DOVOLENÁ NA JACHTĚ 4

KONEČNĚ VYPLOUVÁME

Tak. Všechno vaše snažení a těšení vyústilo v tolik očekávaný okamžik. Vyplutí. Jaké to bude? Co všechno zažijeme? Takové a podobné otázky se vám honí hlavou, zatímco kapitán připravuje loď k odplutí, lodní motor se zahřívá na volnoběžných otáčkách a na obzoru jsou k tušení mořské dálavy.

 

OBSAH

Uzly
Vyplouváme z maríny
Stání na bóji
Trampoty s bójemi
Stání na kotvě
    Několik poznámek ke kotvení
Zaplouvání
    Zaplouvání na mooring
Na vaší pomoci bude záležet
    Zaplouvání bokem k molu
Správné uvázání lana na vazák
Kde čekat

 

Aby všechno proběhlo hladce a abyste měli alespoň rámcovou představu co vás čeká, vysvětlíme si zde několik činností a ukážeme si, co byste měli znát a k jakým pracím na palubě se nejpravděpodobněji dostanete. Protože at je váš kapitán sebeschopnější, určitě přivítá pomocné ruce, zejména při vyplouvání a při zaplouvání. Loď není automobil, nemá brzdy, a tak manévrování v marínách vždy dostatečně prověří schopnosti nejen kapitána, ale i posádky.

Jsem si samozřejmě vědom, že jen praxe dělá mistra, a tak je jasné, že následující informace podané psanou formou z vás neudělají odborníky. Ale budete aspoň vědět co vás čeká, a na kapitána pak budete hledět mnohem chápavěji než ostatní, a to vám v jejich očích dodá punc mořského vlka nebo aspoň mořského štěněte.

 

UZLY

Jako praví námořníci se neobejdete bez znalosti některých uzlu. Ono nejen jako námořníci, ale i v normálním živote se taková znalost muže hodit. První uzel, který se jako prvoplavci musíte naučit, je uzel, o kterém jsme mluvili v kapitole o fendrech, a kterým se fendry vážou na zábradlí. Ovšem, který to uzel je? Jistě si vzpomenete, že je to ten, který preferuje váš kapitán. Moc jsme si tím nepomohli, a proto se naučíme uzle hned dva, které by měly libůstky většiny kapitánu uspokojit. Pokud bude váš kapitán mít v oblibě jiný uzel na fendry, musí vás jej naučit sám.

 

Liščí tlapka

Uzel oblíbený pro svou jednoduchost, hůře však drží, a tak se často na volném konci ještě opatruje pojistkou v podobě jednoduchého uzlu.

 

 

Lodní smyčka

Velmi univerzální uzel, který na lodi využijete mnohokrát. Jednoduchý, dobře se uvolňuje. Při uvázání na tyč nebo na lano do určité míry neklouže, snadno se opatruje zámkem „na dálkové ovládání“. U fenderu se někdy opatruje pojistkou. Naučte se před plavbou obě verze, jak kolem tyče, tak nahazovací „dědečkovy brýle“

                            

Lodní smyčka kolem tyče, používá se na vázání fendru

     

Lodní smyčka k nahození na pachole „dědečkovy brýle“

 

Dračí smyčka

Další uzel, který je velmi dobré znát, je proslulá dračí smyčka. Je jednoduchá, dobře se povoluje po zatížení a je nestahovací. Používá se na konce vyvazovacích lan, případně kdekoliv, kde potřebujete nestahovací smyčku.

        

 Dračí smyčka

Další vhodné a zajímavé uzly jsou ambulantní uzel, který se používá při zavazování refovacích tkanic u plachty s klasickým refováním a také škotový uzel, který je vhodný pro spojování lan nestejné tloušťky. 
A to je z uzlu asi tak všechno. Je mi jasné, že jiní skipperi budou mít mírně jiné představy o druzích uzlu, které by prvoplavci měli znát, ale já osobně si myslím, že pro začátek to stačí. Pokud se vám uzly zalíbí, ostatní se doučíte kdykoliv jindy.

            

 Ambulantní uzel                                             Škotový uzel

Poslední věc, na kterou bych vás chtěl ještě upozornit, je balení lan. Lana se balí do útvaru známého pod jménem „panenka“ a který vidíte zde na fotografii. Celý postup balení do panenky vám ukáže váš kapitán, pro tuto chvíli stačí, když si zapamatujete, že správně sbalená lana jsou na lodi základem všeho a není to jen z rozmaru kapitána. Na lodi mohou přijít situace, kdy bude nutné nějaké lano použít okamžitě a pokud není správně smotáno nebo je zamotané, muže se loď dostat i do kritické situace. V lanech na lodi proste musí být pořádek, at jich je na lodi jakékoliv množství.

 

 Vyvazovací lana smotaná na panenku a za volný konec pověšená liščí tlapkou

Na obsah

 

VYPLOUVÁME Z MARÍNY 

V následujícím textu si probereme činnosti, které vás mohou potkat a pravděpodobně potkají hned při vyplouvání z maríny. To se totiž hodí každá rozumná ruka. Následující terminologii povelu berte spíše orientačně, protože každý kapitán používá svoje názvosloví, ale činnosti jsou to stejné. Podle směru a síly větru se muže lišit poradí jednotlivých úkonu, zde uvádím obyčejné bezvětří. Samozřejmě si nechte v maríně od kapitána vše vysvětlit, sebelepší teoretický výklad z nikoho ještě mistra neudělal, ale díky následujícímu výkladu a obrázkům budete daleko lépe chápat, co se po vás chce.

V Chorvatsku (a také v mnoha dalších lokalitách) je základní formou stání tzv. stání na mooringu (cti muring). S velkou pravděpodobností budete vyplouvat právě z této formy stání. Při mooringovém stání stojí loď zádí k molu, kde je vyvázaná zádovými vyvazovacími lany vlevo i vpravo. Na přídi je upevněné tzv. mooringové lano („mooring“), které vede do vody a pod vodou před přídí je připevněné k betonovému bloku na dne. Mooringové lano je součástí kotvícího systému maríny. Leží na dne (je neplovoucí) a při zaplouvání je posádkou ze dna vyzdviženo za tenké lano vedoucí na molo a poté připevněno k přídi (o tom dále). 

           

 Schéma vyvázání lodě po středomořském způsobu „na mooringu“. Mooringové lano, které je součástí kotvícího systému maríny, vede z přídě od vazáku k betonovému bloku pod vodou. Záď je pak vyvázána jako obvykle vzadu pravobokem a levobokem. Přerušovaná čára vyznačuje mooringové lano pod vodou.

 

Naopak při odplouvání je nutné dle pokynu kapitána mooringové lano na přídi uvolnit, shodit do vody, počkat, až se potopí, pak opět podle pokynu kapitána uvolnit zádová lana, stáhnout je na palubu a loď muže vyplout. Poradí úkonu se liší podle podmínek v maríně, podle směru větru a tak, a proto je třeba vždy vyčkávat až povelu kapitána.

 

 

 Loď  vyvázaná na mooringu u šibenického nábřeží. Z přídě vede do vody mooringové lano, které je připevněno pod vodou k betonovému bloku. Je napnuté a zabraňuje lodi, aby splula zádí na nábřeží. Záď je vyvázaná dvěma lany, které vedou od pravobočního a levobočního vazáku k pacholatům na břehu a jednoduchou smyčkou zase zpátky.

Situace s dostatkem posádky vypadá tak, že na záď umístí kapitán po jednom člověku ke každému zádovému lanu a na příď umístí jednoho až dva lidi, kteří budou manipulovat s mooringovým lanem. Kapitán ovládá kormidlo a motor. Pokud je posádky nedostatek, zaskakuje kapitán postupně za všechny chybějící, až nakonec dělá všechno sám.

Při uvolňování lan je záhodno postupovat, samozřejmě v součinnosti a pod domluvě s kapitánem, následujícím způsobem. Manévr má vždy dvě fáze. Přípravnou a prováděcí. Při přípravné fázi musí být na pokyn kapitána všichni dotčení připraveni a kapitánovi nahlásit připravenost.

V prováděcí fázi pak na pokyn kapitána danou činnost provést a její splnění okamžitě nahlásit kapitánovi, aby měl přehled, v jaké fázi se manévr nachází.
 

Přípravná fáze odplutí z mooringu
Posádka u zadních lan uvolní zadní vyvazovací lana z vazáku tak, aby je přes poslední smyčku přes vazák držela napnutá. Tření přes vazák je tak silné, že tímto způsobem jedinec udrží celou loď.

Stejně tak si připraví mooringové lano clen posádky na přídi.

   

 Příď lodě, ze které vede mooringové lano. Při odplouvání je potřeba, aby mooringové družstvo lano uvolnilo a odhodilo do vody.

Prováděcí fáze odplutí z mooringu
Na povel kapitána „mooring do vody“ odhodí posádka na přídi mooringové lano do vody a ZŘETELNĚ nahlásí provedení pokynu: „MOORING VE VODĚ“.

 

 

Detail přídě, kde je na vazáku fixované mooringové lano. Směrem dopředu je lano v tahu a tak je vhodné, aby vedlo přes lodní průvlak, který je na této fotografii vpředu u přídě.

Na povel kapitána „uvolnit levé zádové lano“ uvolní posádka na zádi vlevo vyvazovací lano a za konec upevněný na vazáku stahuje lano na palubu. Volný konec lana tedy oběhne na břehu pachole a lano je vytaženo na loď. Zde je důležité stahovat lano rychle, aby se nedostalo pod loď, kde by se mohlo namotat na lodní šroub. Lano namotané na propeleru (jak se také někdy lodnímu šroubu říká) znamená vždy velký problém.

Po stažení lana na palubu nahlásí posádka například: „LEVÉ VYVAZOVACÍ LANO NA PALUBĚ“.

 
Ekvivalentně se pak uvolňuje i pravé zadní vyvazovací lano.

Tím je loď volná, a poté, co kapitán počká, než mooringové lano klesne dostatečně hluboko, pomalu vyrazí ze stání ven.

Tento manévr by vás měl naučit několik zásad, které se pak velice hodí i při jiných manévrech a vůbec by se měly tesat do kamene, protože pro prvoplavce jsou alfou i omegou práce na palubě.

 

1. Lano se nikdy nesmí dostat pod loď, pokud běží motor. Pokud se to stane, točící se propeler lano okamžitě nasaje k sobe a zamotá se do něj. Motor zhasne a loď přestane být ovladatelná a stává se hříčkou větru a vln (plachty nejsou vytažené). Takové příhody se dějí samozřejmě v ten nejpitomější okamžik, který muže vyústit v opravdový problém. 
   Navíc, i když se nic nestane, tak někdo musí pod loď a lano odmotat, respektive rozřezat, protože je pekelně utažené. A to taky není nic jednoduchého ani příjemného. Až budete mít příležitost, podívejte se potápěčskými brýlemi pod loď a představte si, jak z lodního šroubu odstraňujete namotané lano. Na nádech. Proste, na lana je třeba dávat pozor.
    
2. Další zásada je vždy potvrdit kapitánovi provedení povelu. A provést to nahlas a zřetelně. Což v případě, že jste metr od něj na zádi, není takový problém. Ale pokud stojíte na přídi a kapitán je deset, dvanáct metrů daleko, není to zas tak jednoduché. Respektive, jednoduché to je. Musí se proste křičet nebo klidně rvát, směrem ke kapitánovi. 

Tohle ostatně platí na lodi vždycky, když se komunikuje na lodi na vetší vzdálenost. Na lodi není totiž nikdy ticho, sviští vítr, práskají plachty, šumí moře, běží motor… Nevěřili byste, co lidí, zejména tedy dam, má problémy pořádně zakřičet.

Zvlášť ošidná komunikace na lodi je, když loď zaplouvá do stání nebo na bóji. Většinou je v okolí klid a běží jen lodní motor v nízkých otáčkách. A to je zrádné. Zatímco posádka na přídí žádný motor neslyší a tudíž má pocit, že stačí tak jako normálně mluvit, protože je přece perfektně slyšet, ubohý kormidelník, většinou v osobě kapitána, neslyší nic, respektive slyší hluboký zvuk motoru, který má ukrytý přímo pod nohama. A k tomu zvuky z bezprostředního okolí. Pak se třeba při najíždění na bóji, kdy kormidelník posledních deset metru cíl svého snažení vůbec nevidí, odehrává následující dialog:

Z přídě: „Uhly huhh třu.“
Kormidelník: „Cože?“
Z přídě: „ UHLY UHU etru.“
Kormidelník: „Mluv na me a nahlas!“
Z přídě: „Deset metru!“
Kormidelník: „A vlevo nebo vpravo?“ 
Z přídě: „Uhlyhuhly alolo“, protože se dotyčný opět otočil, aby zjistil, jestli vlevo nebo vpravo, nebo kde že bóje je.
Kormidelník: „COŽE? RVI POŘÁDNĚ!“
Zpod lodě: „BUCH BUCH BUCH“, to jak se lodní trup tluče o bóji.
Kormidelník: „UÁÁÁ!“ a motor rve ve zpětných otáčkách, jak se snaží loď dobrzdit a zopakovat manévr.

A to je kormidelník ještě slušný. Proste přenášení informací na palubě musí probíhat zřetelně a mimo pochybnost o smyslu. Vyplatí se dohodnout si gesta nebo do poloviny lodě postavit někoho, kdo bude povely a informace přenášet dál jako retranslační stanice. Ovšem ani on nesmí být kunka. Proste, pánové, vzpomeňte si na vojnu. Kdo jste tedy vojnu ještě stihl. 

A další pravidlo, které je dobré si zapamatovat, je, že kapitán má vždycky pravdu. A když ji nemá, platí předchozí veta.

Když už jsme u toho vyplouvání, muže se stát, že na vás nezbude místo u lan, ale budete rozmístění podél pravoboku nebo levoboku ve funkci odražečů a odstrkovačů. Jak zde již několikrát padlo, pohyb lodě po vodě je trochu ošemetný, a tak zbytek posádky dává pozor, aby do lodi něco nevrazilo nebo nešťouchlo. A pokud se tak něco snaží učinit, bývají to okolostojící lodě nebo molo, pokouší se loď od toho odstrčit. Díky tomu, že loď má na vodě malé tření, překvapivě jde pohnout i s deseti tunovou lodí a nasměrovat ji jinam. Jenom je třeba pamatovat, že hybnost má velikou a tudíž nikdy loď neodstrkujte tak, že byste vložili ruku nebo nohu mezi lodní boky nebo mezi lodní bok a molo. To umí skřípnout jedna dvě a následky mohou být velice vážné. Deset tun je deset tun. Když odstrkávat, tak vždy rukama a nad lodním bokem. Třeba za zábradlí nebo vanty protější lodi a podobně. Molo se odstrkává nejlépe tak, že stojíme nohama na molu a rukama odstrkáváme loď za zábradlí. Je však potřeba včas naskočit, aby vám loď neujela.

Na obsah

 

STÁNÍ NA BÓJI

Další manévr, při kterém možná budete chtít být a aktivně pomáhat je zaplutí na bóji. Jadranské zátoky jsou často osazovány bójemi, na kterých mohou lodě kotvit. Nutno dodat, že za poplatek, který se liší většinou podle délky lodě. Jsou i bóje zadarmo, většinou však patří k restauraci a očekává se, že posádka restauraci navštíví a udělá patřičnou útratu. Ale to jsme odbočili.

Bóje se skládá ze dvou hlavních částí. Z plováku, který plave na hladině a z betonového bloku, který leží na dne a plovák je k němu připevněn tlustým lanem. Plovák, tedy bóje je (většinou) opatřený dvěma oky. Jedním na vrcholu bóje a jedním na spodku bóje, tedy pod vodou.

Schéma vyvázání lodě na bóji. Za stání na bóji se v některých zemích, hlavně v Chorvatsku,  platí. Ale jsou to poměrně dobře investované peníze, protože ve většině případu zaručují klidné spaní. Pokud ale přijdou velké vlny a velký vítr, muže se i bóje stát nejistou. Mezi jachtaři kolují historky o tom, jak loď odskákala i s bójí a betonovým blokem na otevřené moře, zatímco posádka sladce spinkala…

 
Při najíždění na bóji se většinou postupuje tak, že kapitán určí příďové družstvo, což je družstvo, které bude navigovat loď směrem na bóji a posléze jí vyloví z vody lodním háčkem, kterým je družstvo vybaveno. Příďové družstvo pro lov bóje je většinou dvoučlenné, někdy tříčlenné.

Jeden z družstva je vybavený háčkem, kterým bóji za horní oko odloví a vyzvedne do výšky, aby druhý clen družstva mohl spodním okem bóje provléknout připravené vyvazovací lano. Je záhodno, aby první clen s háčkem byl trochu svalovec, protože bóje s lanem není úplně lehká. Druhý clen musí být zase na druhou stranu pohotový, protože musí provléknout lano okem bóje pod zábradlím během docela krátké chvilky. Dobře se to dělá vleže, protože v leže se dosáhne blíže k hladině a také snadněji ohlídá, aby lano od bóje procházelo k vazáku pod zábradlím a ne nad ním.

Třetí clen, pokud je, je navigátor a vede kormidelníka směrem k bóji. Tento třetí clen také pravidelně zastává roli kibice a na přídí se tak nezřídka schyluje skoro k násilí, protože dobré rady jsou přesně to, co příďové družstvo potřebuje v okamžiku, kdy drží bóji nad vodou, loď splývá kdoví kam a vyvazovací lano se zamotalo o zábradlí.

Pro samotný manévr vás váš kapitán přesně instruuje, co máte dělat. Protože každý kapitán používá pro manévr trochu jiný typ komunikace, omezím se zde jen na obecný popis, který používám já.

Situace je následující. Loď se blíží k bóji. Příďové družstvo hlásí kapitánovi (kormidelníkovi) vzdálenost od bóje. Když je bóje asi patnáct metru daleko, je nutné, aby navigující clen posádky také ukazoval směr, kterým bóje leží, protože kormidelník již bóji přes příď nevidí. Navigátor dále hlásí vzdálenost 10 metru, 5 metru, 3,2,1 STOP. Při povelu STOP musí bóje ležet vedle přídě tak, aby na ni clen posádky s háčkem dosáhl. U těch vzdáleností nejde ani tak o to trefit je přesně, ale rychlost s jakou je hlásíte, dá kormidelníkovi představu, jak rychle se bóje blíží.

 

          

Kotevní systém bójí. Na levém snímku je vidět, jak vyvazovací lano lodě vede pod plovák bóje a zpátky na palubu (na vazák). Pod vodou je vyvazovací lano protažené spodním okem bóje, jak je vidět na prostřední fotografii. Bóje je pomocí řetězů spojena s betonovým blokem na dne.

Jakmile loď u bóje zastaví, je třeba konat rychle, zejména fouká-li vítr. Stojící loď je neovladatelná, a jakmile jí začne snášet vítr a bóje se octne mimo dosah posádky, je nutné manévr opakovat.

Pokud se loď dá vlivem větru zase do pohybu, nebo u bóje nedobrzdí, nemá smysl se snažit jí zastavit háčkem chyceným do oka bóje. Loď má svou hmotnost a nemáte nejmenší šanci. Bud přijdete o háček, který vám vypadne z ruky a nebo to háček nevydrží a praskne (obojí jsem zažil). Výsledek je jeden. Zničený háček a naštvaný kapitán.

Pokud je problém bóji udržet tak, aby ležící clen posádky mohl provléci vyvazovací lano spodním okem, klidně jej provlecte horním okem. Až se loď a situace na bóji uklidní, nebývá již problém lano převázat do oka spodního. V létě člověk proste vleze do vody a druhým lanem loď vyváže z vody, nebo se bójka zvedne v klidu za účasti dalších clenu posádky a vyváže se spodem.

 

Loď najíždí na bóji, systém „velrybáři“.  Členka posádky na přídi ukazuje kormidelníkovi lodním háčkem směr k bóji. Stojící clen posádky má za úkol předávat informace do kokpitu a zpátky. Stojí však příliš vpředu. Lépe by bylo, kdyby stál někde u stěžně

Na obsah

 

TRAMPOTY S BÓJEMI

Vyvázání k boji nemusí být vůbec jednoduchou záležitostí, když bude trochu více foukat. Vás však z toho hlava bolet nebude, neboť většina manévru bude ležet na kapitánovi, ale měli byste mít představu, co musí zvládnout, abyste mu mohli co nejlépe pomáhat, když budete příslušníky „p