JAK VYPADÁ PLACHETNICE
Tak. Pověděli jsme si, jak si pronajmout loď, jakým způsobem získat kapitána a nyní si povíme něco o tom, jak vlastně taková charterová plachetnice vypadá a co byste o ní měli vědět. Na moři je občas třeba dostát případným nárokům ze strany kapitána, a je dobré vědět, jaké ty nároky na vás, jako na nováčky, vlastně mohou být.
OBSAH
Muže se převrátit?
Co byste měli vědět o lodi a co se vám bude za plavby hodit
Popis lodě
Plachtoví a lanoví
Vinšny (navijáky)
Stopery
Trup lodi
Vazáky a fendry
Fendery a ochrana lodi před poškozením
Praktické minimum
O velikosti charterové plachetnice jsme již hovořili, s největší pravdepodobností se budete plavit na lodi délky od 30 stop do 45 stop (pro zastánce jednotek SI tedy asi 9-14 metrů) o největší šířce 3-4,5 metru. Povšimnete si, že zatímco délka lodě se udává ve stopách vždy, šířka lodě se již udává zásadně v metrech. Pokud si myslíte, že je to trochu binec, máte rozhodně pravdu. Námořníci jsou holt cháska mezinárodní. Výška stěžně se pohybuje kolem 14-20 metrů a hmotnost takové lodě začíná na pěti tunách a končí u deseti tun (loď 43 stop).
Hmotnosti lodí se samozřejmě různě liší podle výrobce a podle technologií, kterými byly postaveny. Zde je uvádím hlavně proto, že je důležité si uvědomit, že se jedná o dost velké hmotnosti. Deset tun těžká loď má i při nízké rychlosti značnou setrvačnost a hybnost a její chování se tedy výrazně liší třeba od automobilu, který je lehounký a má brzdy, což loď nemá. Takže před lodí je třeba mít alespoň základní respekt a nepředstavovat si, že jí zastavíte rukou, i když se pohybuje třeba velmi pomalu. Totéž platí o strkání rukou nebo nohou mezi borty (kraje) lodí. Přece jen, když si představíte, že byste se snažili rukama zastavit desetitunový náklaďák… Proste, opatrnost a respekt jsou na místě.
Z hlediska odborného názvosloví je dnes prakticky 100% charterových lodí typ šalupa s bermudským oplachtěním, což přeloženo do normální řeči znamená, že má jeden trup s jedním stěžněm přibližně uprostřed a dva druhy plachet – hlavní plachtu (za stěžněm) a genu před stěžněm.
Dnes již každá charterová loď má trup vyrobený z prefabrikovaného laminátu a vyrábějí se sériově. Ta prefabrikace je na místě, protože loď v charteru má životnost tak těch zmiňovaných dvanáct let a jejich výroba musí být co nejrychlejší a nejúčelnější. Staří mořští vlci si stěžují, že charterové lodi nemají duši a že nejvíc ze všeho připomínají hotel. O duších lodí sice můžeme diskutovat a faktem je, že oproti některým vymazleným majitelským lodím jdou charterové lodě z ruky do ruky, přesto díky sériové výrobě a svého druhu „charterovému průmyslu“ máme možnost se za velice rozumný peníz svést na luxusní plachetnici. A luxusní vážně ty lodě jsou – jejich prodejní cena se pohybuje v miliónech korun a výrobci se předhánějí v tom, čí loď bude hezčí, rychlejší… A tyhle lodě pak máte možnost si půjčit za zlomek jejich pořizovací hodnoty, byť jsou si všechny velmi podobné a z hlediska životnosti jde trošku o spotřební materiál.
Já osobně mám zkušenosti jak z charterových lodí, tak z lodí majitelských, a pořád platí, že charterové lodě bývají o hodně luxusnější než lodě majitelské (výjimky samozřejmě existují). Takže se rozhodně neobávejte, že si půjčíte ekvivalent ojeté Fábie. Půjčíte si ekvivalent Superba.
VYBAVENÍ A BEZPEČNOST CHARTEROVÉ LODE
Z hlediska bezpečnosti plavby je každá charterová loď vybavená velmi dobře, zejména s ohledem na zmiňované Chorvatsko. Pro vybavení charterových lodí platí předpisy podle oblasti, kde se plaví, a charterové společnosti tyhle předpisy rozhodně dodržují, už kvůli pojišťovnám.
Na každé lodi najdete sadu záchranných vest, světlice, palubní GPS, kompas, VHF radiostanici, radarový odražeč. Lépe vybavené lodě nebo lodě plavící se v náročnějších vodách mívají i radar, případně dnes i AIS (systém pro lokaci a identifikaci lodí v okolí za snížené viditelnosti).
Člen posádky v záchranné vestě, kterou najdete ve vybavení každé charterové lodi.
Lodě plavící se dále než jen u pobřeží mají také záchranný ostrůvek, něco jako moderní záchranný vor.
Každá loď je také vybavena sadou plachet (jak jsme již říkali) a hlavně silným dieselovým motorem, který je ukrytý pod schůdky do salónu. Ke standardnímu vybavení patří také nafukovací člun, nikoliv záchranný, ale přepravní – pro případy, kdy nelze přirazit ke břehu, ale je nutné břehuchtivou posádku vysadit třeba na bójce. Pak se hodí nafukovací člun, raději s pomocným motorem než jen s vesly.
Lodě, které se dnes na charteru půjčují, jsou již z výroby zarazeny do tříd, které odpovídají jejich plavebnímu určení. Jinými slovy to znamená, že si v charteru vždycky půjčíte loď vybavením a plavebními vlastnostmi odpovídající dané oblasti. Navíc obecně platí, že charterové lodě jsou staveny jako lodě spolehlivé, pohodlné a schopné přeplout oceán. Nějaké obavy z bezpečnosti charterových lodí jsou zcela liché
Možná namítnete, a budete mít pravdu, že moře proste není rybník a riziko bude existovat vždy. To je pravda, riziko existuje všude, i v jachtingu. Ale nebezpečí rozhodně nespočívá v plavebních vlastnostech charterových lodí, takže z nich samotných rozhodně nemusíte mít obavy. Daleko více záleží na osobě kapitána a posádky. Námořní nehody se dějí v daleko větší míre chybou lidského faktoru než nedokonalostí plavidla. A z hlediska statistiky – riziko toho, že havarujete na D1 na cestě do Brna je mnohonásobně větší, než že se vám stane něco při jachtingu.
Dokonce i šnorchlolování na pláži v Chorvatsku je statisticky nebezpečnější, než jachting v tamních vodách.
Součástí vybavení charterové lodě jsou i všechny „emergency“ nouzové prvky a nástroje pro případ nouze. Je to v první řadě lodní VHF vysílačka, ke které váš kapitán vlastní licenci a je schopen vám ukázat, jak se používá. Součástí navigačního pracoviště je dnes již běžný GPS mapový ploter umístěný buď v salonu nebo stále častěji přímo v kokpitu. V povinném vybavení jsou také signalizační světlice pro případ nouze a vodní kotva. Stále častěji se dá ve výbavě najít i mobilní telefon s telefonními čísly na pobřežní stráž a charterovou společnost v paměti.
Kromě vest a harnesu naleznete na lodi standardně i další záchranné prostředky, jako jsou fléry (fotografie vlevo, zdroj sailworld.com), nouzové rakety a také třeba VHF vysílačku s DSC tlačítkem. (Foto blíže vlevo; zdroj standardhorizon.com)
Na lodích plujících mimo oceánské vody nenajdete záchranný ostrůvek, což platí i pro Chorvatsko, naleznete zde ale kompletní sadu záchranných vest a tzv. harnessy, což jsou jakési „postroje“, kterými se posádka poutá k lodi v případě špatného počasí.
Člen posádky vlevo je uvázán v tzv. harnessech, které zabrání jeho pádu přes palubu. Skipper na obrázku vpravo má harnessy kombinované s automatickou záchrannou vestou, která se sama nafoukne po kontaktu s vodou. Zkušenější námořníci dávají přednost samonafukovací vestě. Zlé jazyky tvrdí, že proto, protože v ní vypadají daleko lépe než ve veste nenafukovací.
K záchranným vestám poznámka: jsou určeny pro dospělé, proto budete-li brát s sebou děti, vyplatí se jim pořídit vestu v jejich velikosti.
MUŽE SE PŘEVRÁTIT?
Častý dotaz prvoplavců a nováčků je, zda se jachta, tedy plachetnice, může převrátit. Odpověď je v konstrukci lodi a ve fyzice. Plachetnice jsou staveny tak, aby jejich těžiště bylo co nejníže. Trup plachetnice je vždy vybaven kýlem v něm je umístěn takzvaný balast, nebo-li závaží o velké hmotnosti, které způsobí, že těžiště lodi je pod hladinou. Když se loď naklání, naklání se vlastně podél osy umístěné na hladině a protože její těžiště je pod hladinou, nachází se podle fyziky neustále ve stabilní poloze. I když se loď položí působením větru na bok (stěžeň se vychýlí o 90°), stále je ve stabilní poloze, a jakmile síla působící náklon pomine, loď se narovná.
V popředí kormidlo, pak lodní šroub a pak kýl plachetnice s mohutným balastním závažím v podobě kapky.
Aby se loď převrátila, musí být dosaženo mezního úhlu převrácení, který je u charterových plachetnic kolem 125°. Jinými slovy, stěžeň a plachty se musí ocitnout pod vodou, aby se loď převrátila. Takovou věc neudělá vítr, ale velké, zalamující se vlny, které udeří na loď z boku. Ale vzhledem k tomu, že se při převrácení ocitne těžiště lodě nad bodem otáčení, bude loď v poloze nestabilní, zase se sama převrátí zpátky.
Ale náklony 90° nebo převrácení lodě nezažijete – to jsou události, které se dějí při atlantických vichřicích a oceánských bouřích, a ty vás zaručeně při dovolené, o které si povídáme, nepotkají. Ale nemyslete si, i náklon 30°je při pohledu z paluby pořádný náklon a budete na něj určitě dlouho vzpomínat.
Mám-li to shrnout, tak daleko pravděpodobnější je, že cestou z konoby (restaurace) v povznesené náladě minete lodní můstek a natlučete si pádem vedle něj, než že zažijete náklon 45°.
Takže když je loď za plavby v náklonu, což je standardní pracovní poloha jednotrupé plachetnice, nemáte se čeho bát.
Běžný náklon plachetnice za plavby.
Trochu jinou kapitolou je ale dvoutrupé plavidlo, katamarán, který se stává stále oblíbenější charterovou plachetnicí. Katamarán poskytuje při stejné délce více prostoru než jednotrupá loď a na zadní a nadobocní kurzy je rychlejší. Důvod je ten, že nemá balastní závaží, a žádný, nebo jen minimální kýl. Je tedy lehčí, má menší odpor, lépe jede. Stabilitu si zachovává díky dvěma plovákům, které jsou na hladině „rozkročené“ a tedy stabilní. Ovšem při případném převrácení se již katamarán nepostaví zpátky. Z tohoto důvodu mívají oceánské katamarány ve dne plováku úniková dvířka, aby bylo možné jej při převrácení opustit. Půjčit si katamarán je ale o hodně dražší než půjčení jednotrupé plachetnice. Katamarán 40 stop dlouhý přijde v průměru na 3.500 EUR za týden.
Katamarán se za plavby nenaklání. Ale houpe na vlnách samozřejmě také. (Foto Petr Scheirich)
CO BYSTE MĚLI VĚDĚT O LODI A CO SE VÁM BUDE ZA PLAVBY HODIT
Kouzlo aktivní dovolené na plachetnici spočívá zejména v tom, že je to dovolená aktivní a jste svého osudu (částečně) strůjcem. I když plujete s najatým kapitánem, jako posádka se stejně dostanete k činnostem, které jsou pro plavbu nutné. Váš kapitán bude loď schopen ovládat i sám, ale za prvé je to v jednom člověku dost obtížné, a za druhé, přece se nebudete na lodi jenom povalovat? Každý kapitán vás rád a ochotně zasvětí do tajů plavby a nechá vás loď řídit, ovládat plachty, proste dělat cokoliv, o čem usoudí, že bezpečně zvládnete.
POPIS LODE
V téhle podkapitolce si řekněme, co byste měli o lodi jako takové vědět, s čím se určitě setkáte a co byste naopak určitě neměli dělat.
Popis toho, jak funguje plachetnice, jak je vystrojená, co je na ní všechno za zařízení by vydal na samostatnou knihu. Proto se v dalším povídání se soustředíme jen na věci, které jsou pro vás, jako prvoplavce, důležité. Naučíte se základní názvosloví, které je velice specifické a velmi pěkně ukazuje vliv jazyků mořských národů na český jazyk nás suchozemců. Jazyk námořníků byl od nepaměti spleticí mnoha jazyků, a tak i české lodní názvosloví je směsicí češtiny, angličtiny, němčiny ve výsledném počeštění a pokroucení výrazu, že se mnozí buditelé a češtináři v hrobě jistě obracejí. Ale vůbec to nevadí.
Hlavní části plachetnice
PLACHTOVÍ A LANOVÍ
Jednotrupá charterová plachetnice má přibližně uprostřed trupu vztyčený stěžeň nikoliv stožár, jak se pořád s oblibou plete (viz nesmrtelný Saturnin).
Stěžeň je opatřen dvěma patry příčných tyčí, kterým se říká sálingy, neptejte se mě proč. Ve svislé poloze je stěžeň ustaven několika ocelovými lany. Lanům, která vedou z vrcholu a z pod sálingu na boky lodě se říká vanty (levoboční vant, pravoboční vant…, zde asi slyšíte němčinu; v češtině existuje název „upínacka“, ale nikdo to tak neřekne). Lanům, která vedou z vrcholu stěžně na příď a na záď, se říká stehy (přední steh a zadní steh…).
Na stěžeň se vytahuje trojúhelníková hlavní plachta, u níž je dolní lem připevněný k ráhnu (nebo aspoň její vnější roh). Ráhno (správněji vratipen, ale také to už dnes nikdo pod tímto názvem nezná) je hliníkový profil připojený ke stěžni ve výšce asi metr nad palubní nástavbou. Hlavní plachta (někdy také grot, nebo hlavaska) je v maríně nebo za plavby na motor namotaná uvnitř stěžně a vytáčí se z něj speciálním mechanismem. Takové plachtě říkáme, že má refování do stěžně. Skládá-li se hlavní plachta do zvláštního podlouhlého pytle umístěného nad ráhnem, říkáme, že hlavní plachta má klasické refování. Devadesát procent charterových lodí má u hlavní plachty refování do stěžně, zbylých deset procent pak refování klasické, které je náročnější na obsluhu, a lodě jím vybavené jsou pro zkušenější jachtaře a regatové závodníky.
Dve lodě vedle sebe, každá s jiným způsobem refování (uložení) hlavní plachty.
Loď vpravo s balíkem plachty nad ráhnem má klasické refování, loď vlevo, co jí kouká ze stěžně jen cípecek plachty, má refování do stěžně.
Asi ze dvou třetin délky ráhna vede k pate stěžně kiking, který zaručuje, že se ráhno tahem hlavní plachty nezdvihá.
Pokud není hlavní plachta vytažená, drží konec ráhna lano zvané topenanta, což je lano vedoucí z konce ráhna na vrchol stěžně. Ráhno hlavní plachty je ovládáno otěžemi. To jsou lana, které dovolují hlavní plachtě vytáčet se do stran, tak jak kapitán potřebuje. Říká se otěž nikoliv oprat! Tyto otěže jsou vedeny velmi často k jezdci, který je vedený po příčné kolejnici umístěné nad hlavním vchodem do salónu. Pomocí pohybu jezdce po kolejnici se nastavuje tvar hlavní plachty, nicméně používají jej již zkušení jachtaři a není to nic, s čím byste si museli dělat hlavu.
Otěže hlavní plachty. Protože v otěžích hlavní plachty jsou značné síly, jsou vedeny přes kladkostroj.
K přednímu stehu je připojená druhá plachta, zvaná gena (v literatuře uváděná také jako genua; celé to vzniklo před válkou v Itálii v Janove, když tamější jachtaře napadlo zvětšit kosatku, aby dosahovala až za stěžeň. Nazývána byla janovská plachta a protože Janov se píše Genova, odtud genoa, nebo gena). U všech charterových plachetnic je tahle plachta navinutá na předním stehu pomocí zařízení zvaném rolfok. Rolfok umožňuje genu na tento steh navinout a odvinout pomocí lana ovládaného od kormidla.
Loď s přední plachtou navinutou na předním stehu pomocí zařízení „rolfok“ a s hlavní plachtou navinutou do stěžně. Říkáme, že má „refování do stěžně“.
Poznámka: Tohle zařízení umožnilo rozvoj charteru jako asi nic jiného. Pokud loď nemá rolfok, zmenšuje se plocha přední plachty toliko výměnou za menší plachtu. Znamená to, že musíte mít sadu plachet pro různé síly větru a navíc výměna se musí provést na přídi, kde nemusí být za horšího počasí úplně bezpečno. S rolfokem zrefujete (snížíte plochu plachty) genu v relativním pohodlí kokpitu a nemusíte nikam chodit na houpající se palubu.
Gena je velká trojúhelníková plachta, jejíž zadní cíp při plném rozvinutí zasahuje daleko za stěžeň. Pokud je plachta menší a její dolní roh nezasahuje až za stěžeň, říká se jí kosatka. (proto se rolfok jmenuje rolfok – roll z angličtiny svinovat, fok – německy kosatka. To je babylón, co?)
Rolfok na fotografii z přídě lodě. Zařízení, které umožňuje přední plachtu namotat na tyč, která je navlečená na předním stehu.
Gena má svůj zadní cíp ovládaný lany, kterým se také říká otěže (respektive otěže geny) a těmito otěžemi se gena přetahuje z pravoboku na levobok (a zpátky) podle toho, ze které strany má plachetnice vítr.
Otěž (modré lano) přední plachty (geny) v tahu, tedy na závětrné straně.
Na slabé zadní a zadobocní větry se občas používá lehká plachta spinaker nebo také genaker. Obe tyto plachty se mírně liší v ovládání, pro obě však platí, že nejsou určeny pro začátečníky. Nicméně až uvidíte loď, která nese před stěžněm velký barevný „pul balón“, budete vědět, že se jedná o spinaker nebo o genaker.
Kromě výše uvedeného existují ještě různé speciální plachty určené zejména do bouřek a silných větru. Nazývají se většinou „bouřkové“ plachty nebo také „trail sail“ a vyznačují se malou plochou a velkou pevností. Nicméně již přesahují rámec naší knihy a tak se jimi nebudeme dále zabývat.
VINŠNY (NAVIJÁKY)
Ovládání lan na palubě se provádí pomocí navijáku, které se nazývají vinšny. Vinšna (z angl. winsch) je naviják, pomocí kterého se lana na lodi dotahují. Ručně tahat za lana není možné, síly v plachtách jsou příliš veliké. Vinšny jsou opatřeny nástavcem na kliku, pomocí které se pak lana táhnou nebo dotahují „na krev“, tedy hodně. Každá vinšna u charterových plachetnic je vybavena samozasekávacím mechanismem v podobě dvou plastových disků na vrcholu vinšny, díky kterým lano na vinšně drží i v tahu. Nebylo tomu tak vždy, u starších lodí můžete nalézt stále vinšny bez samozáseku a potom je nutné lano z vinšny vést ještě na vazák nebo zásek. Na charterových plachetnicích ale již najdete vždy jen vinšny se samozásekem.
Naviják nebo-li vinšna s ledabyle nahozenou smyčkou otěží přední plachty – geny. Kloboučku nahoře je samozásek.
Lana se přes vinšny utahují tak, že se na ně navedou dvě až tři smyčky lana a tahem za jeho konec se lano přes vinšnu utahuje. Typicky se tak po obratu dotahují otěže geny. Když už na dotažení nestačí prostá síla rukou, nasadí se na vinšnu klika a tou se lano dotáhne na požadované napětí.
Vinšna s vzorně navinutým lanem, které přes vodící palec směruje do samozasekávacího kloboučku. Ve vinšně je nasazená klika, kterou se vinšna dotahuje. Po dotažení se klika sundá a uklidí na bezpečné místo. Kliky velmi rády samy skáčou do vody, i když neumějí plavat.
Práci s vinšnami vám nejlépe vysvětlí váš kapitán, nemá smysl to zde zdlouhavě popisovat. Nejde o nic složitého, praxi získáte velmi snadno. Pamatujte si ale jednu věc. Lana v tahu dovedou být nebezpečná a také, že klika od vinšny snadno spadne do vody. Až jednou moře vyschnou, budou jejich dna pokryty klikami od vinšen…
STOPERY
Stopery jsou malá zařízení umístěné většinou
