Plavba na mori je až na výjimky vždy doprovázena vlnami, které mají ruzný charakter a výšku. Výška vln a jejich tvar je urcen jednak lokálními podmínkami pusobením smeru a síly vetru, proudu v kombinaci s vlnením, které urcuje dlouhodobé pusobení vetru, tvar dna a pusobení gravitacních sil Zeme a zejména Mesíce spolu s vlnením zpusobeným vzdálenou bourí. V blízkosti pobreží pak k tomu pristupuje tvar pobreží a reliéf jeho dna (pobrežního šelfu). Každý oceán nebo more má svoje typické prevládající vlnení. Bohužel vlny a vlnení nemají je jeden smer a konstantní výšku. Což pri plavbe poznáme, že pravidelne každá x-tá vlna je znacne vyšší, než ty predcházející. Rovnež existuje fenomén „mrtvá vlna“, kdy po bouri na klidné hladine se najednou prižene vysoká casto nicivá vlna.
V prípade, že vítr nabírá na síle vetší než 6 Bf a predpoved a místní podmínky ukazují na další zhoršení, je treba zvážit, zda a jak pokracovat v plavbe. Bud zamírit vcas do chránené zátoky nebo maríny nebo vyplout dále na more pokud máme blízko pobreží. Nebo zastavit a uvést lod do dryfu, aby se chovala jako korková zátka, pokud ovšem máme za s sebou (na závetrné strane) dostatecný prostor po ocekávanou dobu zhoršených plavebních (bourlivých) podmínek.
Obecne plavba ve vysokých a nepravidelných vlnách z ruzných smeru vyžaduje velice citlivé a peclivé kormidlování a vyladení plachet tak, aby v žádném prípade nedošlo k zalomení vlny nad lodí a následne dopadu tuny vody na lod. Pak hrozí jak ohrožení posádky napríklad smetením do vody nebo zranení nebo poškození trupu a takeláže. V nejhorším prípade dojde k potopení lode.
S nejvetšími vlnami až do deseti – patnácti metru ze trech až ctyrech ruzných smeru se lze setkat od 40° rovnobežky v Indickém oceánu.
Pri své nonstop plavbe jsem se musel vyporádat s vetry do 65 uzlu doprovázené velkými a nepravidelnými vlnami casto se zalamujících nebo s mohutnou bílou cepicí. Bylo treba najít vhodnou kombinaci a velikosti plachet a zpusob kormidlování na všech kursech. Na tech zadních obvzlášte. V takovýchto podmínkách se v podstate jedná o plavbu podobnou jako plutí po rece. Jsou zde proudnice a vratné proudy v údolích vln a z vrcholu vlny se surfuje pod úhlem asi 45°. To vše je doprovázené dynamickými zmenami rychlosti a smeru vetru a proudu v jednotlivých cástech povrchu vlny. Proto správné najetí pomáhá k rychlé a hlavne bezpecné plavbe. Tady se mne velice hodily zkušenosti získané závodením na divoké vode. Ty umožnily dobre císt vlny a proudení ve vlnách a mezi nimi.
Protože jsem plul sám, tak jsem s vetrem nad 50 uzlu vypustil strategii plutí na zadní vítr. Nebyl bych schopen na tomto kursu dlouhodobe vést bezpecné kormidlování. Tak jsem radši zastavil a prešel do dryfu metodou „Hove to“.
V podmínkách velkých vln a vyšších rychlostí vetru (asi od 25 uzlu) se ukazuje jako vhodné volit spíše vetší plochy predních plachet oproti hlavní plachte. Co se týce výberu kombinace plachet, tak na zadní kursy se mne osvedcil bourkový spinakr a hlavní plachta na 3. ref i ve vetrech mezi 25 – 35 uzly. Pri vetších rychlostech vetru do 45 uzlu jsem pak plul jen s bourkovým spinakrem (viz foto).
.JPG)
Bourkový spinakr je trojúhelníková plachta ze silného materiálu o ploše kolem 5 m2 s výtahem k prvnímu sálingu vedeným pres stoper do kokpitu. Ovládání natácení plachty je patrné z obrázku níže.
Díky tomuto usporádání nedochází k velkému namáhání stežne behem plavby na vysokých nepravidelných vlnách (plachta je blíže težišti lode než v prípade kosatky). Bourkový spinakr lze rychle a jednoduše spustit a znovu vztycit bez nutnosti jít dopredu ke stežni.
Na ostatních kursech jsem ve vetrech do 35 uzlu plul prevážne s 3. refem na hlavní plachte a ruzne odrolovanou genou nebo kosatkou. Zvlášte taková kombinace byla potrebná na bocních kursech, protože s vetší hlavní plachtou bylo opravdu obtížne vytrimovat lod pro nasazení autopilota a pro dosažení maximální rychlosti plavby.
