30.08.2023   Jaroslav Foršt

DOVOLENÁ NA JACHTĚ 6

NEBEZPEČNÉ OKAMŽIKY, ZÁKLADY BEZPEČNOSTI NA MOŘI A V PŘÍSTAVU

Nedá se nic dělat, dovolená na jachtě je aktivní dovolená a jako taková v sobě může skrývat prvky určitého rizika. Co dělat, a co naopak nedělat, abyste si vlastní neopatrností nezkazili dovolenou, si povíme v následující kapitole.

 

OBSAH

Mořská nemoc
Pohyb po palubě a v podpalubí
    Nebezpečí číhající v maríně
    Nebezpečí číhající za plavby
Dávejte pozor, o co se opíráte a kam šlapete
    MOB (Man Over Board)
Zlomená ruka uprostřed Atantiku
    Jak se zachovat při MOB
    Základní nouzové (DISTRESS) volání
    Vědět, kde se nacházím
    Zapnout vysílačku na nouzovém kanále
    Volání MAYDAY

 

Asi není nutné přípomínat, že na dovolenou je dobré mít v pořádku zdravotní pojištění a kartičku pojištěnce nezapomenout doma. Na dovolenou na plachetnici nepotřebujete žádné zvláštní pojištění, jachting není u pojišťoven zapsán jako extrémní sport. Přesto doporučuji se přípojistit, jak je to ostatně dobré u každé dovolené v zahraničí, alespoň už kvuli cestě. Teď se ale podívejme, čím může být dovolená na plachetnici specifická.

 

MOŘSKÁ NEMOC

Mořská nemoc je bezpochyby největší strašák všech nováčků na moři. Námořníci mají rčení, že kdyby nebylo bouří a mořské nemoci, byl by na moři každý.

Mořskou nemocí trpí velká část populace. I slavný mořeplavec a hrdina od bitvy u Trafalagaru, admirál Nelson jí trpěl. Dokonce chronickou formou a bojoval s ní na moři po celý život. Situace se má tak, že asi 5% populace mořskou nemocí netrpí a 5% populace zvrací, kdykoliv vstoupí na palubu čehokoliv, co je na vodě. Zbytek lidí je někde mezi tím. Ke zjištění, kterým typem jste a jak na vás houpání na lodi působí, vede jen jedna cesta. Vyzkoušet to. 

Většina zdrojů se shoduje, že mořská nemoc, nebo obecně kinetóza, vzniká nerovnováhou signálů, které do mozku vysílá střední ucho, a signálů, který vysílají oči. Když jste zavřeni v podpalubí houpající se lodi, říkají oči, že se nic nehýbe a aparát středního ucha řve do mozku jako pominutý, že v příští chvíli upadnete. Mozek na to reaguje podrážděním svalů okolo žaludku a mořská nemoc je na světě. Průběh může být různý, od lehké nevolnosti až k bezvědomí. Ve velké většině případů jsou průvodními příznaky zrychlený tep, bolest hlavy, studený pot a různý stupeň nevolnosti. Může nastat i bezvědomí, což je na lodi zvláště nebezpečné.

Nástup mořské nemoci ovlivňuje kromě vln i kombinace řady dalších faktorů, jako je vyčerpání, chlad, nevhodné jídlo, alkohol a psychika. A také zápach, charakter vlnění, výška vlnění, vaše umístění na lodi, vaše činnost na lodi... 

Mořská nemoc může postihnout kohokoliv. Ani většina skipperů není imunní, a pravých námořníků, kteří nemoc nikdy nepoznali, byste našli jen pár. Většina námořníků přizná (někteří po alkoholovém nátlaku), že mořskou nemoc zná a čas od času s ní musí bojovat. Zejména námořníci sezónní, kteří tráví na moři jen určitý, relativně krátký čas a zbytek roku jsou zalezlí na pevnině. 

Na mořskou nemoc se dá totiž zvyknout. Odborné prameny tvrdí, že průměrná doba zvykání jsou dva dny - ovšem nutno počítat s faktory uvedenými výše, které dobu zvykání ovlivňují a navíc jsme každý jiný. Nicméně po zvyknutí mořská nemoc odezní a už se nevrátí - pokud neprožijete zase delší čas na pevnině. Po návratu na moře si organismus zase začne zvykat.

Dá se říct, že mořská nemoc není vlastně nic jiného než zvykání si na houpání lodi (asi jako se ubytovat na lochnesce).

To zvykání má ale u každého jiný průběh, od lehké nevolnosti (šťastlivci!) až po případ mé tchyně, kterou kdysi na Kubě nalodili na plachetnici, postavili na palubu, vypluli, a ona si už jen pamatuje, jak ji zase vlekli na pevninu. Mezitím neví prakticky nic (a to prosím nic nepila!).

Jak se lze mořské nemoci bránit? Prameny se různí, ale dají se vysledovat společné trendy. Především, nemít prázdný žaludek. Dobré a lehké jídlo dělá pravé divy. S úspěchem používáme třeba ovoce, sladké tyčinky atp. Radši cukry a sacharidy. Ne tuky. Jednou jsem si přivodil mořskou nemoc nezřízeným mlsáním slaných arašídů. Také je důležité dostatečně pít - držet tedy správný pitný režim.

Dobré je omezit pobyt v podpalubí na nezbytně nutnou dobu. Houpající se podpalubí je náročné i pro pravé mořské vlky. Funkční opatření je zaměstnat se. Třeba kormidlování je dobrá činnost pro zmírnění mořské nemoci. Doporučuje se hledět na pevné body (ostrovy, pobřeží atp) pokud jsou v dosahu - právě nedostatek pevných bodů způsobí, že na volném moři onemocní i námořníci, kterým při pobřežní divoké plavbě nic není.

Mořské nemoci se lze, někdy úspěšně, bránit také farmaceuticky. Prostředků proti kinetóze se dá koupit v lékárnách docela dost, od notoricky známého kinedrylu, až po bylinky a homeopatika.

 

Běžně dostupné prostředky proti kinetóze, tedy iproti mořské nemoci. 
V pozadí je legendární kinedryl, známý již řadu let azná jej každý, koho rodiče vozili vdětství autem. Někteří skippeři jej odmítají, protože má tlumivé účinky.
Vpravo jsou žvýkačky TravelGum, které vynikají výraznou chutí akteré se nemají žvýkat déle než deset minut.
Vlevo jsou pak zázvorové tabletky Ginger, které díky tobolce tlumí chuť zázvoru.
Uvětšiny léků je třeba vzít do úvahy, že fungují preventivně aje třeba je vzít před cestou, tedy před tím, než nemoc vypukne.

 

Z bylinek se hodně pramenů shoduje na zázvoru - ten se doporučuje v pastilkách nebo i cucat jako kořen (!), z léků je to zmíněný kinedryl a žvýkačky proti kinetóze. V případě farmak je důležité vzít si je před nástupem mořské nemoci. Přibližně hodinu. Jak už nemoc propukne, účinky léků se snižují. Nevýhodou léků je, že jde většinou o látky útlumové a na noční hlídky poměrně nevhodné.

Bohužel neexistuje obecný lék nebo obecný postup, který by pomáhal všem. Někomu pomáhá kinedryl, někomu zázvor, jiný nedá dopustit na homeopatika. 

Existují i mechanické prostředky. Populární je nátepník, který má v sobě všitou kuličku, která tlačí na neuralgický bod na vnitřním zápěstí a způsobuje potlačování příznaků mořské nemoci. Na stejném principu pracuje nátepník s magnetem a také hodinky, které do daného místa na zápěstí pouštějí elektrické pulsy. Osobní zkušenost nemám, ale ty hodinky mi připadaly docela drahé. 

Poslední výkřikem jsou speciální brýle, které mají okuláry i po stranách a v nich kapalinu, jejíž hladina dodává do periferního pohledu povědomí o rovině. Zatím jsem nezjistil nic o tom, jak to funguje, kromě zaklínání výrobce, který tvrdí, že úspěšnost je 95%. No uvidíme. Skutečností je, že brýle vypadají tak legračně, že pohled na někoho s nimi na obličeji určitě vyvolá salvy smíchu u ostatních a ti třeba nebudou mít čas na mořskou nemoc myslet. Tím to nechci zatracovat, ale na jachtařských fórech byly tyto brýle okamžitě překřtěny na „pivní brýle“.

   

Mechanické prostředky proti mořské nemoci. Především náramek skuličkou, která se umístí na vnitřní stranu zápěstí atlačí na neuralgický bod.
Na stejném principu fungují i „hodinky“, které na tento bod působí elektromagnetickými pulsy.
A dole speciální brýle, které do periferního vidění přídávají umělý horizont auvedou tak (údajně) vsoulad signály středního ucha amozku.

 

Ani mně se párkrát mořská nemoc nevyhnula. Ovšem na zajímavou věc jsem přišel při plavbě z řeckého Patrasu do Itálie přes Jónské moře. Bylo to na začátku sezóny a já byl na moři teprve druhý den. Pluli jsme tři a noční hlídky se střídaly tak, že 4 hodiny byl člověk vzhůru, 2 hodiny spal. Po prvním dnu následovalo značné nevyspání a únava. Spouštěčem mořské nemoci bylo, že jsem uklízel v salonu den staré jídlo, které se na vlnách vysypalo z hrnce. Boční vlny v kombinaci s ohnutím k zemi a se zápachem jídla vykonaly své. Dalších 24 hodin jsem trpěl mořskou nemocí. Skoro nic jsem nejedl (což je chyba) ale snažil jsem se alespoň pít. Na hlídky jsem samozřejmě musel, ale jakmile jsem měl volno, svalil jsem se do kokpitu a bylo mi jedno, že na mě prší a cáká voda. Ale objevil jsem zajímavou věc. Když jsem ležel na zádech se zavřenýma očima, špatně mi nebylo. Takže jak jsem mohl, ležel jsem. Po 24 hodinách byla mořská nemoc pryč a od té doby mi špatně nebylo a v klidu jsem přestál i velké pětimetrové vlny u Bonifacia, nebo krátké dvoumetrovky přímo do přídě v Messině. Testoval jsem tenhle způsob obrany proti mořské nemoci i na našich dětech v Řecku za Meltemi na značných vlnách, a pomáhalo jim to také. Za tu dobu, co jezdím na moře, jsem zjistiže to mám tak, že na prvních plavbách se musím mořské nemoci bránit, ale pak si tělo zvykne a do konce sezóny mám pokoj. A na začátku další sezóny si musím zase zvyknout.

Na obsah

 

POHYB PO PALUBĚ A V PODPALUBÍ

Na lodi je posádka daleko více než potopením lodě ohrožená vlastní neopatrností v kombinaci s tím, že na vlnách loď houpe. Loď je pro suchozemce poměrně komplikované prostředí, které je přizpůsobené pohybu po vodě, a tak návyky, které má člověk ze suchozemského života, se mohou na lodi ukázat jako nedostatečné nebo rizikové. 

NEBEZPEČÍ ČÍHAJÍCÍ V MARÍNĚ
Jedním z největších nebezpečí, potvrzených i statisticky, číhajících na ubohé námořníky v maríně (respektive kdekoliv za postoje) je lodní lávka. Je to paradoxní, ale k největšímu počtu zranění dochází právě při nástupu na loď. Lodní lávka je kus prkna spojující záď lodě s břehem. Je poměrně úzká a jsou li v marině vlny, pohybuje se. Proto je třeba po lávce (nazývané též passarela) chodit s největší opatrností, zejména v okamžiku, kdy navíc nesete zavazadla. Těžká zavazadla se vyplatí si na loď podávat.

Největší počet úrazů na lávce se vztahuje zejména k případu, kdy se posádka vrací z restaurace (konoby) patřičně osvěžena, Mechanické prostředky proti mořské nemoci. Především náramek skuličkou, která se umístí na vnitřní stranu zápěstí atlačí na neuralgický bod. Na stejném principu fungují i „hodinky“, které na tento bod působí elektromagnetickými pulsy. A dole speciální brýle, které do periferního vidění přídávají umělý horizont auvedou tak (údajně) vsoulad signály středního ucha amozku.v povznesené náladě a za tmy. Pak je velice jednoduché šlápnout do prázdna a zřítit se do vody mezi lodí a molem. Člověk se značně cestou otluče a zranění hlavy, které je právě při tomhle případu časté, vám spolehlivě zkazí dovolenou. Pamatujte si tedy: Přes lávku jen soustředěně a našlapujeme na ní vždy až za hranou mola nebo opačně za hranou lodě. Lávka totiž přesahuje přes molo (nebo záď lodě) a vzhledem k tomu, že nikdy nevede vodorovně, šlápnutí na její kraj spolehlivě podrazí nohy tomu před vámi, nebo se vztyčí a pokusí s vám utéct do strany. 

 

Naloďování v marině. Lávka není široká aloď je poměrně daleko. 
Navíc i v maríně mohou být vlny.

Na obsah

 

NEBEZPEČÍ ČÍHAJÍCÍ ZA PLAVBY
První bezpečnostní zásadou za plavby (ale platí to i pro postoje) je nalévat tekutinu do skleniček (nebo hrnků, talířů atp.) jen do poloviny. Pokud si nalijete čaje vrchovatě, i na malých vlnách jej budete mít polovinu v klíně. Totéž platí i pro hrnce při vaření, kdy vařící vylitá tekutina může opařit kuchaře.

Velkou hrozbou za plavby je také ráhno, které se vymklo kontrole, nebo při obratech. Vždy se kontrolujte, zda za plavby na zadobočních kurzech nestojíte v cestě ráhnu a vždy uposlechněte pokynů kapitána.

Oblíbeným prostorem způsobujícím zranění jsou schůdky do salónu. Jsou poměrně strmé a leze se po nich docela špatně, i když loď nehoupe. Pokud se pluje na vlnách, je třeba při jejich překonávání dvojnásobné opatrnosti, protože stačí málo a člověk z nich spadne dolů, kde se samozřejmě mimo jiné praští i o další vybavení v salónu.

 

Schůdky do salónu mohou někdy člověka potrápit. Jsou strmé a překonávají rozdíl obvykle kolem 1,50m.
Je třeba po nich lézt opatrně, zejména za větších vln.

 

Na opravdu velkých vlnách pak může hrozit i zásah letícím předmětem, který nebyl pořádně ukotvený, ale to vás asi na první plavbě nepotká. V každém případě se vyplatí všude dodržovat úzkostlivý pořádek. Protože jak přijdou vlny, tak to v lodi vypadá jak v bubnu pračky. Všechno, co nebylo připevněné, se válí po podlaze.

Proto počítejte s tím, že každý skipper bude na zachování pořádku trvat a bude nerudný, když se bude v salónu povalovat spousta věcí. Jde primárně o bezpečnost posádky a za tu odpovídá kapitán.

Měl jsem jednou posádku, manželskou dvojici s patnáctiletým synem, která nedokázala pořádek udržet. Respektive – paní večer všechno uklidila a druhý den ráno začaly věci cestovat. Tu vykoukly ze dveří kajuty, tu se položily na stůl, tu vyšplhaly do kokpitu a zůstaly tam. Večer už opanovaly prostor a byly paní zase nemilosrdně uklizeny. A ráno to začalo nanovo.

Bezpečnostní zásadou, kterou je třeba u jachtingu tesat do kamene je, že na lodi se pohybujeme vždy zvolna a s rozmyslem. Jakékoliv běhání po palubě, divoké tahání za lana, prudké pohyby na lodi nemají co dělat. Vedou jenom ke zmatku a ke zvýšené pravděpodobnosti zranění. Vždy v klidu a s rozvahou anglických kapitánů, to musí být heslo všech na palubě. 

Na obsah

DÁVEJTE POZOR, O CO SE OPÍRÁTE A KAM ŠLAPETE 

Pokud se trošku rozvlní moře, budete si muset dávat pozor, kam v kokpitu šlapete a co se opíráte, abyste bezděky nepřepnuli nějaký přístroj třebas nechtěným vykopnutím nohy.Vy to ani nepostřehnete a budete se s celou posádkou divit, proč se kapitán rozčiluje kvůli špatně přepnutému navigačnímu přístroji, když se ho přece nikdo nedotkl.

Na některých lodích jsou ovládací panely umístěny tak nízko, že nechtěné zapnutí či vypnutí přístrojů nechtěným vykopnutím je velmi snadné. Platí to i pro Bavarii 46 Cruiser, na níž jsme se v roce 2011 plavili do Portsmouthu. Za mysem Dungeness se do nás opřela předpovězená jihozápadní vichřice, takže nám nezbylo, když se přidal i protiproud, se probíjet na jihozápad s narefovanou hlavní plachtou a motorem. Jelikož fičelo, bylo zima a občas zapršelo, nebyla služba u kormidla žádný med. Navíc jsme byli nabalení v nepromokavých oblecích a chladem ztuhlí, takže výměna u kormidla, kdy jsme se museli protáhnout úzkou mezerou mezi kormidelními koly, připomínala medvědí tanec.

Po jednom takovém střídaní jsem si všiml, že se u kolega u kormidla tváří nějak podivně a s kormidelním kolem jaksi zápasí. Neřekl však nic. Pak jsem šel znovu ke kormidlu já a ke své hrůze zjistil, že kormidlo se chová jako zadřené, nebo jako by byla ohnutá kormidelní hřídel. Vypadalo to na velký malér. Pokud jsem kormidlo držel rovno, bylo to v pořádku, ale když jsem chtěl kormidelním kolem pootočit aloď srovnat, kladlo kolo odpor, který jsem musel překonávat vší silou. Pak jsem si všiml, že když kormidelní kolo pustím, vrací se samo. A to mě teprve trklo a uvědomil si, co se stalo. Při tom prvním střídání, jak jsme si vyhýbali, jsem musel nevědomky kopnout do tlačítka autopilotu na panelu asi 15 cm od podlahy kokpitu a uvést ho do funkce. Takže jsme se asi půl hodiny přetahovali o kormidlo s autopilotem. Zmáčkl jsem tlačítko STAND BY, tím autopilot odpojil a kormidelním kolem šlo zase otáčet bez odporu. Kolega se pak přiznal, že mlčel ze strachu, obával se, že máme poškozené kormidlo a do Portsmouthu nedoplujeme. Jak je vidět, na moři není nikdo chráněn před zlomyslnou náhodou a děláním pitomostí.

Na obsah

 

MOB (MAN OVER BOARD)
MOB je anglická zkratka pro situaci Man Over Board, tedy pro situaci při pádu osoby z lodě do vody. Myšlen je tím nedobrovolný pád za plavby, nikoliv koupání na kotvišti.Pád do vody za plavby je vždycky, i v případě teplých moří a za dne, nebezpečná situace. 

V případě studených moří a navíc v noci je to situace ohrožující život a pro kapitána důvod k použití nouzového volání MAY-DAY a pro přijetí mimořádných opatření, které si taková mimořádná situace vyžaduje.

Je třeba si uvědomit, že i když se plavíte v horkém dni a moře je klidné, vždy jsou na něm vlny, které, byť jsou malé, mohou velice zaskočit i dobrého plavce. Stačí jedna, dvě vlny, které plavce zalijí a je tu boj o život.

Proto zde tesám zásadu číslo jedna:

NIKDY NESKÁKEJTE DO VODY ZA PLAVBY, I KDYBY MOŘE BYLO SEBEKLIDNĚJŠÍ A POČASÍ SEBENÁDHERNĚJŠÍ.

Pokud vám do vody něco upadne, buď se s tím rozlučte (pokud jde o neplovoucí předmět) nebo požádejte kapitána, zda by nezastavil a předmět nevylovil (to pokud předmět plave).

Při pohybu na palubě lodě dbejte vždy opatrnosti, aby vás nebylo nutné z vody lovit. Je-li moře hrubší, kapitán stejně vydá potřebné pokyny a nejspíš vám zakáže přecházet na příď. Pokud se budou vlny dále zvětšovat, kapitán pravděpodobně zakáže opouštět kokpit, popřípadě zažene celou posádku do salónu do podpalubí a v kokpitu zůstanou jen ti, kteří budou přivázáni k lodi jistícím popruhem (tzv. harnessem) a budou mít na sobě záchrannou vestu.

Je důležité říct, že v těchto případech má kapitán poslední a neodvolatelné slovo a nepřichází v úvahu s ním diskutovat, i když si budete myslet něco jiného. 

PAMATUJTE SI: I ŠPATNÝ HARNESS JE LEPŠÍ NEŽ NEJLEPŠÍ ZÁCHRANNÁ VESTA.
Je zajímavé, že ve Středomoří za běžných podmínek nikdo záchrannou vestu na lodi nenosí, ale v šířkách od Prahy na sever bez ní nikdo neudělá ani krok.

Záchrannými vestami a harnessy je každá loď povinně vybavena, takže ji nemusíte kupovat. Jen, jak již bylo řečeno v kapitole o vybavení lodě, nejsou na lodi vesty v dětských velikostech, a tak se vyplatí je dětem zakoupit.

Na obsah

ZLOMENÁ RUKA UPROSTŘED ATLANTIKU 

Moje přeplavba Atlantiku v roce 1997 byla bohatá ještě na jiné zážitky než dlouhodobé deště a devítkovou vichřici za Azorami. Týden předtím, než jsme na Azory dopluli, jsem si přivodil úraz. Měl jsem hlídku od 20:00 do půlnoci, ale protože byl úplněk a oceán prostě čaroval, nechtělo se mi dolů. Rozhodl jsem se dělat společnost kolegovi, který mě vystřídal, lehl si na kokpitovou lavičku a sledoval podívanou, kterou už nikdy v životě neuvidím. Naše loď se stala součástí stříbrné rytiny, která se neustále proměňovala jako živá. Západní vítr nám vanul přímo do zad silou přes dvacet uzlů a pluli jsme jenom pod kosatkou po dlouhých, dvou až třímetrových vlnách. Na čistý zadní vítr se loď silně kolébala z boku na bok, ale byli jsme tomu tak přivyklí, že ty zběsilé pohyby nikdo už nevnímal. Musel jsem trpět mikrospánkem, poněvadž jsem se najednou ocitl na podlaze kokpitu, a když jsem se postavil, ucítil jsem strašnou bolest v levém zápěstí. Jak jsem padal, musel jsem se přetočit a levačkou udeřit onerezovou trubku, terá držela kokpitový stůl. Vzápětí došlo k zajímavé věci. Bolest mě musela vykopnout z aklimatizace na pohyb lodi, protože náhle jsem vnímal její zběsilé pohyby, bláznivé kolébání z boku na bok, ale než se stačily rozvinout jakékoli příznaky mořské nemoci, aklimatizace zase naskočila. 

Odplížil jsem se do salonu, kde jsem si ověřil, že rčení syčet bolestí není vůbec knižní, než bolest po asi dvaceti minutách konečně odezněla. Měl jsem i lehký poúrazový šok. Při dalším střídání jsem o úrazu informoval 1. důstojníka, který mi ruku dal na provizorní dlahu z vařečky. Tak jsem doplul až na Azory, kde mi ruku v nemocnici v Hortě zrentgenovali a dali předloktí do sádry, neboť jsem si čistě přerazil loketní kost (tu na malíkové hraně) těsně u zápěstí. Doktor mi řekl, že to je vůbec nejjednodušší zlomenina, jaká může být, a že to spraví sádra na tři týdny, ať si ji pak sám sundám. Udělal jsem to v Porto Torres na Sardinii. Ano, můžete se kochat úplňkovou nocí uprostřed Atlantiku, ale nezapomeňte se uvázat.

Na obsah

 

JAK SE ZACHOVAT PŘI MOB
Jak se zachovat při MOB vám sdělí váš kapitán, který by měl ihned po vyplutí provést instruktáž. Některé země to dokonce po kapitánovi vyžadují. Nezaškodí si o tom ale povědět něco dopředu.

Pokud se stanete svědky situace, že někdo spadne nedobrovolně přes palubu, je potřeba udělat následující:

1. Neskákejte za MOB. Pokud tak učiníte, jen zdvojnásobíte problém.
2. Upozorněte celou posádku a kapitána křikem „Muž přes palubu“. Velkým křikem. Křičte nebo řvěte ze všech sil. Všichni musí vědět, co se děje, a že je tu mimořádná situace. I ti, kteří zrovna spí v kajutě. Hlavní samozřejmě je, aby to věděl kapitán.
3. Pokud osobu přepadlou do moře vidíte, nespouštějte ji z očí. Za žádnou cenu. Ukazujte na ní rukou a pořád se snažte ji vidět. Jakmile se jednou plavec ztratí mezi vlnami, jeho nalezení je dvojnásob těžké.
5. Čekejte na pokyny od kapitána, který provede odpovídající manévry, aby osobu ve vodě našel a vyzvedl.

Pokud nejste osobou, která přímo vidí celý incident, ale jste tím, kdo slyší volání člena 
posádky „Muž přes palubu“, připravte se plnit pokyny kapitána.

Pokud se zrovna v okamžiku incidentu nacházíte blízko mapového GPS ploteru, stiskněte tlačítko MOB. Tím začne mapový GPS ploter navigovat na místo, kde jste byli v okamžiku stisknutí tlačítka. Pokud se povede jej stisknout dostatečně brzo po spadnutí osoby do vody, bude systém navigovat přibližně do míst, kde k pádu došlo. Nezapomeňte kapitánovi nahlásit, že jste tlačítko MOB siskli.

Protože se různé mapové plotery od sebe liší, musí vám kapitán před plavbou ukázat, jak a kde tlačítko MOB na ploteru najít. Pokud na to snad při vyplutí zapomene, požádejte jej o to.

Hlavně si pamatujte. Nepadejte do vody.

Na obsah

 

ZÁKLADNÍ NOUZOVÉ (DISTRESS) VOLÁNÍ
Nestává se to často, ale stává se to. Z nějakého důvodu, třeba nemoci nebo zranění, může být kapitán neschopen ovládat loď a vy budete muset provést nouzové vysílání do vysílačky sami. Takové volání se děje v angličtině a je velkou výhodou, pokud v posádce je nějaký angličtinář a může volání realizovat. 

Občas se stanou tragické případy. Například před lety v Americe byla manželská dvojice na týdenní plavbě a ráhno srazilo manžela do vody, kde utonul. Jeho partnerka bohužel nebyla schopná loď ovládat, ale povedlo se jí spojit se vysílačkou s pobřežní stráží. Bohužel nedokázala na mapovém ploteru přečíst polohu a potom, co se spojení přerušilo, ani ji ani jejich plachetnici už nikdo neviděl.

Pamatujte si: abyste byli schopni vyslat nouzové volání, musíte:

• Vědět, kde se nacházíte
• Zapnout vysílačku na nouzovém 16. kanále
• Dokázat přečíst z tabulky volání umístěné u vysílačky proceduru volání MAY-DAY a doplnit ji aktuálními informacemi.

Poznámka: ta procedura je ve skutečnosti o něco složitější a kapitán jí zná, ale pokud se vám povede splnit tyto tři body, pomoci se s největší pravděpodobností dovoláte.

Na obsah

 

VĚDĚT, KDE SE NACHÁZÍM

Může se vyplatit plavbu sledovat. A vědět, že se třeba nacházíte u severního okraje ostrova Žirje, nebo 5 mil západně od mysu Veli Rat. Takové určení polohy může stačit. Pokud jej nevíte, nezbývá než anglicky přečíst polohu podle GPS, tedy zeměpisné souřadnice. Kapitán by vám před plavbou měl ukázat, kde je najdete. Občas se stává, že člověk zamění polohu lodě s polohou kurzoru na obrazovce, tak pozor na to.

Na obsah

 

ZAPNOUT VYSÍLAČKU NA NOUZOVÉM KANÁLE
Kapitán by vám měl před plavbou nebo hned zpočátku, ukázat, jak se vysílačka zapíná a jak se na ní nastaví nouzový 16. kanál. Obyčejně je to jedno velké tlačítko s číslem 16. Také by měl předvést, jak se mluví do mikrofonu a jak se volání přijímá. Obecně – do mikrofonu se mluví vždy se stisknutým tlačítkem volání (umístěné na boku mikrofonu) a s uvolněným tlačítkem volání se naslouchá. Nefunguje to tedy jako v telefonu, kdy se slyšíte s volaným zároveň. Zde se buď mluví nebo poslouchá.

Také si nechte ukázat, jak přepnout vysílačku na maximální výkon a jak naladit squell.

Na obsah

 

VOLÁNÍ MAYDAY
U vysílačky by měly být umístěny pokyny pro realizaci nouzového volání a moudrý kapitán je vozí na plavby s sebou.

Mělo by tam být něco jako následující:

MAYDAY, MAYDAY, MAYDAY (nouzové volání, které má absolutní přednost před vším)

This is yacht jméno jachty, yacht jméno jachty, yacht jméno jachty (identifikace jachty)

MAYDAY, yacht jméno jachty (identifikace ještě jednou)

Our position is: ____________ (určení pozice)

Man over board, we are sinking, fire on board…. _________ (jednoduchý popis situace)

We need an asistence (potřeba záchrany).

Six people on board (počet lidí na palubě, v tomto případě 6).

OVER

Pokud pomalu (!) přečtete výše uvedené a alespoň průměrnou angličtinou popíšete stav, máte velkou šanci, že volání někdo porozumí a vyšle někoho pro vaši záchranu. 

Po odeslání volání čekejte, zda se vám někdo ozve. Pokud se nikdo neozve, po minutě nebo dvou, volání opakujte.

Tohle volání se používá jenom v případě ohrožení života, ve vašem jako posádky to znamená případ, kdy kapitán není schopen žádné akce, loď se řítí do záhuby a vám nezbývá nic jiného, než vzít situaci do svých rukou. V takovém případě je také dobré uvést do vysílačky, že kapitán není schopen akce a vy nejste skipper.

Ostatní volání, pokud budete chtít, vám vysvětlí váš kapitán. 

A ještě jednu poznámku. V dnešní době jsou pobřežní vody v Evropě pokryté mobilním signálem skoro ve všech zemích. Pak je lepší zavolat pomoc telefonem, protože mobil umí použít každý. Rozhodně nebudete trpět stresem kvůli tomu, že používáte vám neznámé zařízení, což nutně nastává v případě VHF vysílačky, a budete se moci soustředit na samotné sdělení problému. V takovém případě je ovšem důležité znát nouzová čísla v oblasti, ať už se jedná o pobřežní hlídku, nebo o obecné volání 911.

Na obsah