DOVOLENÁ NA JACHTĚ 5

PLAVBA NA MOŘI

Konečně jsme zvládli úskalí skoro všech manévru v marině, kapitán zavelel „mooring do vody“, loď se propletla uličkami mezi moly a před vámi se konečně rozprostřelo moře. Obzor se roztáhnul, mraky se staly větší a nebe bylo najednou všude.

 

OBSAH

Postavení plachet a refování
Záludy refování do stěžně
Plavební kurzy
Vítr
Vyostření a odpadnutí
Obraty Ré a Halza
    Obrat proti větru zvaný Ré
Jak moje posádka vinšnovala
    Obrat po větru zvaný Halza
Nešťastná sardinská halza

 

První plavbu si většinou každý vryje do paměti. Žádná další už nebude taková. Tolik vjemů, tolik zvuků, úplně neznámé pocity…
A k tomu vítr, vlny a moře. Moře ze kterého jsme vzešli a moře nám to, hlavně na první plavbě, kdy má člověk smysly zostřené, připomíná.

 

POSTAVENÍ PLACHET A REFOVÁNÍ

Plachetnice, hned jak je to možné a podmínky dovolí, vytáhne po vyjetí z přístavu plachty a vypne motor. Komu by se chtělo taky poslouchat pořád ten motor, že. Následující popis berte prosím informativně. Je mi jasné, že jen přečtením následujících řádků se vytahovat plachty nenaučíte. Ale daleko rychleji si pak vše osvojíte, až vám bude váš kapitán vysvětlovat, co od vás očekává. 

První se vytahuje hlavní plachta. Na 90% charterových plachetnic je hlavní plachta namotaná ve stěžni a při vytahování je třeba ji ze stěžně vytáhnout. Postup je následovný:

Kapitán postaví loď proti větru. Pak je třeba ovládací rácnu navíjecího mechanismu umístěnou na stěžni posunout do polohy „volno“ a uvolnit ve stoperu lano ovládající navíjecí mechanismus. Někdy se to lano nazývá „refovací lano“ . Pak již jen stačí tahem za lano zvané „výtah hlavní plachty“ vytáhnout plachtu ze stěžně. Jakmile je plachta venku, refovací a výtahové lano se zajistí a rácna se přepne do polohy „zajištěno“.

Jako další plachta se vytáhne gena, která je navinutá na rolfokové tyci na předním stehu. Uvolní se refovací lano geny, které ovládá navíjecí buben rolfoku, a tahem za otěže se gena vyroluje ven. Až je venku, zajistí se její refovací lano stoperem nebo zásekem a může se plout.

Nastane-li situace, kdy ze začátku plavby mírný vítr sílí, a plavba se stává náročnější, usoudí kapitán, že do té doby plně vytažené plachty bude třeba zrefovat. 

Hlavní plachta navinutá do stěžně. Červenobílé lano vycházející zcípu plachty, je výtahové lano. Cíp je modrý, protože je opatřen ochranou látkou proti UV záření. Plachta je normálně většinou bílá.

Gena navinutá na rolfoku. Světlé lano vycházející zbubnu rolfoku je výtahové lano geny.

Refování je operace, při které se zmenšuje plocha plachet. 

Refování přední plachty, tedy geny se děje pomocí již zmíněného „refovacího lana geny“, které ovládá navíjecí mechanizmus rolfoku. Postup pak vypadá tak, že otěže geny se povolí a tahem za refovací lano se začne gena navíjet na přední steh a zmenšovat tak svou plochu, dokud není kapitán spokojen. Úkolem posádky je většinou udržovat pomocí otěží genu v mírně napnutém stavu, aby se na tyč rolfoku pěkně navíjela. Pokud by se otěže nechaly příliš volné, plachta by sebou ve větru plácala a natočila by se na tyč rolfoku nepořádně, což by mohlo silně komplikovat další manipulaci s ní.

Tímto způsobem se dá gena uklidit celá, kdy se na přední steh (tyč rolfo ku) proste navine. 

Refování hlavní plachty je trochu složitější. 90% charterových plachetnic má hlavní plachtu navíjenou do stěžně. Při refování je nutné tedy uvolnit výtahové lano a refovacím lanem otáčet navíjecím mechanismem ve stěžni tak dlouho, dokud se plachta nenavine do stěžně v požadované míře. Rácna navíjecího mechanismu se nechá v poloze „zajištěno“, což je poloha, která umožňuje navíjení plachty dovnitř, ale zabraňuje jejímu vytočení ven.

     

Navíjecí mechanismus pro refování do stěžně. Na foto grafii vpravo je detail bubnu srácnou – stříbrnou páčkou nahoře. Otvor vbubnu slouží knasazení kliky, kterou lze při refování hlavní plachty svýhodou použít.

 

Vždy jeden clen posádky táhne za refovací lano (točí navíjecím mechanismem, což se dá provést jak z kokpitu, tak klikou u stěžně) a druhý mírně brzdí výtahové lano tak, aby se plachta do stěžně navíjela správně složená a utažená. Natočí-li se totiž hlavní plachta do stěžně s varhánky, může být velký problémem ji později znovu vytáhnout, protože varhánky se umí ve štěrbině ve stěžni velice pevně zakousnout.

 

Schéma refování geny pomocí rolfoku, tedy navíjením na přední steh.
1. gena plně rozvinutá, 2. gena částečně navinutá na přední steh (přesněji na trubku rolfoku, která je na přední steh navlečená). Gena vpozici 2 je zrefovaná. Míra zrefování záleží na kapitánovi a povětrnostní situaci.

Schéma refování hlavní plachty do stěžně. V pozici 1 je hlavní plachta plně vytažená, vpozici 2 je částečně navinutá do stěžně, tedy zrefova ná. Míra zrefování taktéž záleží na kapitánovi a povětrnostní situaci.

 

Osobně mám radši refování hlavní plachty klasické – tedy ne do stěžně, ale její postupné spouštění a skládání do záhybu a do pytle umístěného nad ráhnem (pytli se říká Lazy Bag, cti lejzybeg). Takové refování vyžaduje akci u stěžně i v kokpitu a je určené již zkušenějším posádkám. Budete-li jako prvoplavci mít loď s tímto druhem refování, bude je zpočátku asi provádět sám kapitán. Později, až vám vše vysvětlí a ukáže, se k němu dostanete i vy.

Plavba se zrefovanými plachtami. Hlavní plachta je částečně navinutá do stěžně, gena je částečně zrefovaná na rolfoku. Loď jede ostře proti větru. 

 

Hlavní plachta s klasickým refováním. Není navinutá do stěžně, ale složí se na ráhno, často do zvláštního obalu zvaného „lazy bag“. (cti lejzybeg, v překladu líný pytel)

 

Na obsah

 

ZÁLUDY REFOVÁNÍ DO STĚŽNĚ

Refování do stěžně, při němž se hlavní plachta jako roleta navíjí do vnitřní dutiny stěžně, se pokládá za nejsnadnější způsob, jak při silném větru zmenšit plochu hlavní plachty, nebo ji vůbec svinout. Může však být ale velmi záludné.

Při jedné plavbě v Chorvatsku na charterové lodi, která byla takto vybavena, jsme měli s navíjením do stěžně stále potíže. Ať jsme dělali, co dělali, plachta se ukládala s přehyby, tím měla větší průměr a obtížně se vytahovala. To vše vyvrcholilo předposlední den plavby. Po polední zastávce na koupání a oběd v jedné zátoce jsme zase vypluli a chtěl jsem po posádce, aby hlavní plachtu vyrolovala. Ihned jsem viděl, že je zle, chlapík u vytahovacího lana zaváhal, takže plachta nebyla vytahována tahem, kdežto jeho kolega u stěžně, který mu chtěl pomoci synchronním otáčením tyče, na níž je plachta uvnitř stěžně natočena, byl příliš rychlý a plachta začala uvnitř stěžně bobtnat. Volal jsem na ně povely, co mají dělat, aby nedošlo knejhoršímu, tj. že bychom plachtu vůbec ze stěžně nedostali, a přestal sledovat echolot. Byli jsme v ústí zátoky, ale příliš u břehu, takže jsme „zakopli“ o skalisko. Naštěstí to odnesl jenom nátěr na náběžné hraně kýlu, a protože jsem majiteli lodě poctivě řekl, co se stalo, nestrhl mi nic z kauce.

A co bylo příčinou špatné funkce navíjení hlavní plachty? Vytahané výtahové lano, takže přední lem plachty si ve stěžni „sedl“ a dělal varhánky. Nejen kvůli této epizodě dávám přednost refování pomocí refovacích pruhů. Moderní námořní plachetnice vesměs používají systém „jednoho lana“, takže se dá hlavní plachta pohodlně narefovat z kokpitu. Ve skutečnosti musí posádka pracovat se dvěma lany – výtahovým se hlavní plachta popouští směrem dolů a jediným refovacím lanem se současně stahuje jak přední dolní, tak zadní roh plachty.

Na obsah

 

PLAVEBNÍ KURZY

Plachetnice se na moři obvykle pohybuje pomocí plachet, méně obvykle pak na motor, to když nefouká nebo při přistávacích manévrech. Pokud ale fouká, jede se na plachty. Díky tomu, že plachty působí na stejném principu jako křídlo letadla a díky tomu, že jednotrupová plachetnice je opatřena hlubokým kýlem, dokáže plachetnice plout částečně i proti větru. Jachtaři říkají, že plachetnice proti větru stoupá. Nedokáže samozřejmě plout přímo proti větru, nicméně charterová plachetnice může stoupat proti větru v úhlu přibližně 45 stupňů (více umí již jen závodní speciály). Z toho plynou kurzy, kterými může plachetnice plout.

Ostře proti větru – pod úhlem asi 45 stupňů proti větru
Na boční vítr – vítr vane na plachetnici z boku
Na zadobocní vítr – vítr šikmo zezadu buď zprava nebo zleva
Na zadní vítr – vítr vane přímo zezadu.

Těmito kurzy se plachetnice nakonec dostane tam, kam je potřeba, pokud ovšem nefouká moc, kdy je lepší se schovat, nebo naopak málo, kdy se jede na motor, a to je děsná nuda.

Jednotrupá plachetnice má ale pro neznalé suchozemce jedno překvapení. S výjimkou plavby na zadních kurzech se naklání. Pluje-li plachetnice na předoboční, boční a zadobocní kurz, je nakloněná na závětrnou stranu (u toho zadobocního kurzu nejméně). Je to logické, vítr se jí opírá do plachet a tudíž jí naklání. U první plavby to může být u nováčku zdrojem obav, někdy docela zásadních. Jako zarytí suchozemci neznáme dopravní prostředek, který by se tak nakláněl s výjimkou motocyklu, kde stejně díky dostředivé síle sedíte pevně. Ale na plachetnici je to zážitek. Jak se vítr opře do plachet, zasviští v lanoví a celá ta veliká loď se nakloní na jednu stranu. V takových případech prvoplavci obvykle znejistí a začnou se ohlížet po kapitánovi, jestli už velí nasadit záchranné vesty a jestli nepřeslechli signál k opuštění lodě, protože ta věc se musí každou chvíli převrhnout a pokusit se utopit celou posádku.

Tyhle pocity poprvé zažívá hodně lidí, a to i v případě, že znají fyzikální princip stability plachetnice. Je to ale otázka zvyku a důvěry v loď. Vzpomínám si, že naše dcera první plavbu při náklonech proseděla v kokpitu a dívala se na vlastní ruce, aby se nemusela dívat na ten náklon. Na dalších plavbách ji to úplně přešlo a stala se z ní nadšená jachtařka.

Plachetnice je totiž postavená tak, aby se převrhnout prakticky nemohla (až na pár výjimek, ale o těch až dále). Jednotrupá plachetnice je opatřena balastem, což je velké závaží umístěné buď v kýlu, nebo co nejníže to jde. A je to pořádné závaží. Taková Bavárie 40 stop dlouhá má v kýlu balast tři tuny! Výsledkem je, že těžiště lodi je velmi nízko, pod čárou ponoru a že se tedy plachetnice vychýlená z vodorovné polohy snaží opět napřímit. Je to stejné jako vstávací hračky, které se vždycky postaví. Těžiště plachetnice je navíc spočítané tak, aby se loď napřímila i při úhlu vychýlení 90°, tedy když bude stěžeň vodorovně s hladinou. Úhel, při kterém se plachetnice převrátí, se nazývá mezní úhel stability, je u charterových plachetnic kolem 125°. Stěžeň se tedy musí ponořit výrazně pod vodu, aby se plachetnice otočila vzhůru dnem. A to není možné dosáhnout působením větru, protože plocha plachet v takovém případě zcela zmizí z větru a ten se nemá do čeho opřít. 

Proto, když se plachetnice rozjede a nakloní, není se čeho bát. Náklon lze navíc regulovat popuštěním otěží hlavní plachty a tak, pokud se opravdu bojíte, stačí požádat kapitána, jestli by nepovolil otěže a tím loď poněkud nenapřímil. A protože kapitán ví, že má na palubě prvoplavce, určitě vám vyhoví.

Pokud ale budeme chtít být fér, musíme se zmínit i o situaci, kdy plachetnici převrhnout lze. Podotýkám, že jde o situaci, kterou nejde zažít v Chorvatsku, ale na velkých mořích a oceánech. Je to případ, kde plachetnice pluje ve velkých vlnách, kolem 3-9 metrů a ty vlny se začnou zalamovat. Pak, pokud se povede takové vlně zasáhnout loď z boku, je možné, že se převrhne. Stejně tak je možné, ve velkých vlnách, když se loď cestou z vlny rozjede nekontrolovaně rychle, dokáže se zapíchnout do úbočí předchozí vlny a udělat kotrmelec. Znovu říkám, že takové vlny nezažijete v chráněných chorvatských vodách, ale prakticky ani ve středomoří. Je to záležitost oceánských bouří, kdy extrémně silný vítr má dostatek prostoru vyvolat opravdu extrémní vlny. Ale to už jsou oblasti plaveb mimo rámec naší knihy. Jako prvoplavci si pamatujte, že v chorvatských vodách nelze plachetnici převrhnout a že se tudíž náklonu nemusíte vůbec bát. 

To samozřejmě neznamená, že velké náklony jsou žádoucí. Loď pluje nejlépe, když nemá žádný, nebo jen malý náklon. Plavba v extrémních náklonech je spíš věcí kapitána začátečníka nebo nezkušené posádky, která při náklonu ječí nadšením a navíc si připadá patřičně dobrodružná. Rozumný a znalý kapitán nežene loď do extrémních náklonů tím spíš, že v takovém režimu hrozí nekontrolované vyostření (otočení proti větru), kdy se loď postaví sama proti větru, plachty začnou práskat ohlušujícím zvukem a posádka může mluvit o štěstí, pokud se neroztrhají.

Plavební poloha plachetnice při plavbě na předoboční nebo boční vítr. Náklon na závětrnou stranu je zcela normální a v konstrukci lodi a interiéru se s ním počítá.

Na obsah

 

vítr

Než si povíme něco o manévrech, musíme si ujasnit, jak je to při plavbě na plachetnici s větrem a jeho silou. My tady z Čech ve vnitrozemí jsme se naučili vítr moc nevnímat. Možná tak když hlásí v televizi, že na hřebenech vane vichřice, nebo když vítr odnese někomu ze střechy tašky. Na moři je to jinak. Tam je vítr hlavní určující silou všeho. Fouká do plachet, pohání plachetnice, ale také dělá vlny, sfoukává lodě při manévrech a občas plachty trhá a hází po jachtařích tříšť. Plout po větru je diametrálně odlišný pocit z plavby než křižování proti větru. Vítr na plachetnici je nejvyšším pánem.

UZEL
Síla větru, tedy jeho rychlost, se udává nejvíce v námořnické jednotce – v uzlech, anglicky knots. Uzel je jednotka rychlosti a je definován jako počet námořních mil za hodinu (nm/hod). Veškeré údaje ukazatelů větru na plachetnici jsou na 99% v uzlech. (Jde o stejný uzel, kterým se označuje rychlost lodi). Abyste si udělali představu, kolik to vlastně je, tak uzel je přibližně poloviční, co rychlost v kilometrech za hodinu. Přesněji se údaj v uzlech musí dělit 1,852, protože jedna námořní míle je 1,852 kilometru. Takže zuřila-li v Krkonoších stokilometrová vichřice, námořníci vědí, že vítr měl rychlost přibližně 50 uzlů. Uzel se anglicky řekne knot, proto se i jako jednotka značí kt (nebo kts v množném čísle).

BEAUFORTOVA STUPNICE
Nejstarší stupnicí rychlosti větru je Beaufortova stupnice, kterou sestavil Francis Beaufort, kontraadmirál Britského královského námořnictva, v devatenáctém století. Používá se dodnes a dodnes je platná. Má třináct stupňů, kdy stupeň nula je bezvětří a stupeň dvanáct je orkán (hurricane). Její podobu si můžete prohlédnout v tabulce. Jednotka se značí Bf.

ÚČINKY SÍLY VĚTRU NA PLACHETNICI
A jak to se silou větru vypadá na plachetnici? Když bude foukat kolem 5 uzlů, skoro se nevyplatí vytahovat plachty. 10 až 15 uzlů bude příjemný jachting. 20-25 uzlů bude znamenat jachting trochu ostřejší a kapitán začne asi zmenšovat plochu plachet. Přes 30 uzlu už bude plocha plachet malá a jízda bude pěkně ostrá. Vítr ke 40 uzlům bude znamenat, že by bylo dobré se někam schovat. Do větších větrů nemá vůbec cenu vyplouvat, pokud je to možné. Samozřejmě na oceánu, kde se není kam schovat, se musí zvládnout i vyšší větry, ale to není již obsahem této knihy.
 

Beaufortova stupnice síly větru

No.	Obecný popis	Na moři	Na souši	Max. rychlost v uzlech
0	Bezvětří (calm)	Zrcadlové moře.	Bezvětří, kouř stoupá kolmo vzhůru	Méně než 1
1	Vánek (light air)	Malé šupinovite zčeřené vlny bez pěnových vrcholků.	Kouř už nestoupá úplně svisle, ale korouhev ještě nereaguje.	1-3
2	Slabý vítr (light breeze)	Malé vlnky.	Vítr je cítit na tváři; listí šelestí.	4-6
3	Mírný vítr (gentle breeze)	Větší vlnky, objevují se hřebínky.	Listí a drobné větévky jsou v neustálém pohybu. Vítr rozevlaje lehké vlajky.	7 – 10
4	Dosti čerstvý vítr (moderate)	Malé vlny se prodlužují, časté zpěněné hřebeny, mohou se lámat.	Zvedá prach a pohozený papír; hýbou se menší větve.	11 – 16
5	Čerstvý vítr (fresh breeze)	Střední vlny, mnoho zpěněných hřebenů, občas sprška tříště.	Malé listnaté stromy se začínají kývat.	17 – 21
6	Silný vítr (strong breeze)	Začínají se tvořit velké vlny; všude se tvoří velké zpěněné hřebeny. Pravděpodobné spršky tříště.	Hýbou se i velké větve. Deštník lze použít jen s obtížemi.	22 – 27
7	Prudký vítr (near gale)	Moře se bouří. Bílá pěna z lámajících se vln je hnána v pruzích po směru větru.	Klátí se celé stromy.	28 – 33
8	Bouřlivý vítr (gale)	Dlouhé, středně vysoké vlny; od okrajů hřebenů se odtrhává pěna do větru.	Láme větve ze stromů; obecně brání v pohybu.	34 – 40
9	Vichřice (severe gale)	Vysoké vlny. Hřebeny se začínají překlápět, převracet a vířit. Tříšť může snižovat viditelnost.	Lehké narušení staveb – odnáší komínové nástavce a střešní tašky.	41 – 47
10	Silná vichřice (storm)	Velmi vysoké vlny s dlouhými převislými hřebeny. Pena je odtrhávána a hnána v hustých bílých pruzích po větru. Po celém povrchu moře převládá bílá. Valení moře je velmi výrazné a nárazovité. Snížená viditelnost vlivem vodní tříště.	Ve vnitrozemí se vyskytuje málokdy; vytrhává stromy; značné poškození staveb.	48 – 55
11	Mohutná vichřice (violent storm)	Výjimečně vysoké vlny. Moře je úplně pokryto dlouhými bílými pásy pěny po směru větru. Všude jsou hřebeny vln odtrhávány větrem a odváty ve formě pěny. Snížená viditelnost vlivem vodní tříště.		55 – 63
12	Orkán (hurricane)	Vzduch je plný vodní tříště a pěny. Moře je úplně bílé a zpěněné. Viditelnost je velmi výrazně zhoršena.		Přes 63

Na obsah

 

VYOSTŘENÍ A ODPADNUTÍ

Tak. Plujeme na předoboční vítr, v rozumném náklonu a musíme si říct, jak nazývat změny směru plavby. Plachetnice není auto, nejezdí vlevo nebo vpravo. Na plachetnici všechno určuje vítr tak i orientace na palubě a směry plavby se odvozují od větru.

Především strana, ze které přichází na loď vítr, je strana návětrná. Strana, kterou vítr z lodě odchází, je strana závětrná. K lepšímu objasnění dojde, když si představíte, jak na plachetnici, která má vítr z boku, budou chtít pánové z boku konat malou potřebu. Tak tam, kde to proti větru nepůjde bez nepříjemných důsledků, je strana návětrná. Naopak tam, kde to půjde bez problému, je strana závětrná.