JAK SE DOSTAT NA MOŘE
V téhle kapitole si povíme, jak fungují charterové společnosti, jak si loď vypůjčit, jaká to má úskalí a na co nesmíte zapomenout.
Obsah:
Kapitánem snadno a rychle
Kamarád s lodí
Půjčení lodě
Zakoupení plavby
Jak fungují chartery
Pohled z druhé strany
Ještě pár slov o Chorvatsku
Co je charterová společnost a co agentura
Jak si vybrat charterovou agenturu
Jak to dělám já
Vybíráme loď
Kolik to stojí
Jak to dělám já – jak si vybrat loď
Slevy
Stáří jachet
Jak si vybrat charterovou společnost
Kauce a další poplatky na základně
Kauce
Na co se pojištění kauce vztahuje a na co ne
Pojištění kauce
Tranzitlog a lázeňská taxa
Co v ceně není
Nikdy s plynovou pákou na doraz
Náklady na plavbu
Motor
Kotvení a stání
Je to drahé nebo není?
Kapitán a náklady na něj
Moje nejdražší a nejlevnější marína
Náklady na jednu konkrétní plavbu
O kapitánech z kapitánského pohledu
Proti obecně rozšířenému povědomí je dostat se na moře poměrně snadné. Nepotřebujete k tomu ani známosti politiku, ani miliónový roční příjem, ani zvláštní nadání, ani vrozenou odolnost proti mořské nemoci. Nic z toho. Potřebujete jenom odhodlání, protože mořští vlci říkají, že na moři je ten, kdo na něm být chce, a také potřebujete otevřenou mysl, protože moře si užije jen ten, kdo si ho užít chce. A potřebujete trochu peněz. A těch peněz možná překvapivě nebude tak moc.
V kostce řečeno, vyplutí na moře v dnešní době je skutečně snadné. Celosvětově rozšířená sít charterových společností – rozumějte půjčoven lodí – umožní uskutečnit plavbu prakticky kdekoliv na světě. Loď si můžete půjčit v Chorvatsku, v Recku, v Itálii, v Anglii… loď je možné si pronajmout v Malajsii, v Americe, v Karibiku a klidně i u Antarktidy. Samozřejmě, takové destinace už jsou otázka peněz. I když ceny za pronájem plachetnice jsou v závislosti na její délce a vybavení plus mínus podobné všude na světě, doprava na místo vyplutí (a zpět) už cenu celé plavby výrazně zvýší.
Nicméně dříve narození jachtaři vám potvrdí, že dostat se na moře před pádem železné opony bylo velmi složité. Nejenom, že jste museli získat všechna povolení pro plavbu do cizích zemí (a to rozhodne nebylo jednoduché), ale taky jste si museli loď většinou postavit (s kamarády) a taky k moři dopravit. Vzhledem k zeměpisné poloze Cech to nebyl triviální úkol (pokud by vás to zajímalo, tak více informací o tom, jak to dříve chodilo, najdete v knize Za kormidlem nejen na Jadranu od Františka Novotného).
Dneska je to jednoduché. Objednáte po internetu, zaplatíte a jedete.
KAPITÁNEM SNADNO A RYCHLE
Možností, jak se námořní elév, tedy úplný začátečník, dostane na moře, je několik. Jednou z nich, možná překvapivou a kterou tady zmíním hlavně pro úplnost, je zúčastnit se přímo kapitánského kurzu v Chorvatsku, které nabízejí některé české charterové agentury. Překvapivě k tomu nejsou potřeba ani velké předchozí zkušenosti, i když jsou samozřejmě výhodou. Získat chorvatský kapitánský patent „B“ není moc složité a jak znalostmi, tak platností je tenhle průkaz ušitý na míru chorvatským vodám. Mezi českými mořskými vlky nemá tenhle způsob moc velké renomé a chorvatská „tramvajenka“ jak jí zlí jazykové říkají, nemá moc dobrý zvuk. Skutečností ale je, že pro plachtění v chorvatských vodách je dostačující a získat ji není velký problém.
Nutným předpokladem ale je, že berete jachting vážně a že chcete pokračovat jak v plachtění, tak v dalším sebevzdělání, například v kurzech na kapitánské průkazy, které nabízí Ministerstvo dopravy CR. Jachta na moři není žádná adrenalinová atrakce z Disneyworldu. Moře je moře a každou chybu a neznalost umí tvrdě trestat. Bylo by bláhové si myslet, že získáním chorvatského průkazu všechno umíte a všechno znáte. Taková situace ostatně na moři nenastane nikdy.
Chorvatský národní park Telašcica, který se nachází na jižním konci ostrova Dugi otok. Záběr je z plavby do zátoky Mir, která je známá nedalekým slaným jezerem, kde je hustota vody díky vysoké salinitě velmi vysoká a koupajícího zcela nadnáší, takže není nutné dělat tempa. Je to krásný cíl pro dovolenou na plachetnici, protože od pevniny je Dugi otok poměrně daleko a jinak než lodí není dosažitelný. Při plavbě pak vychutnáte nejen další zátoky a krásné okolí, ale můžete pak navštívit i nedaleký Kornatský národní park, který je také velmi krásný.
KAMARÁD S LODÍ
Další možností je, že máte kamaráda, který má loď někde na moři a proste vás za dohodnutých podmínek na ní sveze. Tato možnost je hojně využívána při přeplavbách, tedy při cestách na vetší vzdálenosti, kdy onen kamarád (vlastník lodě) se potřebuje s lodí dostat z místa A do místa B a potřebuje na pomoc posádku. Pak za relativně laciný peníz získáte místo na lodi a možnost leccos se přiučit. Nevýhodou je, že pokud jste úplný začátečník a moře vám nesedne, muže se taková přeplavba změnit v krušný zážitek. Nejedná se totiž o přeplavby na pár hodin, ale většinou na více dní, od týdne až po měsíc, třeba napříč Středozemním morem. Proto se přeplavby doporučují pro zkušenější zájemce.
Variantou výše zmíněného je, že váš kamarád má třeba jachtu v Recku a za levný peníz v ní vozí kamarády po řeckých ostrovech. Pokud je kamarád rozumný a jeho loď ve slušném stavu, bývá tohle finančně schůdný způsob, jak si jachting na moři vyzkoušet. Kámen úrazu ale muže být v termínu „loď v rozumném stavu“. Protože majitelské lodě mohou být, na rozdíl od charterových plachetnic, které musí držet určitý technický standard, nejrůznějšího stáří a stavu, muže se takový výlet změnit v noční můru. Ne každý je připraven na 14 dní v Recku třeba bez záchodu a bez lednicky… V každém případě je dobré si v takových případech zjistit o lodi a o kamarádovi co nejvíc, nejlépe se vyptat někoho, kdo na lodi už byl.
Vyprávěl mi jeden kamarád jednou svůj případ, kdy právě s manželkou podlehli nabídce přítele, který vlastnil loď v Recku. Onen kamarád nalákal svoji manželku, ve snaze jistě upřímné, na dovolenou na jachtě známého v romantickém Recku, slíbil jí koupání, slunnou Íliadu a vůbec všechno možné, že by se za takovou nabídku nestyděly ani cestovní kanceláře. A tak oba, jako nejachtaři podotýkám, absolvovali plavbu z Turecka do Athén. Celou cestu se kvůli počasí muselo jet na hodně hlučný motor a koupali se jednou. Paní cestou trpěla sluneční alergií a od té doby ani jeden z nich nesebral odvahu se na moře vrátit. Proste není plavba jako plavba.
PŮJČENÍ LODE
Další možností jak se dostat na moře na jachtu, je využít služeb charterové společnosti a loď si jednoduše půjčit. Dnes je to jednoznačně nejvyužívanější způsob jak se dostat na moře a to za velice rozumných podmínek. Pronajmete si loď, najmete si kapitána a nejčastěji s partou stejně naladěných přátel vyrazíte do Chorvatska na moře. A nemusíte mít ani partu přátel. Pokud jste samotáři, nebo chcete plout s rodinou, proste si najmete loď i s kapitánem sami. Jen to vyjde dráž, než když se náklady dělí mezi více lidí.
ZAKOUPENÍ PLAVBY
Asi poslední možnosti je zaplatit si plavbu u nějaké české společnosti, které přeplavby nabízejí. Dělá se například týdenní Zadar – Benátky – Zadar. Nebo Dubrovník – Korfu – Dubrovník, oblíbené jsou dvoutýdenní plavby na Baltu, kde se dostanete až do Švédska nebo Norska. Výhodou je jednoduchost. Proste si koupíte místo v posádce, většinou nemusíte mít žádné zkušenosti a o všechno další se postará prodávající společnost. O kapitána, o loď… Má to ale i nevýhody. Třeba nevíte, s kým na lodi budete. Muže se stát, že po týdnu plavby budete mít ostatních tak plné zuby, že už nikdy na moře ani nepomyslíte. Některé plavby se také pořádají v náročnějších vodách, a protože většinou je potřeba dostat se z místa A do B a zpátky, pluje se i za horších podmínek a na začátečníka to muže mít nemilé dopady.
I když náročnější podmínky mohou mít své výhody. Slyšel jsem názor, že nejlepší způsob jak zjistit, jestli se vám bude na moři líbit, je ten, kdy si zakoupíte týdenní plavbu do Norska. Bud po týdnu vyskočíte z lodi a vrátíte se trajektem a nebudete chtít už o moři slyšet, nebo si po týdnu koupíte plavbu na další týden. A máte jasno.
V dalším textu se zaměříme především na charter, tedy půjčení si lodě, a pokusím se vás upozornit na všechna úskalí, která na vás na této cestě čekají a kterými budete muset proplout, abyste si na konci své první plavby mohli říct „stálo to za to“ a nebyli zklamaní z toho, že jste třeba vyhodili peníze nebo že vaše vysněná dovolená neproběhla úplně tak, než jste si představovali.
JAK FUNGUJÍ CHARTERY
I když charterové společnosti fungují po celém světě, soustředíme se v dalším textu hlavně na našeho jižního vzdáleného souseda, na Chorvatsko. Důvodu je více. Především je Chorvatsko z Cech velmi blízko a je dostupné pohodlně autem. Navíc v ježdění do Chorvatska máme tradici, protože svého času byla Jugoslávie jedinou oslnivou destinací, kam mohl jet i průměrný člověk, byť samozřejmě o doložku žádat musel. Málo platné, i když se najde spousta odpůrců tohoto názoru, Chorvatsko máme tak nějak v krvi. Navíc Chorvaté tradičně mají Cechy rádi, i když to platilo hlavně před rokem 1989 a potom po roce 1995, kdy byli Češi první, kdo začali do válkou zničené země zase jezdit. Mluvím zde zejména o Chorvatsku, i když to všechno podobně platí i pro celou bývalou Jugoslávii. Ale z námořního hlediska, a to je to, co nás zajímá, je prioritní Chorvatsko, protože má jednoznačně největší pobřeží a nejvíc ostrovu, zatímco třeba Slovinsko má pobřeží asi 12 kilometru. (V Chorvatsku je tolik ostrovu, že vlastně nikdo přesně neví kolik).
Ještě než se ale společně pořádně pustíme do úskalí dovolené na jachtě, dovolte mi představit spoluautora knihy, mořského vlka a kapitána, co plul po mnoha mořích a oceánech a který bude další text knihy komentovat a dohlížet na něj.
Seznamte se tedy – kpt. František Novotný!
Jako kluk, který vyrůstal v brněnském jachtklubu na Brněnské přehradě, jsem se k námořnímu jachtingu dostal přirozeným způsobem. Začátkem 60. let jsem byl bezprostředním svědkem jeho vzniku, respektive poválečného znovuzrození, a když me přestal bavit okruhový jachting, udělal jsem si v roce 1971 průkaz „B“ (pro řízení jachty v pobřežních vodách) a dostal se na moře jako clen české části posádky polského škuneru Zew morza. Tam jsem se seznámil s Jiřím Wytáčkem z Českých Budějovic a s ním absolvoval první dvě „skutečné“ plavby na 7,10 m dlouhé námořní plachetnici.
V druhé polovině 90. let jsem pracoval jako profesionální skipper na 12 m dlouhém keci Freelord a organizoval i jeho využití v charteru. Proto jsem si dovolil vstoupit do textu. Cítíte-li touhu seznámit se blíže s morem a užívat si slunce a koupání v Dalmácii v co největším soukromí, nemusíte se stát přímo námořními jachtaři. Stačí se na někoho takového „nabalit“. Říká se, že Češi se všichni navzájem znají, a tak byste neměli mít problém znát někoho, kdo pravidelně jezdí na jachtu. Tito lidé mají často problém naplnit posádku lidmi, kteří jim sednou. Menší charterová plachetnice má kapacitu 6 osob, vetší pak 8 osob – což naplnit muže být někdy problém. Mne se často stávalo, že lidé, kteří o jachtingu něco věděli, mi přivedli do posádky naprosté jachtařské ignoranty, jež však byli příjemní lidé.
Kupříkladu jsem měl posádku, jež se dala dohromady přes manželky, které se znaly z jazykové školy. Všichni si tak padli do oka, že se mnou pluli po několik sezón. Později jsem vylákal na moře též rodinu jednoho nakladatele i s dědečky a knězem, aniž by někdo z nich byl jachtař.
Nevypravujte se však na moře s příliš romantickým pohledem, třebas po shlédnutí filmu „Piráti z Karibiku“ nebo nějakého podobného. Neočekávejte čtyřhvězdičkový hotel s bazénem a lehátka, na kterých se budete od rána do večera slunit a obsluha v bílém frácku vám bude nosit jeden chlazený drink za druhým. Neztotožňujte si takovou představu s pojmem jachta. Pravda, existují jachty, kde to takhle chodí, ale to jsou malé parníky za pul miliardy korun, které si mohou dovolit takoví lidé jako např. Ivana Trumpová. Když jsem v roce 1997 pracoval jako skipper na Floridě a Bahamách, přiletěli mi tam z Česka lidé s právě takovými představami, a když zjistili, že je nikdo obsluhovat nebude, že musí spát ve stísněných kajutách a v kokpitu u kormidla se dá jenom sedět, loď po týdnu opustili a na ten druhý si najali auto, aby odjeli do Orlanda a mohli si prohlédnout Disneyworld. Proste měli zcela jiné představy o dovolené, než jakou muže nabídnout pobyt na námořní plachetnici.
Pokud vás láká spíše aktivní dovolená, můžete to s námořním jachtingem zkusit. A není nic proti ničemu, když to napřed zkusíte jako „porcelán“, což je původně vodácký termín pro pasažéra v kanoi, a teprve poté, co zjistíte, že by se vám to mohlo líbit, nastoupíte dráhu skutečného námořního jachtaře.
Dalším důvodem, proč budeme mluvit hlavně o Chorvatsku, je, že pro začátečníky a vůbec pro ty, kteří jedou na plachetnici poprvé, je Dalmátský archipelag jedinečný co do plavebních možností. Mezi chorvatskými ostrovy a ostrůvky najdete uzavřené vodní plochy, kryté vodní plochy, spoustu zátok a kotvišť, které ve středomoří prakticky nemají obdoby. I když to není na první pohled zřetelné, výhoda pro začátečníky je obrovská. Kryté ostrovy poskytují spoustu úkrytu před vlnami. Rozdíl vlnění na otevřeném moři a uprostřed ostrovu střední Dalmácie je obrovský, a začátečník, jehož žaludek se rozhodl na vlnách zlobit, možnost schovat se rozhodne ocení. Stejně tak je v Chorvatsku všechno relativně blízko a dosáhnout úkrytu v nějakých horších podmínkách je snadné, a tak není posádka lodi vystavena drsnějšímu moři víc než několik hodin.
Ukázka námořní mapy Chorvatska, série Male Kartě. Ukazuje část střední Dalmácie s Murterským morem. V levé části najdete jižní konec ostrova Dugi otok, jak o tom bylo hovořeno v popisku fotografie na protější straně. Sami vidíte, že ostrovu, ostrůvku, zátok a kotvišť je zde nepřeberně a díky tomu patří chorvatské pobřeží k tem nejkrásnějším ve středomoří.
Jachetních revíru máme v dosahu více, například Balt, Severní moře, moře u Itálie, Řecko… ale to všechno jsou revíry náročnější. Vetší moře, vetší vlny, náročnější podmínky. Proste, i když narazíte na spoustu odlišných názoru, pamatujte si, že Chorvatsko je pro začátky nejlepší a je proste pro české jachtaře něco jako domovský revír a jen opravdu několik zarytých individualistu v Chorvatsku neplachtí.
Nechtěl bych ale, aby vznikl dojem, že chorvatské moře je nějaký revír pro batolata. Pokud si budete prát ostřejší plavbu, nabízí zejména jižní Dalmácie plavbu na ostrovy, které leží už poměrně daleko a užijí si i vyznavači větru a vln.
A také pořád platí, že moře, i když chorvatské, není Tálinskej rybník. Díky členitosti pobřeží a i geografické poloze jadranského moře dovede být počasí v Chorvatsku velice záludné. Proslulá bora nebo jugo jsou větry, které pozornost kapitánu prověří víc než dostatečně a jadranské letní bouřky umí být také velice vydatné. Proto se vyplatí Dalmácii, byť je známá svými „katolickými“ podmínkami, nepodceňovat. Ale o to v tom dobrodružství právě jde, ne?
Z geografické podstaty je Chorvatsko chráněný jachtařský revír, kde vás za běžných podmínek nemohou zaskočit velké vlny a hlavně můžete každou noc klidně spát na kotvě (když víte, jak na to). Pokud nedojde k mimořádné meteorologické poruše, nemusíte se bát žádných dlouhodobých vichřic nebo bouří. V létě panuje u dalmatského pobřeží bezvětří, které narušují pouze slabé a několik hodin trvající termické větry, jež vyrovnávají rozdíl teplot vzduchu nad pevninou a nad morem.
V tomto bezpečí se však skrývá hlavní nebezpečí Dalmatského archipelagu. Teplé bezvětrné počasí generuje bouřky a to s překvapující rychlostí. Některé turnusy na Freelordu měly štěstí na bouřku každý den. Jednou jsem měl na palubě skupinku baptistu (paní majitelka byla baptistka a poslala mi na loď přátele ze sboru), která si v Primoštenu užila tři bouřky za sebou – a já s nimi. Stál jsem na kotvě před přístavem. Je tam kamenité dno, na němž kotva špatně drží, takže bouřky me honily z jednoho kouta Primoštenské zátoky do druhého.
Ještě horší jsou bouřky v noci. Obvykle vás chytí na kotvě v zátoce, kde máte omezené manévrovací možnosti, ale výhodou je, že netrvají déle než nějakou tu hodinku. Další výhodou je vysoká teplota vody a vzduchu. Za bouřky se málokdy ochladí tak, abyste opravdu prochladli.
A posledním důvodem, proč zde budeme vyzdvihovat hlavně Chorvatsko je, že zde existuje velké množství charterových společností, a tam, kde je velké množství nabídek, tam je i konkurence, tudíž velmi zajímavé ceny a hlavně možnost, že když se vám nebude jedna charterová společnost líbit, vyberete si pohodlně jinou.
A také plavební vybavení tamějších vod, jako je značení nebo mapové pokrytí, je jachtaři považováno za nejlepší ve středomoří.
Díky všem těmto výhodám disponuje Chorvatsko i jednou nevýhodou. V sezóně zde pluje velké množství plachetnic a na některých místech je obtížné odpoledne sehnat místo nebo zakotvit. Ale něco za něco.
CO JE CHARTEROVÁ SPOLEČNOST A CO AGENTURA
V dalším textu si musíme ujasnit rozdíl mezi charterovou společností a charterovou agenturou. Tohle moje rozdělení je trochu subjektivní a možná je někdo jiný muže nazývat jinak, ale samotné rozlišení nutné je, protože zde se nachází první důležitá informace, kterou je dobré vědět, a kterou vám možná jen tak někdo neřekne.
Charterová společnost je společnost, která spravuje flotilu lodí a tyto lodě dále půjčuje (charteruje) soukromým osobám. Tato společnost nemusí tyto lodě nutně vlastnit. Velmi běžné je, že spravuje lodě soukromých vlastníku, kteří si jejím půjčováním přes charterovou společnost vydělávají na její provoz.
Těchto společností existuje po světě velké množství a jen v Chorvatsku jich je kolem stovky a to počítám jen ty známé.
Naopak charterová agentura je (nejčastěji) česká společnost, která vám pronájem lodi od charterové společnosti zprostředkuje.
Schéma vztahu při pronájmu lodě z České republiky. Smlouvu uzavíráte s českou charterovou agenturou, která vám zajistí objednání lodě u zahraniční charterové společnosti. Ta operuje flotilou lodí, které jsou bud její, nebo je má pronajaté od majitelů, kteří si tak přivydělávají na provoz své lodi. Díky tomu, že charterová agentura provádí mnoho pronájmu ročně, má velmi zajímavé slevy. Pokud byste chtěli mezičlánek obejít, což je možné, narazíte pravděpodobně na vyšší ceny.
Ted vás určitě napadla, zejména ty spořivější, následující námitka: „Proč bych si nemohl najmout loď rovnou od charterové společnosti? Proč mám živit prostředníka?“. Máte nepochybně pravdu, že najmout loď si můžete přímo od charterové společnosti. To není problém. Ale pokud nejste zrovna kamarád majitele, budete to mít dražší.
Když se nad tím zamyslíte, není to tak nelogické. Zatímco normální člověk si pronajme loď jednou, dvakrát za sezónu, české charterové agentury jich pronajmou pro své klienty desítky a desítky. A tím mají velice zajímavé ceny. Tak zajímavé, že jsou nižší, než ceny nabízené charterovou společností v jejich ceníku. A nejsou to zas tak malé peníze, jde o slevy i ve stovkách eur.
Proto moje první doporučení je: k pronájmu plachetnice využijte českou charterovou agenturu. Získáte tak levnější cenu, možnost smlouvy v českém jazyce, velice často i telefonní help linku v češtině a možnost, když tak jim česky vynadat.
JAK SI VYBRAT CHARTEROVOU AGENTURU
Vybrat si správnou charterovou agenturu v Česku
