těm nejkrásnějším ve středomoří.
Jachetních revírů máme v dosahu více, například Balt, Severní moře, moře u Itálie, Řecko… ale to všechno jsou revíry náročnější. Větší moře, větší vlny, náročnější podmínky. Prostě, i když narazíte na spoustu odlišných názorů, pamatujte si, že Chorvatsko je pro začátky nejlepší a je prostě pro české jachtaře něco jako domovský revír a jen opravdu několik zarytých individualistů v Chorvatsku neplachtí.
Nechtěl bych ale, aby vznikl dojem, že chorvatské moře je nějaký revír pro batolata. Pokud si budete přát ostřejší plavbu, nabízí zejména jižní Dalmácie plavbu na ostrovy, které leží už poměrně daleko a užijí si i vyznavači větru a vln.
A také pořád platí, že moře, i když chorvatské, není Tálinskej rybník. Díky členitosti pobřeží a i geografické poloze jadranského moře dovede být počasí v Chorvatsku velice záludné. Proslulá bora nebo jugo jsou větry, které pozornost kapitánů prověří víc než dostatečně a jadranské letní bouřky umí být také velice vydatné. Proto se vyplatí Dalmácii, byť je známá svými „katolickými“ podmínkami, nepodceňovat. Ale o to v tom dobrodružství právě jde, ne?
JEŠTĚ PÁR SLOV O CHORVATSKU
Z geografické podstaty je Chorvatsko chráněný jachtařský revír, kde vás za běžných podmínek nemohou zaskočit velké vlny a hlavně můžete každou noc klidně spát na kotvě (když víte, jak na to). Pokud nedojde k mimořádné meteorologické poruše, nemusíte se bát žádných dlouhodobých vichřic nebo bouří. V létě panuje u dalmatského pobřeží bezvětří, které narušují pouze slabé a několik hodin trvající termické větry, jež vyrovnávají rozdíl teplot vzduchu nad pevninou a nad mořem.
V tomto bezpečí se však skrývá hlavní nebezpečí Dalmatského archipelagu. Teplé bezvětrné počasí generuje bouřky a to s překvapující rychlostí. Některé turnusy na Freelordu měly štěstí na bouřku každý den. Jednou jsem měl na palubě skupinku baptistů (paní majitelka byla baptistka a poslala mi na loď přátele ze sboru), která si v Primoštenu užila tři bouřky za sebou – a já s nimi. Stál jsem na kotvě před přístavem. Je tam kamenité dno, na němž kotva špatně drží, takže bouřky mě honily z jednoho kouta Primoštenské zátoky do druhého.
Ještě horší jsou bouřky v noci. Obvykle vás chytí na kotvě v zátoce, kde máte omezené manévrovací možnosti, ale výhodou je, že netrvají déle než nějakou tu hodinku. Další výhodou je vysoká teplota vody a vzduchu. Za bouřky se málokdy ochladí tak, abyste opravdu prochladli.
A posledním důvodem, proč zde budeme vyzdvihovat hlavně Chorvatsko je, že zde existuje velké množství charterových společností, a tam, kde je velké množství nabídek, tam je i konkurence, tudíž velmi zajímavé ceny a hlavně možnost, že když se vám nebude jedna charterová společnost líbit, vyberete si pohodlně jinou.
A také plavební vybavení tamnějších vod, jako je značení nebo mapové pokrytí, je jachtaři považováno za nejlepší ve středomoří.
Díky všem těmto výhodám disponuje Chorvatsko i jednou nevýhodou. V sezóně zde pluje velké množství plachetnic a na některých místech je obtížné odpoledne sehnat místo nebo zakotvit. Ale něco za něco.
CO JE CHARTEROVÁ SPOLEČNOST A CO AGENTURA
V dalším textu si musíme ujasnit rozdíl mezi charterovou společností a charterovou agenturou. Tohle moje rozdělení je trochu subjektivní a možná je někdo jiný může nazývat jinak, ale samotné rozlišení nutné je, protože zde se nachází první důležitá informace, kterou je dobré vědět, a kterou vám možná jen tak někdo neřekne.
Charterová společnost je společnost, která spravuje flotilu lodí a tyto lodě dále půjčuje (charteruje) soukromým osobám. Tato společnost nemusí tyto lodě nutně vlastnit. Velmi běžné je, že spravuje lodě soukromých vlastníků, kteří si jejím půjčováním přes charterovou společnost vydělávají na její provoz.
Těchto společností existuje po světě velké množství a jen v Chorvatsku jich je kolem stovky a to počítám jen ty známé.
Naopak charterová agentura je (nejčastěji) česká společnost, která vám pronájem lodi od charterové společnosti zprostředkuje.
Schéma vztahů při pronájmu lodě z České replubliky. Smlouvu uzavíráte s českou charterovou agenturou, která vám zajistí objednání lodě u zahraniční charterové společnosti. Ta operuje flotilou lodí, které jsou buď její, nebo je má pronajaté od majitelů, kteří si tak přivydělávají na provoz své lodi. Díky tomu, že charterová agentura provádí mnoho pronájmů ročně, má velmi zajímavé slevy. Pokud byste chtěli mezičlánek obejít, což je možné, narazíte pravděpodobně na vyšší ceny.
Teď vás určitě napadla, zejména ty spořivější, následující námitka: „Proč bych si nemohl najmout loď rovnou od charterové společnosti? Proč mám živit prostředníka?“. Máte nepochybně pravdu, že najmout loď si můžete přímo od charterové společnosti. To není problém. Ale pokud nejste zrovna kamarád majitele, budete to mít dražší.
Když se nad tím zamyslíte, není to tak nelogické. Zatímco normální člověk si pronajme loď jednou, dvakrát za sezónu, české charterové agentury jich pronajmou pro své klienty desítky a desítky. A tím mají velice zajímavé ceny. Tak zajímavé, že jsou nižší, než ceny nabízené charterovou společností v jejich ceníku. A nejsou to zas tak malé peníze, jde o slevy i ve stovkách eur.
Proto moje první doporučení je: k pronájmu plachetnice využijte českou charterovou agenturu. Získáte tak levnější cenu, možnost smlouvy v českém jazyce, velice často i telefonní help linku v češtině a možnost, když tak jim česky vynadat.
JAK SI VYBRAT CHARTEROVOU AGENTURU
Vybrat si správnou charterovou agenturu v Česku může vypadat obtížné. Ale není. Pokud člověk vezme rozum do hrsti a dodrží několik jednoduchých zásad, je to poměrně snadné bez nebezpečí, že by člověk naletěl podvodníkům.
Nejvíc informací najdete na internetu. Když napíšete „charter plachetnic“ nebo „pronájem plachetnic“, tak se na vás vysype spousta odkazů. Doporučuji vybírat podle následujících kritérií:
Na webu společnosti by měla být uvedena konkrétní jména. Varujte se společností, které mají na webu mezi kontakty jenom anonymní info a žádná jména. To nevzbuzuje důvěru. Mám rád, když vím, s kým se chystám komunikovat. Také sídlo firmy, skutečné sídlo firmy uvedené na internetu včetně třeba mapky, jak se k nim dostanete, je výhodou. Rozhodně je vhodné nejdřív k nim zaskočit do kanceláře a podívat se, jak to vedou. Vyhnete se tak případům, které vedou firmu v paneláku u své tetičky a když bude nedejbože potřeba řešit třeba reklamaci, budete marně zvonit na dveře před vchodem.
Společnost by měla mít nějakou historii. Není nutné, aby byla založena v devatenáctém století, ale aby pár let konzistentně fungovala na našem trhu.
Stránky by měly být živé. Aktualizace stará dva roky nevzbuzuje důvěru, a pokud stránky žijí, pravděpodobně fungují a společnost se o své klienty stará.
Stránky by měly disponovat rozumným nástrojem na výběr lodí a nabídka lodí by měla být široká. Pro informaci, jak široká by nabídka měla, být posloužím následujícím příkladem.
Charterová agentura, od které beru lodě já osobně (mám tři oblíbené) nabízí teď v tuhle chvíli na jaře roku 2012 pro červnový termín týdenní plavby jen v Chorvatsku 1500 (tisíc pět set) lodí v ceně od 750 EUR na týden (ty nejmenší) až po 5.500 EUR na týden (luxusní katamarány). To vše v třiceti marinách po celém Chorvatsku. Samozřejmě nabízí také pronájem v jiných zemích než je Chorvatsko, jako je třeba Itálie, Francie, Karibik a další. Je jasné, že tolik kontaktů a smluv si firma nevybuduje za půl roku, ale že už na trhu existuje nějakou dobu.
Není nutné požadovat až takhle širokou nabídku. Ale pokud vám agentura nabídne pět lodí, nemusí to být úplně to pravé (i když samozřejmě i přesto může agentura nabízet skvělé lodě).
Asi nejdůležitější krok při výběru neznámé agentury jsou reference. Pokud neznáte nikoho, koho byste se mohli zeptat, udělejte si užší výběr na, řekněme, tři společnosti a zeptejte se na nějakém jachtařském internetovém fóru. Tam vám stoprocentně poradí, zhodnotí a sdělí své zkušenosti. Teprve pak se rozhodněte, které agentuře svěříte své peníze. Z jachtařských diskuzních serverů lzejmenovat www.jachting.info, které má vysokou návštěvnost a sledovanost, a dotaz, který tam vhodíte, určitě nezůstane bez odpovědi.
Samotný pronájem pak funguje jednoduše. Na internetu dané charterové agentury si vyberete termín kdy chcete na moře vyplout a pro tento termín si vyberete loď, která by se vám líbila. Pokud i cena je pro vás OK, provedete přes internet předběžnou rezervaci. Následně obdržíte smlouvu, kterou podepíšete, a na daný účet složíte polovinu peněz za pronájem. Druhá polovina se platí měsíc před vyplutím. No a pak nezbývá než se těšit. Jednoduché, že?
JAK TO DĚLÁM JÁ
poté, co jsem přestal dělat profesionálního skippera, jsem na námořní jachting nezanevřel a vyrážím na moře právě prostřednictvím českých agentur. Obracím se na dvě, které vlastní mí kamarádi, takže vím, že to, co mi o zvolené charterové firmě a jejím lodním parku řeknou, sedí. Přes jednu z těchto agentur jsem si v Zadaru několik let po sobě objednával 13m loď od malé rodinné firmy, která nemá těch lodí víc než šest, osm. Pravda, nebyly to ty nejmodernější typy, ale o to byla cena příznivější.
Druhý kamarád mi pak zprostředkoval velmi výhodný pronájem Bavarie 46 Cruiser v Holandsku. S přáteli jsme ji měli pronajatou v sezóně 2007 a 2011. Den pronájmu této velké, 14,5m dlouhé lodě s úplným elektronickým vybavením včetně radaru nás stál 6 500 Kč, tedy 810 Kč na osobu
Pro plavby v severní Evropě si jinak lodě zajišťuji sám, respektive na doporučení agentur mých kamarádů. V době internetu je to velmi jednoduché a na na webových stránkách se můžete se svou budoucí lodí seznámit, prohlédnout si její interiér a podívat se, co všechno má ve výbavě. Pro charterové agentury a firmy platí totéž co pro hospody. Budete-li s některou spokojeni, neměňte ji.
Pokud teď zdviháte obočí, máte pravdu. Jednoduché to sice je, ale nějaká úskalí v tom ještě budou. Například, jakou loď si vlastně vybrat.
Fotografie ukazující rozdíl ve velikostech lodí. Loď v popředí je dlouhá 19 stop (necelých šest metrů) a loď za ní má délku 24 stop. Rozdíl v délce tedy činí 5 stop, což je 1,50 metru. Sami ale asi vidíte, že druhá loď působí mnohem mohutněji. S délkou se totiž zvyšuje i objem (a výtlak) lodi a tak rozdíl dvou, tří stop je ve skutečnosti velmi citelný. Kdyby za loděmi na obrázku stála ještě běžná charterová loď dlouhá 43 stop, vypadalo by to, jako by za nimi kotvil Titanic
VYBÍRÁME LOĎ
V dalším textu budeme uvažovat výhradně mořskou plachetnici. Motorové čluny na moři jsou úplně odlišná záležitost a to nejenom plavebně, ale také finančně. Stejně tak holandské kanálové lodi nebudou předmětem dalšího textu, i když principy pronájmu jsou skoro totožné.
Určujícím parametrem lodi pro dovolenou na moři je její délka. Délka lodě se uvádí výhradně ve stopách (jedna stopa je přibližně třicet centimetrů) a platí, čím větší loď, tím větší pohodlí, ale také tím více peněz za pronájem a za další poplatky.
Jaká je délka lodi poznáte snadno z nabídky na internetu. U typu lodě je vždy uvedeno číslo, které značí délku lodě ve stopách. Například BAVARIA 30 znamená, že loď je typu Bavaria (výrobce Německo) a měří 30 stop, tedy devět metrů. Taková loď je považována za malou. Obvykle se na ní pohodlně vejdou čtyři lidé, s troškou nepohodlí pět až šest.
Nahoře je k nahlédnutí vnitřek lodě dlouhé 30 stop, patřící tedy k menším lodím. V zadní části snímku je příďová dvoumístná kajuta. Vlevo dole je jedna ze dvou příďových kajut padesátistopé lodě, tedy velké lodě. Dole vpravo je dvoumístná zadní kajuta na třicetistopé lodi.
Třicítková loď má většinou typicky dvě kajuty po dvou lůžkách, další dva se vměstnají na noc do salónu (prostor uprostřed lodi), ale není to žádné velké pohodlí. Lidé dlouzí ke dvěma metrům budou mít trochu potíže stát v podpalubí a zadní kajuta pro ně bude tak tak.
Loď 30 stop je prostě spíše menší a její hlavní výhoda je, že její pronájem je levný, takže pro rodinnou dovolenou je to loď velmi vhodná. Pokud si ale budete chtít užít více pohodlí, je dobré zvolit loď větší. Například loď dlouhou 36 nebo 38 stop. Ono se to nezdá, ale každá stopa na délce není jen prodloužení lodí, ale také nárůstem objemu lodi (a výtlaku). Člověk si to uvědomí, až když takové lodě vidí vedle sebe. Například Bavaria 30 vedle Sun Odyssey 38 vypadá jako mladší malá sestřička.
Loď délky 38 stop až 43 stop se považuje za loď střední velikosti. Pohodlně se do ní vejde 6 lidí do třech kajut po dvou lůžkách (pro 38 stop) a do lodě nad 40 stop se složí klidně osm námořníků do kajut a ještě dva do salónu na lavice (polstrované; často tak spí kapitán, pokud na něj nezbude čestná pravoboční kajuta). To je celkem deset lidí, a to už je slušný kolektiv.
Čtyřicítková loď už má výhodu většího prostoru a také o něco lepších plavebních vlastností (výjimky existují). Také má většinou už dva záchody a náklady na ní se dají rozdělit na více lidí. Obecně platí, že u lodi kolem čtyřiceti stop délky vycházejí při osmičlenné posádce náklady na jednoho nejpříznivěji. Mírnou nevýhodou je, že za delší loď se v marinách platí více, za stání na bójce také a také její ovládání je o trošku náročnější. Nicméně lodě kolem 40 stop jsou v Chorvatsku nejpůjčovanější lodě vůbec.
Další třídou jsou lodě kolem 50 stop, klidně 55 a více. To jsou lodě na půjčení už docela drahé, ovšem pojmou v klidu 10 – 12 lidí. Jsou luxusní, pohodlné, se třemi i více záchody, s velkými ledničkami a s alespoň čtyřmi kajutami. Jsou ale drahé v marinách a jejich ovládání už vyžaduje značnou zkušenost. S tak velkou lodí je prostě už problém někam zajet k molu, nehledě na to, že místo u mola zabere také dosti značné a ne všude se vejde. Tyto lodě si často půjčují bohaté firmy a nutí na nich zaměstnance věnovat se teambuildingu, nebo bohatí manažeři, kteří se rádi blýsknou tak velkou lodí. Obyčejné jachtaře nemusí mrzet, že tak velká loď je třeba mimo dosah jejich možností, protože, když dojde na velké vlny, houpou se všechny lodě víceméně stejně a mořská nemoc na rozdíl v postavení nehledí.
Loď Pasha II, dlouhá 43 stop, francouzské značky Sun Odyssey. Fotografie byla pořízena při koupání v zátoce Barotul, kousek od známé jachtařské základny Biograd na moru. Plulo nás na ní pohodlně sedm a díky slevám jsme ji v září 2010 měli půjčenou za 1300 EUR na týden.
KOLIK TO STOJÍ
A teď ceny. Předpokládám, že jste zvědaví, když tu slibuji dostupnost skoro všem, jak dostupné ty lodě vlastně jsou. Následující cenové proporce berte prosím trochu s rezervou, protože ceny se neustále mění. Navíc v jachtingu se ceny liší podle období, kdy si loď půjčujete, a podle stáří lodě. Brzy na jaře a pozdě na podzim jsou nejlevnější, před létem a brzy na podzim tak normální, a přes léto, kdy je vrcholná sezóna, jsou lodě nejdražší.
Uvedeme si tedy ceny dvě – jednu pro polovinu května, kdy je v Chorvatsku už hezky a dá se i koupat, druhou pro červenec, kdy je sezóna, moře teplé, ceny ovšem nejvyšší.
Týdenní pronájem, loď Bavaria 30, 6let stará, délka 30 stop, čtyři členové posádky
Květen: 800 EUR, 200 EUR na osobu
Červenec: 1300 EUR, 325 EUR na osobu
Týdenní pronájem, loď Bavarie 40, 6 let stará, délka 40 stop, osm členů posádky
Květen: 1400 EUR, 175 EUR na osobu
Červenec: 2000 EUR, 250 EUR na osobu.
Vidíte sami, že sezónní rozdíl v cenách je značný. U menší lodě je to 500 EUR, u větší lodě je to 600 EUR. Přesto však na jednoho člena posádky vychází větší loď levněji, to proto, že se náklady dělí mezi osm lidí, kdežto u menší a levnější lodě Bavaria 30 jsou členové posádky jen čtyři a tudíž je podíl na pronájmu větší. Jiné by to bylo, kdyby se na Bavarii 30 vměstnalo šest námořníků (což lze, ale už to není velké pohodlí). Pak by i v sezóně vycházelo na jednoho krásných 216 EUR a mimo sezónu dokonce krásných 133 EUR. Tady je prostě ve výhodě ten, kdo má hodně dobrých a ochotných kamarádů, se kterými se na palubě snese, ba s nimi popluje rád.
SLEVY JAK TO DĚLÁM JÁ - JAK SI VYBRAT LOĎ
Když jsem za minulého režimu začínal s námořním jachtingem, nebyl ještě charterový obchod příliš rozšířen – a i kdyby byl, stejně bychom na charterovou loď neměli. Vzhledem k nekonvertibilní koruně jsme byli, v lepším případě, odkázáni na devizový příslib a za ten bychom nezaplatili ani den. Po roce 1989 jsem se dříve dostal do pozice profesionálního skippera než do pozice zákazníka. Možná s tím nebudou někteří kolegové souhlasit, ale při výběru lodě se příliš neohlížejte na značku. Dnešní námořní laminátové plachetnice „charterové třídy“ jsou stavěny všechny stejně a prakticky se ani neliší výbavou. Jejich plavební vlastnosti jsou také velmi podobné (výjimečně nezdařená nebo naopak povedená konstrukce se však může vyskytnout) a téměř úplně závisí na délce.
Angličané mají pravidlo – každé stopě délky odpovídá uzel rychlosti větru, proti němuž dokáže loď ještě křižovat. Pronajmete-li si tedy 30 stop dlouhou námořní plachetnici, počítejte s tím, že s ní dokážete vykřižovat 30uzlový vítr, tj. šestku Beaufortovy stupnice větrů (45 km/hod). Se 40stopou lodí vykřižujete až 40uzlový vítr, což už je strop osmičky (74 km/hod). Na 30stopé lodi pak budete mít pocit, když se pokusíte křižovat, že vypukl konec světa.
Tuto skutečnost jsem demonstroval svým nejachtařským přátelům za plavby v roce 2008. Bylo to před polednem, mířili jsme od Splitských vrat do Trogiru, když náhle udeřil západní vítr o rychlosti kolem 25 uzlů. Pro náš Elan 431 to bylo maximum co snesl bez refování, a na kurzu ostře proti větru se závětrným zábradlím u hladiny si to pádil k Trogiru asi osmiuzlovou rychlostí . Před námi byla menší jachta, 30 až 35 stop dlouhá. Bylo vidět, jak ji vítr při každém poryvu naklání a stáčí s vyvlátými plachtami do návětří. Její posádka snad i narefovala, ale bylo jí to málo platné, proti naší lodi se zdálo, že stojí na místě. Snadno jsme ji dohnali a během deseti minut byla hluboko za námi. Vítr ještě zesílil, takže jsem také narefoval, ale během 40 minut jsme byli po nádherné sportovní plavbě v Trogirské zátoce. Jestli vůbec ta druhá menší loď do Trogiru doplula nevím, ale myslím si, že ten den to mohlo být nejdříve k večeru. (Pozn. red. Elan 431 je vynikající loď).
Jak již bylo řečeno, dalším důležitým kritériem je stáří lodě. Nejlepší je zvolit si dva až tři roky starou loď. Takovou byla Bavaria 46 Cruiser, kterou jsme měli pronajatou pro plavbu Severním mořem v roce 2008. Při zpáteční plavbě z Anglie na kontinent (do Vlissingen) nás chytila 40 uzlová jihozápadní vichřice a loď si na předobočním kurzu jen se zbytkem narolované geny vedla skvěle. V roce 2011 se již plně projevilo stáří a opotřebení plachet. Hned na začátku při plavbě z Holandska do Harwiche se natrhla gena a později u Doveru jsem zjistil, že se láme přední lem hlavní plachty hned pod hlavovým prkénkem (důsledek toho, že se tam po spuštění mnoho let plachta překládala, aby se dala zajistit výtahem), takže jsem musel propojit první dva jezdce několika protaženími tenké šňůry. Za poškození geny si majitel strhl 100 Euro z kauce (viz dále), ale uznal, že hlavní plachta se poškodila provozem a za ni jsme neplatili nic.
Poznámka: pokud se vám zdá, že výrazům jako refování, křižování, Beaufort a tak podobně, nerozumíte, nebojte se. V dalších kapitolách bude vše vysvětleno.
SLEVY
Slevy jsou nedílnou součástí charterového businessu. Nominální ceny přímo od charterové společnosti jsou jedna věc, skutečné peníze, které pak nakonec zaplatíte, jsou věc jiná. Všechny české charterové agentury mají s jednotlivými charterovými společnostmi domluvenu řadu nejrůznější slev, které se nakonec ustálily do podoby následujícího seznamu.
Klient agentury – opakovaný zákazník dané agentury má zajištěnou slevu 2-5%.
Sleva za včasnou rezervaci – při rezervaci lodě do (většinou) 31.1. je zajištěna sleva 5-10%
Akce – občas pořádají charetrovky různé slevové akce, což jsou nejčastěji slevy typu last minute, které inzerují na svých webových stránkách, případně slevy veletržní, které se udělují u příležitosti některého z lodních veletrhů.
Celkově se dá občas dosáhnout i celkové slevy 25%, což je nezanedbatelná částka, chce to mít ale už nějaké zkušenosti.
Poznámka – různé agentury to dělají různě, takže výše uvedené berte prosím orientačně.
STÁŘÍ JACHET
Na jednu věc je třeba dát při hledání vhodné lodě pozor. Cena lodě se liší také podle toho, kdy byla loď vyrobená. Zde je charter velmi specifický. Zatímco majitelská loď, tedy loď s jedním majitelem, může i ve věku třiceti a čtyřiceti let pokojně a spolehlivě brázdit oceány, loď v charteru (tedy v půjčovně) je po deseti, dvanácti letech prakticky na konci své životnosti (výjimky existují, ale není jich moc).
Charterové lodě nevydrží víc jak deset let prostě proto, že neustálým půjčováním velmi trpí. Jezdili jste někdy se služebním autem, které se pět let půjčovalo pěti referentům? To byla nakonec příšerná šunka, že. Podobně je to i s loděmi. Za jediné léto se na nich vystřídá kolem dvacítky posádek, a i když se charterové společnosti snaží lodě udržovat, dvanáct let je prakticky maximum. Proto buďte opatrní, starší lodě lákají nižšími cenami, ale může se na nich pokazit tolik věcí, že vysněná dovolená skončí totálním fiaskem. Schopný kapitán spoustu věcí dokáže opravit, ale třeba nefunkční záchod je havarijní situace. Nebo když místo plavby čekáte tři dny na opravu motoru… To nikoho nepotěší.
V charterové agentuře by vám měli být schopni tyhle věci také sdělit, ale neškodí,pokud budete mít vědomosti vlastní. Pokud bych měl hovořit o rozumném stáří charterové jachty teď, v roce 2012, tak za dobré stáří lodi bych označil ročník 2008 – 2011, jako rozumný kompromis 2005 – 2007 a lodě starší než 2003 bych bral jenom ze zvláštních důvodů, například pokud bych znal přímo tu konkrétní loď. (To je třeba případ lodí SAS39, které má několik charterovek v nabídce, a je to asi jediný typ lodi, který je v Chorvatsku ve službě od roku 1999).
Naopak úplně nová loď také nemusí být úplná výhra. Úplně nové lodě mohou ještě trpět neduhy, které nevychytali přímo v továrně. Od dotažení šroubů až třeba po nedostatky ve vybavení. První sezóna u nové lodě může být vždy trochu sázka do loterie, a může se stát, že místo pohodové plavby bude váš kapitán neustále něco opravovat, dolaďovat a řešit z charterovkou, co zase zrovna není a mělo být.
JAK SI VYBRAT CHARTEROVOU SPOLEČNOST
Posledním úskalím je, od koho si loď půjčit. Česká charterová agentura má v nabídce spoustu lodí od nejrůznějších charterových společností. Jak si vybrat nejvhodnější? Zde neexistuje jednotný recept. Jsou charterové společnosti malé a velké, s mnoha loděmi, s pár loděmi… vybrat si mezi nimi může být složitější. Pro začátek musím doporučit:
- Nechte si poradit od české charterové agentury, se kterou budete uzavírat smlouvu, jakou loď a od koho si nejlépe půjčit.
- Zeptejte se na konkrétní charterovou společnost na jachtařském fóru. Dostanete spoustu informací.
Samozřejmě je dobré podívat se na web charterové společnosti, ale protože je charter už velký business, budou ty weby všechny pěkné. Někdo dává přednosti společnostem vedených třeba Němci, ale není to záruka kvality. Nejlepší je nechat si poradit od české charterové agentury, nebo od kapitána.
KAUCE A DALŠÍ POPLATKY NA ZÁKLADNĚ
Platby, které jsme doteď probírali, se týkají pronájmu lodě. Platí se polovina při podpisu smlouvy a polovina měsíc před vyplutím (od té doby se také storno plavby prakticky rovná ceně plavby). Ale tímto to nekončí. Do peněženky se bude třeba podívat ještě přímo na základně.
KAUCE
Na základně, tedy správně v marině, se u charterové společnosti musí složit vratná kauce na loď. To je částka složená proti půjčení lodi a případné poškození lodi se hradí právě z této kauce. Velikost kauce se liší podle velikosti a stáří lodi a pohybuje se od 1000 EUR za malou loď až po klidně 5000 EUR za velkou loď. Standardní výše kauce za loď do 45 stop je mezi 1500-2500 EUR, přesnou sumu najdete samozřejmě v charterové smlouvě. Složení kauce probíhá buď v hotovosti, nebo blokací sumy na platební (nebo kreditní) kartě, což je dnes nejobvyklejší způsob.
Po ukončení plavby charterová společnost loď prohlédne, zhusta použije i potápěče pro prohlídku lodního trupu pod čarou ponoru, a opravu závad, které najde a které jste způsobili za plavby, vám odečte z kauce. Může se stát, že se vám bude snažit naúčtovat i závady, které jste nezpůsobili. Pokud nedokážete, že na lodi tyto závady již byly při přejímce při vyplutí, má vaše kauce hodnotu sněhové koule v pekle. Proto je dobré, aby kapitán udělal co nejpečlivější prohlídku při přebírce lodi na začátku plavby. Cokoliv ex post se velmi špatně dokazuje.
Zde je namístě mít dobrého a zkušeného kapitána, který při přejímce lodi nic nezanedbá a při plavbě loď neponičí. (O tom, jak takového správného mořského vlka vybrat, si povíme v dalších kapitolách.)
Výhodou je, že za loď ručíte do výše své kauce, a i když loď nedejbože potopíte, zbytek zaplatí pojišťovna.
POJIŠTĚNÍ KAUCE
Zajímavá služba posledních několika málo let je možnost kauci si pojistit. Nenabízejí to všechny charterovky a ani ne všechny pojišťovny, ale jde to.
První varianta je, že si pojistíte kauci doma při podpisu charterové smlouvy (stojí to kolem 4.000 Kč) a kauci v marině přesto složíte. Závady zjištěné na lodi na konci plavby jsou pak z vaší kauce uhrazeny, s protokolem o závadách však doma dorazíte na pojišťovnu a ona vám vzniklou škodu uhradí.
Druhá varianta je pak výrazně lepší. Zaplatíte nevratnou pojistnou částku přímo v maríně (cca 150 EUR) a kauci již neskládáte. Jakékoliv závady na lodi pak hradí pojišťovna.
Tento druhý způsob je výrazně lepší pro jachtaře a výrazně horší pro charterové společnosti. Technici v marinách se stěžují, že kapitáni dávají při tomto způsobu pojištění kauce na lodě o hodně menší pozor než v případě složení celé kauce, a tak tento způsob pojištění nabízí jen omezené množství charterových společností.
Jedno upozornění. Někdy je při pojištění kauce uváděna určitá forma spoluúčasti (jako u automobilů) a někdy se pojištění nevztahuje na plachty. Rozhodně se vyplatí si vždy přečíst pojistnou smlouvu, abyste věděli, k čemu se vlastně upisujete.
Dobré je, když pojištění kauce vlastní váš kapitán. Některé pojišťovací společnosti, u nás je to tuším například Allianz, pojišťují kauce skipperům na celý rok, bez ohledu na to kolikrát vyplují a kolik lodí si za ten rok půjčí. Kauce se potom skládat musí, ale případnou pojistnou událost řeší pojišťovna skippera a ta také vyplatí zbytek zadržené kauce (minus nějakou spoluúčast). Pro vás jako posádku je to výhodné v tom, že pojištění kauce nemusíte vůbec řešit, protože vše má zařízeno váš kapitán.
NA CO SE POJIŠTĚNÍ KAUCE VZTAHUJE A NA CO NE
Nemohu stoprocentně tvrdit, že to, co uvedu dále, platí pro všechny pojišťovny, ale pro tu v Česku nejrozšířenější ano. Když si pozorně přečtete smlouvu o pojištění kauce zjistíte, že se vztahuje na veškerá poškození lodě, která způsobíte a která budete muset krýt z kauce. Nevztahuje se však na ZTRACENÉ VĚCI! Jestliže ztratíte fendr a třebas lodní hák, což se stává často, a charterová firma vám, dejme tomu, strhne z kauce 50 Euro, nepočítejte s tím, že pojišťovna vám tuto ztrátu z pojištění kauce uhradí. Neuhradí!
Přesvědčil jsem se o tom v roce 2008, kdy jsem při střídání u kormidla vykopl střední laminátový díl, který propojuje kormidelní lavičku na zádi Bavarie 46 Cruiser. Zatížením se laminát prohnul (vážím 90 kg), pojišťovací háčky se uvolnily, a když jsem povstal, moje holínka poslala ten dekl do Severního moře. Majitel si jeho cenu samozřejmě strhl z kauce, ale přestože jsem ji měl pojištěnou, náhradu jsem nedostal. Stejně tak vám pojišťovna neuhradí jakoukoli ztracenou věc z lodní výstroje – již zmíněné fendry a lodní hák, které jsou první na ráně.
Když jsme si v roce 2011 pronajali tutéž loď, první, co jsem udělal, bylo zabezpečení té sedačky šňůrou.
TRANZITLOG A LÁZEŇSKÁ TAXA
A ještě další poplatky je třeba si připravit, když dorazíte v Chorvatsku do maríny. Je to tzv. tranzitlog, což je poplatek za provedení závěrečného úklidu, za lůžkoviny na lodi, za použití záchodů a sprch, za plyn na lodi, za vzduch v marině a vůbec za cokoliv, co si pod tím chcete představit. Ať chcete nebo ne, zaplatíte podle velikosti lodě dalších 100150 EUR (v tomhle se charterové společnosti mírně liší).
A posledním, ze zákona povinným poplatkem v Chorvatsku je pobytová nebo také lázeňská taxa, která činí 1EUR na osobu a den a je splatná taktéž v marině. Účet je třeba si uschovat, protože chorvatské moře brázdí motorové policejní čluny a mimo jiné kontrolují i tento poplatek.
CO V CENĚ NENÍ
Kromě povinných plateb, které jsme si právě popsali, existuje ještě spousta dalších věcí, za které si můžete připlatit. Spíše pro pořádek se zde o nich zmíníme.
Častou věcí, kterou má každá charterová společnost jinak, je benzínový přívěsný motor k nafukovacímu člunu. Nafukovací člun s vesly je standardním vybavením každé charterové lodi, ale přívěsný motor může nebo nemusí být v ceně tranzit logu. Pokud není a chcete ho, což doporučuji, připravte si tak 80 EUR. Ten motor je dobré mít. V silném větru se špatně vesluje a někdy to může být i nad síly posádky.
Další volitelnou věcí je spinakr. Ten jako začátečníci mít rozhodně nemusíte a je vyhrazen pro zkušené kapitány. Navíc charterovky jej nerady půjčují, protože je velice choulostivý na zacházení.
A pak už je pole požadavků volné a omezené jen peněženkou. Můžete mít hostesky, můžete mít šampaňské každý večer, můžete mít cokoliv, co rozmařilé srdce žádá a charterovka je ochotná splnit. Protože jachting býval zábavou pro horní vrstvy, jsou charterové společnosti schopné splnit skutečně leccos, a tak třeba ty hostesky jsem si vůbec nevymyslel.
A taky nesmíme zapomenout na parkování. Protože do Chorvatska se jezdí zásadně autem, disponuje prakticky každá marína hlídaným parkovištěm, kde je možné auto bez obav zanechat. Přijde to na cca 50EUR za týden.
Výše popsané služby a podmínky platí hlavně tam, kde se soustřeďuje velké množství charterových společností, což je typicky třeba Chorvatsko nebo Itálie. V odlehlejších oblastech, kde je charterovek málo, se může charakter služeb dramaticky měnit. U malých rodinných firem nebo i jednotlivců mohou některé služby chybět úplně. Například ve Skotsku u Hebrid si musíte loď po návratu uklidit sami a nikoho tam ani nenapadne, aby to za vás dělal. A když ano, tak za docela velké peníze. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Na druhou stranu, do standardního vybavení lodí takhle na severu patří třeba radar, který byste u lodí v Chorvatsku hledali marně.
Plachetnice za plavby s plachtou zvanou „spinakr“. Používá se za slabého větru a pokud fouká vítr ze zadu nebo ze zadoboku.
Je náročnější na ovládání a tak patří do výbavy zkušenějších mořských vlků.
NÁKLADY NA PLAVBU
Poslední položkou, která na našem seznamu nákladů na dovolenou na jachtě je, jsou náklady na samotnou plavbu.
MOTOR
Minoritní položkou bývá motorem spotřebovaná nafta. Když loď nejede na plachty, musí jet na motor. Dieselový motor na lodi má podle své velikosti spotřebu 2,5-3,5 litrů nafty v ideálním režimu (kolem 2000-2.5000 ot/ min). Čím více se jezdí na plachty, tím méně se spotřebuje nafty a naopak. Za průměrně větrný týden v Chorvatsku spotřebujete naftu za přibližně 50-70 EUR. Rozpočítáno na celou posádku to není nijak ohromující částka.
Jednou jsem se, když pěkně foukalo, dostal na 18 EUR za naftu za celý týden.
NIKDY S PLYNOVOU PÁKOU NA DORAZ
V Chorvatsku jsem zažil turnusy, kdy jsme několik dnů po sobě museli motorovat od rána do večera. Především na přelomu července a srpna vás může postihnout totální bezvětří a chcete-li se někam dostat, nezbude vám než nastartovat „oslika“. Drtivá většina pomocných dieselových motorů na charterových jachtách patří ke strojům s maximálními otáčkami do 3000 ot/min možná i do 4000 ot/min. Nevím to přesně proto, že zásadně motory v maximálních otáčkách nikdy nehoním. Překročíte-li totiž hranici 2500 ot/min, začne vám dramaticky růst spotřeba.
Mým zavedeným pravidlem je držet otáčky na hranici 2000 ot/min, což u běžné charterové plachetnice dává rychlost 5,5 až 6 uzlů (na hladké vodě a za bezvětří). Jestliže přidáte na maximum 3000 ot/min, nedocílíte vyšší rychlosti než 8 uzlů, ale zdvojnásobí se vám spotřeba. Když se zeptáte technika při přebírání lodě na spotřebu, řekne vám třeba 4 l/hod. Budete-li pak držet motor pod hladinou 2000 ot/min, budete jezdit za 2,5 l/hod. A to je při dnešních cenách nafty a při, dejme tomu, 50 motorových hodinách sakramentský rozdíl v nákladech.
KOTVENÍ A STÁNÍ
Co je poněkud vyšší položka, jsou poplatky za stání. Nicméně tyto poplatky za stání jsou ovlivnitelné režimem plavby, takže hodně záleží na tom, kam plujete. Vezmeme je od těch nejnižších.
STÁNÍ NA KOTVĚ
Stání na kotvě je stále ve velké většině případů zadarmo. V případě nějaké dobře známé zátoky, osazené bójemi, po vás může pronajímatel zátoky chtít nějaké peníze. (Ano, v Chorvatsku jsou zátoky pronajímány, a pak se tam stojí za poplatek).
Poplatek za stání na kotvě je specialitou jižních zemí, zejména Chorvatska a Itálie. V severních revírech, Balt, Švédsko, Norsko je stání na kotvě zcela zdarma.
STÁNÍ NA BÓJCE
Pronajímatelé zátok osazují svoje zátoky bójkami, na kterých se mohou lodě vyvázat. Je to o něco bezpečnější než prosté kotvení, ale platí se za to. V Chorvatsku, často podle délky lodě nebo počtu lidí na palubě, zaplatíte okolo 25 EUR. Pro srovnání – v Anglii často zadarmo, v Itálii naopak také kolem 30 EUR.
STÁNÍ U MĚSTSKÉHO MOLA
Stání u městského mola, které je zejména u historicky hodnotných měst velmi malebné a oblíbené, také něco stojí. Zde se ceny velmi liší podle města, kde stojíte. V průměru ale městské molo může stát od 20 EUR (malá městečka na ostrovech) až po nějakých 60 EUR na molu v Šibeniku.
Pro srovnání – v Řecku stojí městské molo kolem 10 EUR, ovšem s krizí, která tam panuje, se očekává změna finanční politiky.
Stání u městského mola ve městečku Hydra na stejnojmenném řeckém ostrově. Hydra je proslulá tím, že na ní nesmějí jezdit auta a doprava je možná pouze za pomoci oslíků. Hydra je krásný ostrov a krásné město. Je to místo, kam se při obyčejné suchozemské turistice téměř nelze dostat. Za stání jsme tehdy, v roce 2010, platili asi 12 EUR.
MARÍNA
Nejvíc služeb pro loď a posádku nabízí marína. V marinách je voda, elektřina k dobytí baterií, sprchy pro posádku a také možnost vyrazit do města (je-li blízko) na večeři nebo diskotéku. Za to se ale platí, a tak průměrná marína přijde v Chorvatsku na přibližně 65 - 80 EUR za loď do 40 stop na noc.
V Itálii mají cenový rozptyl velmi veliký – od 40 EUR v normální marině až po marínu dell Orso, kde za loď 55 stop dlouhou (to už je dost velká loď) zaplatíte za noc 228 EUR (ale to je fakt marína pro milionáře). Itálie se pyšní nejdražšími marínami na světě.
Na severu (Balt a okolí) zaplatíte za marínu 10-20 EUR, v Řecku maríny tohoto typu skoro nejsou a pokud ano, tak za luxusní Olympijskou marinu zaplatíte kolem 80 EUR.
Finanční prostředky, které utratíte za stání, jsou ovlivnitelné způsobem plavby. Budete-li chtít stát každou noc na kotvě v odlehlých zátokách, budou náklady na postoje minimální. Budete-li chtít každý večer do konoby v jiném městě, bude to něco stát.
Poznámka: patří k dobrému tónu, že za stání v domovské maríně, tedy tam, odkud s lodí vyplouváte, se neplatí.
Marína u italské Tropey. Tropea je krásné město a jestli se někdy budete plavit jižním Tyrhénským mořem, určitě se tady zastavte. Tropea je historické město stojící na skále nad vodou a disponující něčím, co lze nazvat „genius loci“. Samotná marína je poměrně nová, čistá a na jaře 2011 nás stála 50 EUR. Je vynikající základnou k vyplutí třeba na Liparské ostrovy.
JE TO DRAHÉ NEBO NENÍ?
Možná vás výše uvedené řádky trochu vyplašily. „Co je to za láci?“ říkáte si. Ale než mě začnete kamenovat, uvědomte si, že na náklady se skládá celá posádka. Takže pokud si zde
uděláme rychlý orientační výpočet, dojdeme k následujícímu:
| Posádka | 6 členů |
| Pronájem lodě | 1.200 EUR |
| Tranzit log | 100 EUR |
| lázeňská taxa | 42 EUR |
| Pojištění kauce | 150 EUR |
| Nafta | 50 EUR |
| Postoje (odhad) | 200 EUR |
| Lodní pokladna | 250 EUR |
| Celkem | 1742 EUR |
Celkem 1742 EUR, což rozpočítáno na jednoho je 290 EUR na osobu, v korunách 7.258 Kč.
Pokud připočítáte jídlo a cestu, dostanete se k 10.000 Kč na osobu. Což není vůbec mnoho, když si uvědomíte, že za to je velice nevšední dovolená na jachtě.
MOJE NEJDRAŽŠÍ A NEJLEVNĚJŠÍ MARÍN
V roce 2010 jsem vedl posádku, která převážela ocelový keč (dvojstěžník) z Elby do Chorvatska. První etapu jsme skončili na ostrově Ischia severně od Neapolského zálivu. Byli jsme tři dny na moři a chtěli jsme si užít civilizace. U vnějšího mola mariny k nám přijel asistenční člun a majitel na něj zavolal obligátní KOLIK. Sixty, zněla odpověď. Řekli jsme si, že 60 Euro je výborná cena a rozjeli se za člunem. Po vyvázání šel majitel lodě do recepce, aby vyřídil potřebné formality, hlavně však zapravil účet. Vrátil se rudý vzteky, protože musel vypláznout z lodní pokladny 140 Euro – za jedinou noc. Jelikož nás bylo na lodi pět, přišel nás jednodenní pobyt na 700 Kč na osobu. Tolik jsem neplatil ani v exkluzivní marině Miami Beach na Floridě, přestože 80 dolarů za noc jsem pokládal za vrchol.
Opačně jsem byl překvapen v roce 2011 po vyvázání v marině Haslar v Portsmouthu. Původně jsme si zaplatili dva dny 43,20 liber, avšak nakonec jsme se rozhodli zůstat ještě třetí den. Když jsem přišel do recepce doplatit, sdělila mi dívka za pultem, že to je v pořádku, že máme zaplaceno i na třetí den. Musela mě mít za pitomce, protože jsem se lámanou angličtinou dvakrát ptal, jestli se nespletla, a ona vždy zopakovala, že to je v pořádku. Asi jsme měli štěstí, že jsme v Portsmouthu stáli o víkendu (od půlnoci ve čtvrtek do neděle dopoledne), protože na účtu byla zmínka o víkendové slevě. Každopádně nás pobyt v tomto slavném přístavu přišel na 50 Kč na osobu a den.
Jeden můj jachtařský kamarád mi sdělil teorii svého kapitána na tyto rozdíly v cenách. Podle něho je jachting pro středomořské národy luxus a ony se stále řídí zákony svých pirátských předků (Ilyrie neboli dnešní Dalmácie byla ve starověku proslulá svými piráty) – odřít až na kost! Proto jsou chorvatské a italské mariny přeplněny luxusními butiky, aby vytáhly z kapes jachtařů co nejvíce peněz. Kdežto v severozápadní Evropě se pokládá jachting za takřka lidový sport a mariny jsou prostě čistě účelová zařízení vedená na stejném principu jako parkoviště aut. Proto zde najdete maximálně obchůdek s potravinami a s jachtařskými potřebami.
KAPITÁN A NÁKLADY NA NĚJ
Výběr lodě není zas tak složitý a při použití zdravého rozumu a informací výše uvedených se dá vcelku bez potíží proplout nástrahami charteru a vypůjčit si slušnou loď, která vám dovolenou nezkazí. Osoba kapitána, to je jiná věc. Kapitán, v jachtingu nazývaný také velmi často „skipper“, je nejdůležitější člověk na palubě. On všechno řídí a on také za všechno odpovídá. Podle mezinárodních námořních zákonů a i podle zákonů jednotlivých zemí je osoba kapitána na lodi nejvyšší autoritou a jedinou zodpovědnou osobou. Slovo kapitána je na lodi zákon. Toto „slovo – zákon“ platí samozřejmě v rámci kapitán
ských pravomocí a v rámci událostí za plavby. Znamená to, že váš kapitán vás nemůže nutit, abyste mu chodili třeba pro pivo, ale může vám přikázat, abyste si oblékli záchrannou vestu, nebo za špatného počasí sešli do podpalubí a tam zůstali.
Jinými slovy se dá říct, že v oblasti nautiky, navigace a bezpečnosti plavby má kapitán (skipper) poslední a neodvolatelné slovo.
Z toho všeho plyne, že osoba kapitána, kterého si chystáte najmout, by měla být autoritativní, empatická, nekonfliktní a sympatická, protože i týden strávený na malém prostoru může vést velmi rychle k ponorkové nemoci. I velká loď přes 50 stop je vlastně maličký vesmír, který sdílíte minimálně týden s ostatními členy posádky, a to bez možnosti úniku (pokud vynecháme tu radikální možnost, že si vyházíte uprostřed pobytu bágly na molo a na loď už se nevrátíte; i takové příhody se občas dějí). Prostě kapitán je kapitán a jeho odborné a lidské vlastnosti ovlivňují kvalitu vaší plavby, tedy kvalitu vaší dovolené.
NÁKLADY NA JEDNU KONKRÉTNÍ PLAVBU
Jelikož se mě lidé často ptají, co je bude pobyt na námořní plachetnici stát, dělám si od jisté doby finanční rozbory plaveb, které jsem jako kapitán vedl. Takže zde jsou jako příklad uvedeny náklady na plavbu Lamanšským průlivem do Portsmouthu. Je třeba předeslat, že plavba trvala 17 dní, tedy déle než dva týdny, a posádka čítala osm lidí.
Povinné náklady již rozpočítané na jednu osobu (ceny v Kč)
Pronájem lodě 13 000,
Lodní pokladna Euro
(včetně nafty pro mikrobus a kauce) 5 000,
Lodní pokladna GBP 2 200,
Potraviny koupené v Česku 750,
Mikrobus (kompenzace majiteli) 850,
Doplatek za naftu po návratu 400,
Z kauce vráceno - 2500,
Celkem 19 700,
K tomu je třeba připočíst kapesné, tedy to, co utratíte na břehu. Záleží, na jak vysoké noze chcete žít, zda půjdete na večeři do honosné restaurace, nebo se spokojíte s hotdogem na ulici. V našem případě se to dalo pořídit za méně než 5 000 Kč, ale také za 10 000 Kč.
Kromě nevšedních jachtařských zážitků, návštěvy Nelsonovy VICTORY a námořních muzeí v Portsmouthu jsme také navštívili Bruggy a Amsterdam. Je na vás, abyste posoudili, zda 17denní exkluzivní dovolená ve vodách západní Evropy a s tak bohatým programem je drahá či nikoli.
Kapitán by měl být odborně zdatný. Měl by být nejen schopný jachtař a námořník, ale také musí vlastnit všechny licence, které ho opravňují k plavbě ve vodách, kde se budete plavit. Také je dobré, aby kapitán měl z takových oblastí i zkušenosti, aby vám mohl ukázat ta nejhezčí místa a vyhnul se nástrahám, které v sobě dané oblasti skrývají.
Kapitán by měl být empatický a zdatný psycholog, aby dokázal vyjít s posádkou co nejlépe. Na lodi mohou vznikat velice nestandardní situace a jejich řešení je vizitkou správného kapitána. Měl by do vaší malé posádky zapadnout hladce a bezkonfliktně. Na druhou stranu, posádka musí být schopna otevřeně kapitána přijmout mezi sebe a respektovat jeho rozhodnutí a postoje, a to bez námitek. Vždyť mezi vámi a mořským živlem tam venku stojí jen on, kapitán a skipper, a ne nadarmo se říká, že na lodi je kapitán první po Bohu.
Kapitán by neměl být cholerik. Může křičet, to kapitáni dělávají, ale zapeklité situace by měl řešit s klidem Angličana. Několikrát jsem plul s kapitánem cholerikem a alespoň za sebe mohu říct, že když někdo v horších podmínkách ještě řve a vzteká se, nedělá to na mě vůbec dobrý dojem a klidu to nepřidá. Slyšel jsem dokonce historku o kapitánovi, který se při přistávání vždycky tak rozčílil a tak na posádku řval, že po přistání musel na tři hodiny někam zmizet a tam se uklidňovat.
Kapitán by neměl pít. Rozhodně ne za plavby, což je v Chorvatsku považováno za přestupek. Nechápu dobře proč, ale spousta jachtařů jezdí do Chorvatska zásobená alkoholem v neskutečném množství. A pak se na lodi pije a pije. Ale pozor na to. V roce 2011 ztroskotala u ostrova Žirje jachta rakouských jachtařů a pobřežní stráž, poté co je zachránila, nechala jachtaře dýchnout. Měli všichni trochu alkoholu v krvi a pojišťovna odmítla jachtu, která se potopila, zaplatit. A to už se bavíme o stovkách tisíc EUR. Takže pozor na ten alkohol.
Kapitán by měl být málomluvný. Užvaněný kapitán je horší než mor, protože užvaněného člena posádky lze ještě krotit, ale kapitána nezkrotí nikdo.
Pokud vám připadá, že dle výše uvedeného by měl kapitán být něco jako světec, nejste daleko od pravdy. A protože světců v jachtingu moc není, stává se výběr kapitána trochu ožehavou věcí a pokud budete najímat kapitána, kterého neznáte, bude to vždy trochu sázka do loterie.
Jistou výhodou je, když je kapitán váš kamarád. V takovém případě ho znáte a většinou už víte, že doma mouchám netrhá nožičky. Ovšem je třeba si uvědomit, že od kamaráda, s kterým zajdete občas na pivo nebo na tenis, nemusíte dobře snášet výtky, kterými vás při výkonu své kapitánské funkce třeba někdy zahrne. Například když včas neuvážete nějaký uzel, nebo neprovedete něco správně podle jeho pokynů při přistávacím manévru. Přistávací manévry jsou obecně zdrojem zábavných stresových situací a do té doby nemluvný kapitán se může najednou projevit jako totální cholerik. Při přistávacím manévru jde totiž o peníze, jak bylo vysvětleno v kapitole o kauci, a to jdou většinou všechny žerty stranou.
Také si rozhodně neberte za kapitána vašeho podřízeného z práce, nebo naopak vašeho nadřízeného. Před tím důrazně varuji, protože zkaženou dovolenou budete mít zaručeně oba.
Co by tedy bylo nejlepší? Zde je dobrá rada drahá a při výběru kapitána je třeba mít trochu štěstí. Ještě důležitější než štěstí je ale uvědomit si, že člověk se po létech může dostat do situace, že nad sebou bude mít nezpochybnitelnou autoritu jako kdysi ve škole. Někdo s tím může mít problém. Zejména bohatí podnikatelé nebo bankovní manažeři (čest výjimkám) si rádi pletou placeného kapitána s placeným sluhou. Není většího omylu. Kapitán je na lodi nejvyšší autorita a po Bohu je první. To není až taková fráze. Kapitán zodpovídá za životy všech na palubě a jeho prvořadým úkolem je dovést loď i s posádkou bezpečně do přístavu. A posádka mu v tomto jeho snažení má být co nejvíce nápomocná. Proto je potřeba umět se kapitánovi podřídit.
Finančně se kapitán pohybuje podle toho, jakým způsobem ho najímáte. Může se stát, že posádka je celá včetně kapitána složená z dobrých přátel, a pak svůj finanční díl přináší i kapitán. To je ale případ zkušenějších posádek a sportovnějších plaveb, pravděpodobně to není případ váš.
Další možností, že najmete kapitána za „byt a stravu“. Často se tak dá sehnat kapitán s menší praxí, pro něhož je pobyt na moři koníčkem, a využije každou příležitost, jak zvýšit napluté míle a získat praxi při plavbě s posádkou. Takoví kapitáni se zhusta potulují po nejrůznějších internetových jachtařských fórech, kde se na ně dá narazit, včetně toho, že se tam na ně můžete dozvědět i nějaké reference. V každém případě je však nepsaným pravidlem, že posádka svého kapitána odveze k moři a zpět a také ho celou plavbuživí. Na oplátku kapitán neremcá a sní, co mu posádka předloží.
O KAPITÁNECH Z KAPITÁNSKÉHO POHLEDU
Již od začátku 80. let jsem kamarádům z klubu dělal při plavbách kapitána a těžko mohu posoudit, jaký kapitán jsem. Moje partnerka říká, že pořád řvu a na téma „řvoucí kapitán“ jsem před lety napsal sloupek do internetového deníku Neviditelný pes. V diskusi čtenářů se pak objevil zajímavý příspěvek. Jistá jachtařka tam uvedla, že ji také strašně rozčilovali řvoucí kapitáni, že se v duchu ptala, proč to, proboha, dělají, ale pak sama vyrazila na plavbu jako kapitán – a zjistila, že řve taky.
Ano, skippeři mají sklony ke řvaní, ale mají k tomu důvody. Jednak musejí mít jistotu, že je každý slyší přes celou délku lodě, jednak tím ulevují tlaku, pod kterým jsou. Jestli tedy bude na vás kapitán řvát, neznamená to, že je na vás navztekaný, ale je to prostě jeho profesionální hlas. Když jsem dával dohromady posádku pro plavbu přes Severní moře v roce 2011, jeden z mých dobrých kamarádů, který se mnou již několikrát plul, mi řekl: „Ty ale budeš řvát.“ Ujišťoval jsem ho, že se budu snažit neřvat, a když jsme se po plavbě sešli a přišla na ni řeč, prohlásil: „Bylo to zajímavé, vždycky, když jsme se dostali do vážné situace, jsi řvát přestal.“
Na třech plavbách jsem se dostal do choulostivé situace, že jsem plul jako posádka na lodi, která měla vlastního skippera. Jednalo o 16 m dlouhé plavidlo, které v prvých dvou případech provozoval jeho majitel. S ním to bylo v pohodě. Byl zvyklý si všechno dělat sám a práce skippera ho po několika letech již nebavila. Nechal mě, abych mu pomáhal jako „spoluskipper“ a protože posádku tvořili přátelé, které jsem vycvičil na Freelordu, na závěr plavby řekl, že po dlouhé době ho jachting zase bavil.
V třetím případě se jednalo o stejnou loď, ale o jiného kapitána, neboť původní majitel loď prodal charterové firmě a kvůli zdravotnímu stavu nám na poslední chvíli odřekl, přestože jsme byli domluveni, že bude opět fungovat jako skipper. Místo něho nás na lodi přivítal mladý muž, který dal okamžitě najevo, že do řízení lodě se mu nikdo plést nebude. Akceptoval jsem to, neboť loď měl opravdu v malíčku, revír znal a plavba proběhla úspěšně.
Kamenem úrazu však byla jeho malá znalost lidí, špatný odhad, koho má v našem případě na palubě. Plavbu vedl takovým tím „trampským“ způsobem, jak jsme to dělávali za minulého režimu, kdy jsme neměli peníze ani na marinu. Neustále zdůrazňoval, kolik ušetříme, když zůstaneme na kotvě, ale nejvíce se vyznamenal s naftou. Jelikož v prvních přístavech, kde byly benzínky, nedobral naftu, usoudil jsem, že jí má dost. Avšak třetí den plavby, to již jsme byli u západního pobřeží Korsiky, kterou jsme chtěli obeplout, prohlásil, že nafta dochází a že ji musíme sehnat. Další den jsme pak vymetali různé přístavy, kde teoreticky měly být čerpací stanice, nakonec dostal dva kanystry nafty od lodě téže charterové firmy, kterou jsme dohnali v jedné zátoce.
V posádce byl i Ondřej Neff (z jeho iniciativy jsem plavbu kolem Korsiky zorganizoval), a teprve když jsme společně na skippera nastoupili a žádali vysvětlení, se přiznal, že nemá v lodní pokladně dostatek peněz na nákup plné nádrže. Podle charterové smlouvy se měla v tomto případě platit nafta až na konci plavby, podle počtu motorových hodin. Tak jsme skipperovi vysvětlili, že kdyby nám řekl, v jaké je situaci, zálohově bychom naftu zaplatili a ušetřili si celou naftovou patálii.
Ačkoli byl vynikající jachtař, organizačně nezvládl ani závěr plavby. Jelikož chartrovka zřejmě neměla zaplacené trvalé stanoviště v nějaké marině, nakonec nás vysadil z lodě asi kilometr od břehu a my jsme se museli do mariny, kde jsme měli mikrobus, vlastnoručně přepravit na malém nafukovacím člunu – a to s veškerou bagáží, videokamerami a fotoaparáty. Chápu, že skipper se může dostat mezi mlýnské kameny – na jedné straně požadavky posádky, na druhé šetrnost či lakota charterové firmy – ale v našem případě bylo povinností skippera, aby nás na pevninu převážel osobně, když už to tak dopadlo.
Pomineme-li společenské chování, takt a vůbec všechno to, čemu se říká sociální inteligence, obecně můžete u skipperů narazit na dvě krajnosti – na kapitána, který si všechno dělá sám a k ničemu vás nepustí, nebo na takového, který na vás shodí všechno, co jenom půjde. Oboje je špatně a i v tomto případě platí, že střední cesta je zlatá.
Dobrý skipper vám v rámci uvítání řekne, jak si představuje vaši pomoc při ovládání lodě, v čem a jak byste mu měli pomáhat při spouštění plachet, při kotvení a při manévrování v marinách. Během plavby by se vás pak měl ptát, jestli se chcete něčemu z jachtingu přiučit, kdo si chce stoupnout ke kormidlu, kdo se chce seznámit s námořními mapami či navigačním počítačem. Po příchodu na loď by měl s vámi probrat celkový plán plavby, jaké jsou možnosti, co je reálné a co vůbec ne. Každé ráno by vám měl u snídaně předložit denní plán, kde byste měli večer zakotvit a kde se eventuálně zastavit na polední koupání. Měl by vzít v úvahu vaše připomínky a buď je akceptovat, nebo vám zdůvodnit, proč jsou nepřijatelné. Měl by mít v zásobě nějaké překvapení, např. kotviště v nějaké bizarní zátoce nebo potápění k vraku atd.
Do další prekérní situace jsem se dostal s Freelordem v Chorvatsku. Paní majitelka pronajala loď nějaké pražské grupě, která prohlásila, že má vlastního skippera. Uvítal jsem to, protože po šesti nedělích na lodi to pro mě konečně znamenalo dovolenou v Česku. Jenže hned v pondělí mi zazvonil telefon. Volala paní majitelka, která na lodi trávila dovolenou, že ten kapitán je neschopný, má papíry jen od Plavební správy a hned při vyplouvání málem naboural. Takže mě žádá, abych hned druhý den přijel a znovu nastoupil. Na loď jsem dorazil znechucený. Pochopitelně i posádka byla znechucená, když se mezi nimi objevil cizí chlap, a situaci ještě zahušťovala přítomnost majitelky. Nebyl to příjemný týden.
Lidé prostě nejsou andělé, a skippeři jsou zase jenom lidé, takže nejlepší je, když si jako skippera vyberete kamaráda. I když se s ním pohádáte, je to úplně něco jiného, než když se hádáte s cizím člověkem.
Kapitány i s popisem zkušeností a délkou praxe najdete třeba na www.krasajachting.cz, kde vůbec najdete spoustu zajímavých informací.
Na takových internetových fórech se dá také narazit na kapitána, který se dá najmout za úplatu. Jde o stejný případ jako výše, tedy kapitána si většinou přivezete a za plavby ho živíte, ale současně mu také vyplatíte honorář. Zde jde často o zkušené jadranské jachtaře, kteří svůj koníček provozují částečně jako výdělečnou službu a svůj revír znají jako své boty. Jezdí na sebe a nejsou spjatí z žádnou charterovou společností nebo agenturou. Za své služby si tito chlapíci účtují tak od pěti do deseti tisíc korun na týden. Právě jejich nezávislost může být slabou stránkou, protožei když si zaplatíte a nejste spokojeni, nemáte si moc kde stěžovat.
Asi nejspolehlivější metodou, jak získat kapitána, je nechat si ho doporučit od české agentury, od které si berete loď. Získáte tak s největší pravděpodobností zkušeného jachtaře, který má naplutý nejen Jadran, ale i další moře, nezřídka i Atlantik. Získáte na něj i reference, které můžete považovat za objektivní. A případné problémy pak máte s kým řešit. Za to si ale samozřejmě musíte připlatit, a bude to cena okolo 15.000 Kč na týden. Inu všechno něco stojí.
Nejdražší variantou je najmout si kapitána od charterové společnosti v zahraničí, tedy například v Chorvatsku. Zde je cena ještě výrazně vyšší než v předchozím případě. Sice ušetříte na nákladech na cestu kapitána k moři, ale to nevyváží cenu, která se pohybuje v tisících korunách denně. Navíc jazyková bariéra, a také nemožnost ověřit si jakékoliv reference, staví tuto variantu do skupiny určené pro někoho, kdo spíše neví, co s penězi.
Ohledně kapitána je třeba si ujasnit jednu věc. V případě charteru jachtařského typu, o kterém tady mluvíme, neexistuje žádné povolení, nebo zkoušky, jejichž složení nebo nesložení by opravňovalo nebo neopravňovalo kapitána vozit posádku. Každý, kdo si udělá kapitánský průkaz, může jezdit jako skipper ve vodách určených jeho průkazem a svobodně vozit posádku jakou chce.
Proto jsou reference na kapitána docela důležité. Můžete padnout do spárů čerstvého zelenáče, jehož kapitánský průkaz ještě neoschnul, a který vám udělá z plavby zážitek nad jiné, na který budete ještě dlouho vzpomínat. A to ve špatném, ale i v dobrém slova smyslu.
.jpg)
Je dobré, aby kapitán byl chlap každým coulem. Vždyť mezi vámi a živly bude stát jen on.
Tady na fotografii je kapitán Josef Dvorský, kapitán největší a jediné české historické plachetnice La Grace.
Ještě než začnete mumlat něco o binci a neschopných úřadech, které nezajistí bezpečí na moři ve svých vodách, když vozit lidi může kde kdo, povím vám, že je to dobře. Moře je jedno z posledních svobodných teritorií, a čím méně státních zásahů na něm bude, tím lépe. Plavba na moři je odpovědnost každého, kdo se na něj vydává a trocha vlastní odpovědnosti, třeba ve výběru kapitána, rozhodně neuškodí. Uvědomte si, že díky volnějším pravidlům máte z čeho vybírat a sebelepší zkoušky ještě z nikoho spolehlivého námořníka neudělaly. Už dávno to vědí třeba v Anglii, jachtařské velmoci. Tam žádný průkaz na plachetnici nepotřebujete. Je to zcela dobrovolná záležitost. A přesto nebo možná právě proto je anglická RYA – Královská jachtařská asociace nejvyšší světovou autoritou ve vzdělávání jachtařů, a o kvalitách vlastníka jejich průkazu RYA se nediskutuje nikde na světě.
Samostatnou kapitolou mimo rámec jsou kapitáni komerční mořské a oceánské plavby velící velkým trajektům, tankerům a jiným komerčním plavidlům. Ty samozřejmě povinným zkouškám a pravidelným kontrolám podléhají, protože disponují majetky obrovské hodnoty.
ŠTÍTKY ČLÁNKU:
Dovolená na jachtě