JAK TO CHODÍ NA LODI
OBSAH
Cesta k mori
Poprvé v maríne
Nalodení
Bydlíme na lodi
Záchod
Voda pitná
Dvacet let s lodními záchody
Elektrická energie
Jídlo na lodi
Pitný režim
Organizace života na palube a v podpalubí
Oblecení a vybavení
Nácelník Krvavá noha
Spaní na lodi
V noci na kotve
Vyzbrojeni teoretickými znalostmi z predchozích kapitol, vrhneme se již prímo do víru událostí, které predcházejí samotné plavbe. Rekneme si, jak to na lodi chodí, jako to chodí v maríne, jak se na lodi bydlí a spoustu dalších užitecných vecí.
CESTA K MORI
Cesta k mori je zdánlive vec, která je v dnešní dobe vcelku nevýznamná, protože cestování obecne, je velice jednoduché. Proste jedete. Presto mi dovolte zmínit se o nekolika úskalích, které cesty k mori s sebou prinášejí, protože bohužel nehody, i smrtelné, se staly nedílnou soucástí cest na dovolenou.
Cesta do chorvatské maríny je totiž komplikovaná tím, že bežné chartery mají turnusy sobota – sobota. Je tedy treba být v marine v sobotu dopoledne, kdy se prebere lod a odpoledne se vyplouvá. To znamená, že z Cech se vyjíždí v pátek vecer nebo v noci a jede se pres noc. Velmi doporucuji se pri takové ceste strídat. Prípadu, kdy se jachtari stali úcastníkem nehody cestou k mori, je porád docela dost. Cesta vede po dálnici, je únavná a uspávající. Zejména kilometry nad ránem, kdy se blížíte k pásmu denárských hor, jsou skoro k nepreckání. Proto radím, nespechejte, delejte prestávky, strídejte se za volantem, at vaše vysnená dovolená na mori neskoncí drív, než zacala.
Cesta zpátky už se vetšinou realizuje pres den. V sobotu dopoledne vrátíte lod (vetšinou v 9:00) a vecer jste doma. Nezapomente také, že na rakouských a slovinských dálnicích je treba známka a v Chorvatsku se za dálnice platí.
Do Itálie platí velmi podobne totéž, cesta je také podobne daleká jako do Chorvatska. Dál už se vyplatí létat letadlem.
Cesta k mori muže být skutecne únavná, jak dokazuje fotografie skippera,který po noci strávené za volantem usnul na transportním vozíku v maríne. (foto Robert Götz)
POPRVÉ V MARÍNE
Konecne nastává ten kýžený den a vy, po približne dvanácti hodinách jízdy (blíž žádné more nemáme), dorazíte do maríny, kde na vás ceká vytoužená lod. Je sobota dopoledne – drtivá vetšina charteru se deje sobota – sobota. Co bude následovat?
Predevším zaparkujete svuj vuz na parkovišti u maríny. Pak váš kapitán a vy navštívíte kancelár charterové spolecnosti (kanceláre charterovek jsou umísteny v maríne), kde predevším zaplatíte, co zaplatit máte – tedy složíte kauci (nebo zaplatíte její pojistku) a zaplatíte lázenskou taxu. Soucasne odevzdáte crewlist (seznam posádky) a další papíry, jsou-li potreba.
Seznam dokumentu potrebných v maríne:
Charterovou smlouva
Board pass (obdržíte od charterové agentury po doplacení penez za charter)
Crew list (seznam posádky).
Nemusíte si s tím moc lámat hlavu, váš kapitán to všechno bude znát.
V kancelári charterové spolecnosti vám také sdelí, kdy bude lod pripravena k prevzetí. Totiž den predtím, tedy v pátek, se vracejí do maríny posádky predchozího turnusu a ted, v sobotu dopoledne, vyklízejí lode. Na molech panuje velký mumraj, kdy odjíždející posádky stehují bagáže do aut a dorazivší posádky delají totéž, ale opacným smerem. Do toho se samozrejme motají uklízecky, co lode uklízejí, technici, co lode kontrolují, pod vodou plavou potápeci, co kontrolují trupy pod carou ponoru… Proste mravenište.
Vy a celá vaše posádka ted musíte chvíli pockat. Predevším musí predchozí posádka lod vyklidit a predat ji technikovi charterové spolecnosti. Potom se na lod vrhnou uklízecky a peclive jí vydrhnou zvenku i zevnitr a dodají nové cisté lužkoviny. Pokud se na lodi vyskytly nejaké technické problémy, mají technici nyní príležitost je opravit. Následne musí váš kapitán lod prevzít, vše zkontrolovat a podepsat predávací protokol se seznamem nalezených závad, a teprve potom se mužete nalodit.
Klasická marína plná lodí, které se pripravují na další týden na mori. Foceno v dubnu v maríne v Biogradu na moru, Chorvatsko.
Jak dlouho to trvá? Je to ruzné. Muže to být hodina nebo klidne pet. Záleží na tom, kolik má charterová spolecnost lodí a kolik má k nim lidí. Zažil jsem i prípad, kdy dva technici a jedna uklízecka byli na dvanáct lodí. To potom tedy skutecne chvíli trvá, zvlášt když technici musí rešit na lodích nejaké závady. Zde je pro posádku doporuceno zvolnit na stredomorské tempo, které je asi tak polovicní co naše, hodit se do pohody a zalézt nekam do konoby (restaurace), nebo se jít projít do mesta na pobreží, pokud je nejaké v dosahu. Starosti s prevzetím lodí nechte kapitánovi, jemu v tom stejne nemužete nijak pomoct. Hlavne být v klidu, konec koncu máte dovolenou a stresovat se hned první den nestojí za to.
Ve smlouve je vetšinou napsáno, že lod bude predána do 17:00 v sobotu (bavíme se o porád o Chorvatsku), ale není výjimkou vyplouvat treba už ve dve nebo ve tri hodiny po poledni, ovšem zažil jsem, že jsme prevzali lod až druhý den (to je ovšem extrém, trvejte na té sedmnácté hodine).
Nalodnení
Ve chvíli, kdy je lod zkontrolovaná a prevzatá, zavelí kapitán (a nikdo jiný) k nalodení. A nastane zmatek. Celá posádka, která má s sebou mít jídlo a oblecení na týden v teple u more, zacne z hlubin svých zaparkovaných automobilu vynášet hromady tašek, báglu, kufríku a krosen naplnených šatstvem a proviantem takového objemu, že by i polární výprava zamáckla slzu dojetí. Nikdo neví cím to je, ale pokud jede šest lidí na lod na týden, vezou s sebou zásadne oblecení, které by vydrželo na týdny tri, a jídla, které by uživilo fotbalový klub i s trenérem. Ješte se nám nestalo, aby jídlo došlo. Naopak, klidne polovina jídla se veze zase zpátky do Cech. Jeden náš známý kapitán naprosto vážne radí: „Doma si všechno jídlo, co chcete vzít s sebou, dejte na hromadu a pak z nej polovinu nechte doma.“ Neco na tom rozhodne je a nikdo se tím nechce rídit. A tak stehování do lode pripomíná stehování morských národu doprovázené lamentací „kam se to do té lodi všechno vejde, tosetamprecinemuževšechnovejít“. Nebojte, vejde se to. Lod je udelaná tak, že disponuje spoustou úložného prostoru a každý krychlový centimetr je využitý. Uvidíte sami, že až všechnu bagáž, proviant a sami sebe do lodi naskládáte, budete se podivovat, kam to všechno zmizelo. Pohríchu je treba dodat, že nekteré veci uklidíte tak dobre, že se s nimi setkáte zase až pri vylodení.
Pokud se posádka nedohodla a kapitán nerozhodl, je ted ten správný cas urcit, kdo bude spát v které kajute. Pokud snad dojde ke sporum, rozhodcí slovo má kapitán. V postate se není o cem dohadovat, na charterové lodi jsou všechny kajuty skoro stejné a „lepší“ nebo „horší“ neexistují. Snad jen že u menších lodí se dlouháni špatne vejdou do prídové kajuty.
Tradicní zmatek doprovázející nalodování. Dosud me neopustil úžas nad tím, jak se to do lodi vlastne vejde. Všimnete si, že posádka pri podávání nákladu utvorila retez a podává si bagáž nad vodou z ruky do ruky. Je to lepší než balancovat s nákladem na mustku, protože zejména bágly na zádech nebo v rukou zmení cloveku težište a prechod pres lávku pak muže být nebezpecný. (foto Karel Dedák)
Osobní veci posádky patrí do pridelené kajuty a rozhodne nepatrí do spolecných prostor, zejména ne do salonu. Tabu je hlavne navigátorský stolecek, nad kterým je také zapovezeno otevírat okno, tedy luknu. Ale to si každý kapitán ohlídá sám…
Až si vybalíte své veci, je vhodné odnést prázdné tašky zpet do auta, aby na lodi nezabíraly místo. Pokud je nutné prázdná zavazadla nechat na lodi, nikdy si neberte kufr! Kufr je znakem zelenáce a krome toho na lodi opravdu není kam dát.
BYDLÍME NA LODI
Bydlení na lodi, tedy sama existence na palube za plavby, je zdrojem obav mnoha lidí, kterí jedou poprvé na plavbu. A není ani divu. Jako zarytí suchozemci nemáme v genech a ani v povedomí ty správné informace, ty správné návyky, které mají prímorské národy. Bojíme se morské nemoci, bojíme se hloubky pod sebou, neumíme císt more, neumíme císt pocasí. To všechno je zdrojem neznáma a neznámo je vždycky zdrojem obav. Nutno dodat, že z velké cásti ovšem neopodstatnených. A tak ani pobytu na lodi se nemusíte bát. Sice jsme suchozemci a nemáme v historii slavné moreplavce, ale jako príslušníci lidského rodu jsme z more prišli a nekde to tam máme porád uložené. A až budete treba jednou stát na prídi, lod bude rezat vlny, do tváre vám povane slaný vítr, pak možná v sobe zaslechnete ozvenu tech dávných veku, kdy pravidelný hukot príboje byl neoddelitelnou soucástí naší dávné existence. Nechte se prekvapit.
Ted se ale podíváme prozaicky na to, jak se vlastne na lodi žije. Prostor na lodi je omezený a i když se plavíte na velké plachetnici, tak pokud se neplavíte úplne sami, vždycky kolem vás bude skupina dalších ctyr až osmi lidí. A s temi lidmi strávíte minimálne týden, budete s nimi jíst u stolu, sedet v kokpitu, setkávat se ráno ve fronte na záchod… Proste pri bydlení na lodi za plavby mají k sobe lidé tak nejak blíž. A to po všech stránkách, tu biologickou a fyziologickou nevyjímaje. Takže jdeme na to a zacneme zostra. Lodním záchodem, nebo-li lodní toaletou.
ZÁCHOD
Záchod na lodi je kapitola sama pro sebe. Je to jedno z nejduležitejších zarízení na lodi a jeho funkce ovlivnuje kvalitu celé plavby. Ne vždy je možné pri poruše lodního záchodu najít náhradní rešení na pevnine a chodit na velkou potrebu pres zábradlí do vody – to pro nás, civilizacne rozmazlené, není rozhodne jednoduché.
Schéma potrubí lodního záchodu. Aby nedocházelo k natékání vody do lodi skrz ventily v boku lode, musí být potrubí vedeno smyckou nad carou ponoru. Splachovací voda (modre) je nasávána z more pumpovacím cerpadlem, které zároven žene obsah záchodu do more (hnedá trubka). Povšimnete si, jak vysoko je odpadní trubka vedena a jak dlouhou cestu musí obsah záchodu urazit, než je bezpecne venku. Proto je vždy treba pumpovat dostatecne, radší víc než mín. Vody na splachování je v mori neomezene.
Záchod na lodi je rešený podobne jako na pevnine – je splachovací a funguje prakticky totožne. Rozdíl je v tom, že splachování se deje nikoliv z nádržky, ale pumpováním rucní pumpou, která zároven vycerpává obsah mísy. Splachovací voda je nasávána z more a vede potrubím do mísy a spolecne s obsahem záchodu je dalším potrubím odnášena do more. Ano do more. Pro nás suchozemce, vychované kdysi hnutím Brontosaurus (dríve narození) je predstava fekálií v mori necím nepredstavitelným.
Standardní koupelna na charterové lodi. Vlevo umyvadlo s koupelnovým kouhotkem, který je zároven sprchovou hadicí. Vpravo záchod s pumpovacím splachováním a ovládáním splachovacího ventilu. Koupelna má odtok v podlaze a je možné jí použít jako sprchový kout.
Ale nedá se nic delat – predevším je treba si uvedomit, že nejde o splašky z žumpy a že v mori nehrozí kontaminace spodních vod a následne otrávení studní – což je práve klasická vnitrozemská obava. Biologický odpad more stráví, rozloží a zužitkuje, vcetne toaletního papíru. To samozrejme neznamená, že by se v tom clovek ochotne koupal. Ale o tom dále.
Lodní záchod má tedy dva vývody z boku lode – jedním nasává splachovací vodu a druhý je pro odvod obsahu záchodu do more. Potrubí je tvoreno relativne tenkou trubkou a snadno se ucpe. Tím je daná první zásada: nikdy do záchodu nepatrí nic jiného než exkrementy a tenký toaletní papír v minimálním množství! Ono totiž ucpaný záchod je hodne problematická vec a nikdo na svete se do cištení záchodu nepohrne. Platí nepsané pravidlo: „kdo záchod ucpal, ten ho taky vycistí“. A reknu vám, cistit ucpaný záchod ve vlnách, v malé místnosti, v predklonu… to je poukázka na morskou nemoc prakticky stoprocentní.
Samotný záchod, prezdívaný nekterými kapitány „kocicí miska“. Pumpujte vždy s citem a v mnohokrát. Ucpaný záchod je na lodi pohroma. Dobré je brát s sebou nejaký prípravek na mytí mísy a jednou za cas mísu propláchnout
Do lodního záchodu proste nepatrí nic jiného, než co bylo receno výše. Žádné ubrousky, vlasy, papíry, nedejbože igelitové sácky a samozrejme dámské hygienické potreby. To všechno musí do zvláštních odpadkových pytlu, které se vynášejí na pevnine.
Nekterí kapitáni jdou ješte dál, a já se musím priznat, že k nim patrím, a vyžadují, aby do lodního záchodu nebylo umísteno nic, co pred tím neprošlo zažívacím traktem. V takovém prípade se pak použitý toaletní papír vyhazuje z kokpitu do more ihned po akci, nebo je na záchode umístená igelitová taška, kde se použitý toaletní papír skladuje. Jednou za cas se pak igelitka vysype do more. Tohle rešení je ideální, protože ucpání záchodu skoro nehrozí.
Tento zpusob nakládání s toaletním papírem není tak nebežný, jak by se mohlo zdát. Treba v Rusku se s ním nakládá stejne. Ale také v jižní Itálii, casto v Recku a setkal jsem se s tím i v hotelu v Londýne.
Jak bylo receno, záchod má prívod a odvod; možná vás napadlo, jak to, že tudy netece do lodi voda, když obe potrubí ústí do more pod carou ponoru. Je to tím, že potrubí je v lodi vedeno smyckou nad carou ponoru a také je potrubí opatreno rucními ventily, které se za plavby obvykle zavírají.
První ventil je umísten prímo na rucní pumpe v podobe prepínací pácky, která musí být vždy v poloze zobrazené na pumpe. Tato pácka má dva režimy. Pokud pumpujete pumpou a pácka je v poloze jedna, záchod odtéká a splachuje. Pokud je pácka v poloze dva, záchod odtéká, ale nesplachuje. Když záchod opustíte, pácka musí být vždy v poloze DVA. Tím je prívod uzavren. Pokud by pácka zustala v poloze jedna, muže tudy natéct za nepríznivých podmínek voda a než si toho všimnete, máte v salónu vodu po kolena.
Samotné potrubí se pak dá uzavrít dvema ventily, které jsou umístené obvykle nekde pod umyvadlem za stenou a uzavírají se na pokyn kapitána. Deje se tak zejména za plavby na plachty v náklonu, kdy hrozí, že by do lode natekla voda. Pak se ventily uzavrou a záchod se stane nefunkcním. Poznáte to také podle toho, že pumpou prakticky nelze pumpovat. Nemá smysl za ní rvát vší silou a znicit ji. Je vždycky lepší zeptat se kapitána, respektive mu nefunkcní pumpu nahlásit. To ostatne platí na lodi vždy. Když nevím, zeptám se kapitána.
Takže jak nejlépe použít lodní záchod? Predevším je treba si uvedomit, že obsah záchodu musí prekonat dost dlouhou cestu a v první fázi je pumpou vytlacován nahoru, do potrubní smycky. Doporucen je následující postup. Po provedení všeho duležitého dostatecne zapumpovat s páckou v poloze JEDNA, aby obsah záchodu mel cas dostat se z lodi ven. (Pokud je bio exkrementu hodne, pak je dobré pumpovat i behem procesu). Pak použít první toaletní papír (co nejmenší velikosti!) a zase pumpovat jako o život, aby se potrubí vyprázdnilo. Pak zase použít papír a pumpovat a pak zase a pak zase, až do úplné spokojenosti. Dostatecným pumpováním se zarucí, že v potrubí nic neuvázne a cesta do more zustane pruchozí. Dostatecné pumpování je nutné, i když se toaletní papír odkládá vedle. Po ukoncení pumpování se prepne pácka do polohy DVA a vycerpá se voda z mísy (nechá se jen tak trochu). Tím je hotovo.
Detail ovládání lodního záchodu. Rukojet pumpy a pácka prepínacího ventilu na vstupu splachovací vody . Pácka je v poloze 1 a pri pumpování záchod nesplachuje, jak je ostatne uvedeno i na obrázku na pumpe. Obrázek zároven cerveným vykricníkem upozornuje, že v režimu „splachování“ (poloha 2) nesmí pácka zustat, protože by mohlo dojít k vyplavení záchodu.
S tím samozrejme souvisí, kde si clovek na záchod dojde. Pokud stojí lod v zátoce, je krásné letní ráno a posádka naskáce do vody, není moc vhodné, když si nekdo odskocí a vypustí pak obsah toalety mezi plavající. Tyhle cinnosti je treba koordinovat! (Jak jsem psal, na lodi proste mají lidé k sobe blíž).
Na záchod se dá vetšinou jít za plavby, pokud nejsou velké vlny a pokud nejsou zavrené ventily. Ve vetších vlnách už se telo vzpírá gravitaci a není jednoduché ovládnout ty správné svaly. I zde se ale projeví výhoda chorvatských ostrovu. Jde-li to, muže kapitán zaplout za ostrov, kde jsou vlny menší, a pohoda plavcíka je zachránena.
S malou potrebou jsou obecne menší starosti, což platí zejména pro pány. Na malou potrebu chodí pánové na zrcadlo, tedy na zád. Za tímto úcelem vetšinou kapitán instaluje na zádi pomocné lano, které umožní bezpecné vykonání potreby, aniž by se clovek musel držet obema rukama lode. Dámy jej nekdy využívají také, ale jsou výjimkami. Nicméne duležité je, aby mel kapitán prehled, že jde nekdo zrovna na zrcadlo. Pozice na zádi není nijak stabilní a i pres veškerou opatrnost je možné do more spadnout. Vypadá to jako legrace, ale i když se plavíte v teplých vodách, je to nouzová situace Man over Board (muž pres palubu) a lod vás musí zase vylovit. Pokud si odskocíte na zád na záchod, aniž to nekdo ví, spadnete do vody a nestacíte ani zavolat, mohou si ostatní všimnout vaší neprítomnosti až po nejaké dobe. A to už je velký problém a krizová situace, která muže skoncit tragédií. Proste – kapitán o vás musí mít vždy prehled, i když jde o tak intimní záležitosti.
S lodním záchodem souvisí také jeho používání v maríne a na mestském molu. Liší se to podle zeme, kde se plavíte, ale treba v Chorvatsku existuje zákaz použití lodního záchodu v maríne nebo u mestského mola. Maríny i mestská mola jsou vybaveny záchody na brehu a tak se chodí na ne. Toleruje se obvykle malá potreba, ale težko nekomu vysvetlíte, že to pumpování pumpou, které se rozléhá prístavem, je „jen“ malá potreba. V tom kam a jak chodit na záchod má poslední slovo jako vždy kapitán.
Na italském pobreží a také ve Francii je již predpis, že charterové lode musí být vybaveny nádrží na špinavou vodu a splašky ze záchodu (waste tank), který se vypouští bud na širém mori, nebo v maríne vycerpává do speciálních jímek na brehu.
Naopak v Recku se na mestských molech lodní záchody používají, protože je to tam zaprvé letitou zvyklostí a zadruhé na brehu prakticky nejsou funkcní toalety, pokud nenavštívíte nejakou kavárnu nebo restauraci. V Recku byly snahy použití lodních záchodu na mestských molech zakázat, ale odpor Reku byl takový, že vše zustalo pri starém.
Ackoli se venuji námornímu jachtingu více než 40 let, moje zkušenost s pumpovacími záchody je polovicní. V drevních dobách námorního jachtingu jsme na lodích záchody proste nemeli. Na mori to nevadilo, clovek si sedl bud na prídový nebo zádový koš a mel vystaráno. Horší to bylo v prístavu, protože jsme nemeli peníze ani na marinu, kde záchody byly, takže jsme museli improvizovat. Clovek se casto dostal do prekérní situace, které se sice po letech smál, ale v okamžiku, kdy v ní vezel, vubec ke smíchu nebyla.
Do velmi potmešilé situace se dostal jeden muj kolega nekdy v 70. letech v Šibeniku. Jeho lod byla podélne vyvázána k nábreží, kde každý vecer slavnostne korzují místní obcané. Když nastala situace, která nesnesla odkladu, dostal muj kamarád zdánlive geniální nápad. Jelikož mel už na sobe dlouhou nocní košili, postavil si do kokpitu kyblík s morskou vodou, usedl na nej a košili spustil kolem. Sedel tedy v kokpitu, nic nebylo videt, usmíval se na místní obcany, kterí korzovali ve svátecních odevech dva metry od neho, a medil si, jak geniálne to vymyslel. Až do okamžiku, kdy prišlo na radu použití toaletního papíru.
Mým prvním kapitánem byl Jirí Wytácek z Ceských Budejovic, na jehož 7 m dlouhé námorní plachetnici typu Primaat jsem si odbyl ucnovská léta. Jako velký luxus jsme meli na jeho lodicce chemický záchod, profesionálne vyrobený západonemeckou firmou pro kempingové prívesy. Záchod byl umísten v prídi a od ostatního podpalubí nebyl nijak oddelen, takže behem „zasedání“ jsem mohl pokracovat v konverzaci s Jirkou.
