Vzdělávání

  01.01.2019   Petr Ondráček

Prostředky pro tvorbu vlastních předpovědí počasí při plavbě

K zásadním prvkům, které přispívají k bezpečnosti plaveb, je bezpochybně aktuální a spolehlivá předpověď počasí. Ne vždy však je při plavbě k dispozici profesionální předpověď a i když je, tak často je nutné provádět její doplnění nebo korekce ze znalosti a vývoje lokální situace. Pro jachtaře je nutné být schopen tvorby vlastní předpovědi.

Nejužívanější, zdrojem pro vlastní předpověď  nejen za plavby, jsou dnes modely GRIB (Grided Information in Binary), které lze zobrazit graficky  v různých mapových systémech (např. Max Sea, Open CPN, …) nebo samostastných aplikacích na notebooku, tabletu nebo chytrém mobilu. K tomu dále doplněné o informace ze systémů Weatherfax (synoptické mapy, radarové snímky), sítě meteodružic a Navtex (vysílání a příjem textu na mezinárodním kmitočtu 518 kHz, lokálním na kmitočtu 490 kHz nebo v tropických oblastech na kmitočtu 4209,5 kHz), který je součástí celosvětového námořního tísňového na bezpečnostního systému GMDSS.

Dále jsou to předpovědi získané z  rozhlasového vysílání  nebo pokud plujeme v blízkosti pobřeží od služeb poskytovaných v mobilních, privátních nebo družicových sítích (např. Inmarsat, Iridium, Thuayra, Global Star,…).  Tyto předpovědi lze obdržet zdarma nebo jsou formou placených služeb. 

Co se týká příjmu weatherfaxů, tak zavedením standardizovaného formátu Světové meteorologické organizace WMO v podobě textových a obrazových modelů GRIB (původně GRIB 1 a dnes GRIB 2), díky internetu a růstu nákladů na provoz pozemských rádiových vysílačů weatherfaxů, dochází k postupnému utlumování této služby. Problémem dnes je i nedodržování časového schématu vysílání. Rovněž tak je nutné velmi dobře zvládat práci se synoptickými mapami a interpretaci přijímaných dat pro tvorbu vlastních předpovědí.

Ze systému Navtex jsou pro danou oblast plavby důležité zejména textové informace zobrazované na přijímači Navtex s identifikátorem A (navigační varování), B (meteorologické varování), C (stav ledu), D (záchranné akce a varování před piráty), E (meteorologická předpověď), G (AIS informace) a J (provozní informace o družicových navigačních systémech GPS, Galileo a Glonass).

Faktem ovšem je, že na oceánu více jak 200 mil od pobřeží a na některých místech nelze příjem uskutečnit.  Důvodem také je, že pozemské vysílače systému Navtex ještě nejsou postaveny nebo nejsou v daném okamžiku v provozu. Tady pomůže, jen když máme přístup přes družicový terminál Inmarsat-C do sítě SafetyNet nebo do internetu. To je však docela drahá záležitost a pro mnohé jachtaře je to zatím stále spíše v „říši snů“.

Samostatný přijímač Navtexu ve dvou kmitočtovém provedení (518 kHz, lokální 490 kHz) by měl být dnes na našich lodích samozřejmostí. Pro ty, kteří plují v tropických oblastech existuje poněkud omezená možnost příjmu na kmitočtu 4209,5 kHz.  Další provedení přijímače Navtexu jsou v podobě přídavných adaptérů (např. připojené přes rozhraní USB) k mapovým plotterům, k počítači  nebo tabletu či chytrému mobilu s příslušnou aplikací pro dekódování zpráv a jejich zobrazení na displeji. Tyto adaptéry ne vždy vyžadují trvalé připojení k počítači, protože jsou vybaveny pamětí a data z něho se stáhnout po připojení počítače. Tím se nemusíme trápit s časovým schématem vysílání a nemusíme mít trvale v provozu notebook, což sníží spotřebu z palubních baterií 

Pro příjem lze využít i komunikačních přijímačů, ale ty lze považovat spíše jako doplněk nebo zálohu. Rozhodně je větší pravděpodobnost, že dojde ke ztrátě napájení nebo poruše plotteru, přídavné jednotky nebo notebooku, než samostatného přijímače Navtexu. 

Taky otázka spotřeby zvláště na malých lodích se nedá opominout. Například pro Nasa Clipper Navtex to je 50 mA (při osvětlení 100 mA) a jen samotný notebook průměrně odebírá kolem 0,5 A ( u těch před 5 lety to bylo klidně nad 2 A). Při použití tabletů jsme na tom zdánlivě trochu lépe. V obou případech musíme do energetické bilance ale započítat nároky na dobíjení. 

Díky stále většímu používání digitálních mapových systémů na palubách našich lodí roste potřeba mít k dispozici možnost příjmu textových souborů GRIB modelů. Existuje řada GRIB modelů vydávaných různými hydrometeorologickými úřady a agenturami. Pro naše účely plně vyhoví globální předpovědní model GFS (NOAA – vítr, tlak, déšť, …),  NOGAPS (globální predikce stavu atmosféry) nebo BLUEWATER. Dalším používaným je modely pro vlny WW3. Je třeba poznamenat, že řada vydávaných předpovědí například od  Meteo France nebo u nás známého Aladina jako jednoho ze zdroje používá informace z výše uvedených předpovědních modelů.

Na elektronické mapě se nám na vybrané oblasti zobrazí graficky například směr a rychlost větru spolu s údaji tlaku a průběhu izobar, teploty, výšky vln, dešťovými přeháňkami atd. v dané geografické pozici. Zobrazení předpovědních dat (obrazové, textové nebo grafy) z těchto modelů závisí na tom, jaký navigační nebo zobrazovací program pro ně použijeme. Příklad pro zobrazení v navigačním programu Open CPN je na obr. 1.

Obr. 1 Příklad zobrazení modelu GRIB v navigačním programu Open CPN

Modely GFS poskytované zdarma dávají předpovědi ve 24 hodinovém intervalu až na 192 hodin dopředu s různým stupněm rozlišení zhruba od 0,5° výše. U placených modelů je rozlišení vyšší (od 0,01°). 

Na internetu lze nalézt celou řadu bezplatných nebo placených zdrojů těchto GRIB modelů. Je otázkou, jaké prostředky na lodi máme k  příjmu GRIB modelů a kolik peněz chceme investovat. Většina navigačních programů má příjem a zobrazení GRIB modelů v sobě integrováno a využívají je i pro zpracování návrhu strategie plavby (předpovědi optimální trasy -  weather roouting). 

Při nonstop plavbě jsem měl pro příjem předpovědí k dispozici samostatný dvoukmitočtový přijímač Nasa Clipper Navtex. Pro příjem weatherfaxu jsem používal SSB komunikační přijímač Nasa HF 150 a demoverzi programu JVComm32 (je stále zdarma na internetu ke stažení a zcela dostačuje) pro notebook s Windows 7. Pro příjem a zobrazování GRIB modelů jsem používal i radioamatérskou SSB radiostanici s  modemem Pactor II  a bezplatný počítačový program Airmail. Tento program poskytuje GRIB modely registrovaným radioamatérům organizace Sailmail zdarma.  Program umožňuje příjem e-mailů a GRIB modelů v síti radioamatérských stanic s paketovým datovým přenosem nebo v družicových sítích Iridum, Globalstar, Thuarya a Inmarsat. Kdo má zájem o podrobnější předpovědní a aktuální meteo informace, doporučení pro trasy plavby atd., tak si je může pořídit u této organizace za 250 USD na rok. 

Přijímané GRIB modely jsem také zobrazoval v navigačním programu OpenCPN, který je zdarma ke stažení na internetových stránkách organizace Open CPN. Rovněž jsem využíval aplikaci Pocket Grib na tabletu iPad. 

Samozřejmě dnes existuje celá řada specializovaných internetových portálů, kde můžeme získat už hotové předpovědi (např. ZyGrib) pro požadovanou oblast plavby nebo GRIB modely do navigačních programů. Zásadní otázkou je, jak se připojit do internetu a s jakou rychlostí. Pokud jsme v dosahu mobilních sítí, tak je to  otázka, kolik můžeme nainvestovat do mobilního internetového připojení.

Výše uvedené zdroje a prostředky jsou výchozím krokem ke tvorbě vlastní předpovědi a pro vytváření navigační strategie plavby. Bylo by chybou se spoléhat jen na to, jak se nám krásně zobrazují profesionální modely předpovědi směru a síly větru na displeji našeho notebooku nebo se spolehnout na kompletní předpovědi obdržené jako placenou službu. Vždy je třeba provádět jisté ověření nebo korekce vycházející z lokálních podmínek, které se často mohou lišit od předpovědního modelu.

Vřele doporučuji o každé předpovědi vždy přemýšlet a provést  zhodnocení aktuální lokální situace. Do vlastní předpovědi je třeba zahrnout i zkušenosti a poznatky ze svých plaveb.  Je důležité v průběhu plavby trvale sledovat změny tlaku a jeho chování v čase (alespoň za 48 hodin), teploty vzduchu a moře a druhy a tvorbu mraků, ve spojení se změnami směru a rychlosti větru. Je dost běžnou praxí, že se zápisům o stavu počasí do lodního deníku nevěnuje velká pozornost (pokud se tedy vůbec zapisují) a přitom to je velice důležité ke stanovení vlastní předpovědi nebo ke korekcím obdržených profesionálních předpovědí.  

Nadále tedy zůstává nutnost mít k dispozici na lodi klasický lodní barometr a teploměr. Elektronické pomůcky ulehčují práci, ale často také na moři trpí poruchami nebo přestanou zcela fungovat. 

Mně se rovněž velice osvědčil elektronický přístroj Nasa Clipper Meteoman (viz obr. 2).

Obr. 2 Meteo vybavení Singy (zleva doprava všepásmový rozhlasový přijímač Sony Boy, Meteoman, VHF lodní stanice s DSC, AIS Radar (nepaří do meteo), Navtex, dole SSB radiostanice Icom MK 706

Díky jemu jsem mohl sledovat změny tlaku a teploty (vnitřní a vnější) a jejich trendy až za 160 hod. Lze k němu připojit i přes rozhraní NMEA výstup z větrné sondy, a tak sledovat i změny a trendy pro směr a rychlost větru. Přístroj významným způsobem přispěl k tomu, že relevantnost  výsledných předpovědí na 24 hodin se naplňovala s pravděpodobností kolem 98 %  a na 48 hodin asi na 90 %.  Proto jsem se nedostal na plavbě do situace, která by byla naprosto neočekávaná nebo zcela zhroutila strategii nebo taktiku vedení trasy plavby. Díky tomuto přístroji jsem včas reagoval na vývoj počasí (změny velikosti oplachtění a volbu plachet, časy spánku a služby za kormidlem) a na krátkodobé úpravy trasy plavby

Ještě jedna důležitá věc se nesmí podcenit a to, že musíme umět správně interpretovat grafické a textové informace a data obsažená v profesionálních předpovědích (například rozumět synoptickým mapám), nikdy se nespoléhat na jeden zdroj a mít předem nastudovány z pilotů nebo knih typické situace a chování počasí tam, kde v daném období plujeme.
 

ŠTÍTKY ČLÁNKU:

Lodě a výbavaMeteo