NEBEZPECNÉ OKAMŽIKY, ZÁKLADY BEZPECNOSTI NA MORI A V PRÍSTAVU
Nedá se nic delat, dovolená na jachte je aktivní dovolená a jako taková v sobe muže skrývat prvky urcitého rizika. Co delat, a co naopak nedelat, abyste si vlastní neopatrností nezkazili dovolenou, si povíme v následující kapitole.
OBSAH
Morská nemoc
Pohyb po palube a v podpalubí
Nebezpecí cíhající v maríne
Nebezpecí cíhající za plavby
Dávejte pozor, o co se opíráte a kam šlapete
MOB (Man Over Board)
Zlomená ruka uprostred Atantiku
Jak se zachovat pri MOB
Základní nouzové (DISTRESS) volání
Vedet, kde se nacházím
Zapnout vysílacku na nouzovém kanále
Volání MAYDAY
Asi není nutné prípomínat, že na dovolenou je dobré mít v porádku zdravotní pojištení a karticku pojištence nezapomenout doma. Na dovolenou na plachetnici nepotrebujete žádné zvláštní pojištení, jachting není u pojištoven zapsán jako extrémní sport. Presto doporucuji se prípojistit, jak je to ostatne dobré u každé dovolené v zahranicí, alespon už kvuli ceste. Ted se ale podívejme, cím muže být dovolená na plachetnici specifická.
MORSKÁ NEMOC
Morská nemoc je bezpochyby nejvetší strašák všech novácku na mori. Námorníci mají rcení, že kdyby nebylo bourí a morské nemoci, byl by na mori každý.
Morskou nemocí trpí velká cást populace. I slavný moreplavec a hrdina od bitvy u Trafalagaru, admirál Nelson jí trpel. Dokonce chronickou formou a bojoval s ní na mori po celý život. Situace se má tak, že asi 5% populace morskou nemocí netrpí a 5% populace zvrací, kdykoliv vstoupí na palubu cehokoliv, co je na vode. Zbytek lidí je nekde mezi tím. Ke zjištení, kterým typem jste a jak na vás houpání na lodi pusobí, vede jen jedna cesta. Vyzkoušet to.
Vetšina zdroju se shoduje, že morská nemoc, nebo obecne kinetóza, vzniká nerovnováhou signálu, které do mozku vysílá strední ucho, a signálu, který vysílají oci. Když jste zavreni v podpalubí houpající se lodi, ríkají oci, že se nic nehýbe a aparát stredního ucha rve do mozku jako pominutý, že v príští chvíli upadnete. Mozek na to reaguje podráždením svalu okolo žaludku a morská nemoc je na svete. Prubeh muže být ruzný, od lehké nevolnosti až k bezvedomí. Ve velké vetšine prípadu jsou pruvodními príznaky zrychlený tep, bolest hlavy, studený pot a ruzný stupen nevolnosti. Muže nastat i bezvedomí, což je na lodi zvlášte nebezpecné.
Nástup morské nemoci ovlivnuje krome vln i kombinace rady dalších faktoru, jako je vycerpání, chlad, nevhodné jídlo, alkohol a psychika. A také zápach, charakter vlnení, výška vlnení, vaše umístení na lodi, vaše cinnost na lodi…
Morská nemoc muže postihnout kohokoliv. Ani vetšina skipperu není imunní, a pravých námorníku, kterí nemoc nikdy nepoznali, byste našli jen pár. Vetšina námorníku prizná (nekterí po alkoholovém nátlaku), že morskou nemoc zná a cas od casu s ní musí bojovat. Zejména námorníci sezónní, kterí tráví na mori jen urcitý, relativne krátký cas a zbytek roku jsou zalezlí na pevnine.
Na morskou nemoc se dá totiž zvyknout. Odborné prameny tvrdí, že prumerná doba zvykání jsou dva dny – ovšem nutno pocítat s faktory uvedenými výše, které dobu zvykání ovlivnují a navíc jsme každý jiný. Nicméne po zvyknutí morská nemoc odezní a už se nevrátí – pokud neprožijete zase delší cas na pevnine. Po návratu na more si organismus zase zacne zvykat.
Dá se ríct, že morská nemoc není vlastne nic jiného než zvykání si na houpání lodi (asi jako se ubytovat na lochnesce).
To zvykání má ale u každého jiný prubeh, od lehké nevolnosti (štastlivci!) až po prípad mé tchyne, kterou kdysi na Kube nalodili na plachetnici, postavili na palubu, vypluli, a ona si už jen pamatuje, jak ji zase vlekli na pevninu. Mezitím neví prakticky nic (a to prosím nic nepila!).
Jak se lze morské nemoci bránit? Prameny se ruzní, ale dají se vysledovat spolecné trendy. Predevším, nemít prázdný žaludek. Dobré a lehké jídlo delá pravé divy. S úspechem používáme treba ovoce, sladké tycinky atp. Radši cukry a sacharidy. Ne tuky. Jednou jsem si privodil morskou nemoc nezrízeným mlsáním slaných arašídu. Také je duležité dostatecne pít – držet tedy správný pitný režim.
Dobré je omezit pobyt v podpalubí na nezbytne nutnou dobu. Houpající se podpalubí je nárocné i pro pravé morské vlky. Funkcní opatrení je zamestnat se. Treba kormidlování je dobrá cinnost pro zmírnení morské nemoci. Doporucuje se hledet na pevné body (ostrovy, pobreží atp) pokud jsou v dosahu – práve nedostatek pevných bodu zpusobí, že na volném mori onemocní i námorníci, kterým pri pobrežní divoké plavbe nic není.
Morské nemoci se lze, nekdy úspešne, bránit také farmaceuticky. Prostredku proti kinetóze se dá koupit v lékárnách docela dost, od notoricky známého kinedrylu, až po bylinky a homeopatika.
Bežne dostupné prostredky proti kinetóze, tedy iproti morské nemoci.
V pozadí je legendární kinedryl, známý již radu let azná jej každý, koho rodice vozili vdetství autem. Nekterí skipperi jej odmítají, protože má tlumivé úcinky.
Vpravo jsou žvýkacky TravelGum, které vynikají výraznou chutí akteré se nemají žvýkat déle než deset minut.
Vlevo jsou pak zázvorové tabletky Ginger, které díky tobolce tlumí chut zázvoru.
Uvetšiny léku je treba vzít do úvahy, že fungují preventivne aje treba je vzít pred cestou, tedy pred tím, než nemoc vypukne.
Z bylinek se hodne pramenu shoduje na zázvoru – ten se doporucuje v pastilkách nebo i cucat jako koren (!), z léku je to zmínený kinedryl a žvýkacky proti kinetóze. V prípade farmak je duležité vzít si je pred nástupem morské nemoci. Približne hodinu. Jak už nemoc propukne, úcinky léku se snižují. Nevýhodou léku je, že jde vetšinou o látky útlumové a na nocní hlídky pomerne nevhodné.
Bohužel neexistuje obecný lék nebo obecný postup, který by pomáhal všem. Nekomu pomáhá kinedryl, nekomu zázvor, jiný nedá dopustit na homeopatika.
Existují i mechanické prostredky. Populární je nátepník, který má v sobe všitou kulicku, která tlací na neuralgický bod na vnitrním zápestí a zpusobuje potlacování príznaku morské nemoci. Na stejném principu pracuje nátepník s magnetem a také hodinky, které do daného místa na zápestí pouštejí elektrické pulsy. Osobní zkušenost nemám, ale ty hodinky mi pripadaly docela drahé.
Poslední výkrikem jsou speciální brýle, které mají okuláry i po stranách a v nich kapalinu, jejíž hladina dodává do periferního pohledu povedomí o rovine. Zatím jsem nezjistil nic o tom, jak to funguje, krome zaklínání výrobce, který tvrdí, že úspešnost je 95%. No uvidíme. Skutecností je, že brýle vypadají tak legracne, že pohled na nekoho s nimi na obliceji urcite vyvolá salvy smíchu u ostatních a ti treba nebudou mít cas na morskou nemoc myslet. Tím to nechci zatracovat, ale na jachtarských fórech byly tyto brýle okamžite prekrteny na „pivní brýle“.
Mechanické prostredky proti morské nemoci. Predevším náramek skulickou, která se umístí na vnitrní stranu zápestí atlací na neuralgický bod.
Na stejném principu fungují i „hodinky“, které na tento bod pusobí elektromagnetickými pulsy.
A dole speciální brýle, které do periferního videní prídávají umelý horizont auvedou tak (údajne) vsoulad signály stredního ucha amozku.
Ani mne se párkrát morská nemoc nevyhnula. Ovšem na zajímavou vec jsem prišel pri plavbe z reckého Patrasu do Itálie pres Jónské more. Bylo to na zacátku sezóny a já byl na mori teprve druhý den. Pluli jsme tri a nocní hlídky se strídaly tak, že 4 hodiny byl clovek vzhuru, 2 hodiny spal. Po prvním dnu následovalo znacné nevyspání a únava. Spouštecem morské nemoci bylo, že jsem uklízel v salonu den staré jídlo, které se na vlnách vysypalo z hrnce. Bocní vlny v kombinaci s ohnutím k zemi a se zápachem jídla vykonaly své. Dalších 24 hodin jsem trpel morskou nemocí. Skoro nic jsem nejedl (což je chyba) ale snažil jsem se alespon pít. Na hlídky jsem samozrejme musel, ale jakmile jsem mel volno, svalil jsem se do kokpitu a bylo mi jedno, že na me prší a cáká voda. Ale objevil jsem zajímavou vec. Když jsem ležel na zádech se zavrenýma ocima, špatne mi nebylo. Takže jak jsem mohl, ležel jsem. Po 24 hodinách byla morská nemoc pryc a od té doby mi špatne nebylo a v klidu jsem prestál i velké petimetrové vlny u Bonifacia, nebo krátké dvoumetrovky prímo do príde v Messine. Testoval jsem tenhle zpusob obrany proti morské nemoci i na našich detech v Recku za Meltemi na znacných vlnách, a pomáhalo jim to také. Za tu dobu, co jezdím na more, jsem zjistiže to mám tak, že na prvních plavbách se musím morské nemoci bránit, ale pak si telo zvykne a do konce sezóny mám pokoj. A na zacátku další sezóny si musím zase zvyknout.
POHYB PO PALUBE A V PODPALUBÍ
Na lodi je posádka daleko více než potopením lode ohrožená vlastní neopatrností v kombinaci s tím, že na vlnách lod houpe. Lod je pro suchozemce pomerne komplikované prostredí, které je prizpusobené pohybu po vode, a tak návyky, které má clovek ze suchozemského života, se mohou na lodi ukázat jako nedostatecné nebo rizikové.
NEBEZPECÍ CÍHAJÍCÍ V MARÍNE
Jedním z nejvetších nebezpecí, potvrzených i statisticky, cíhajících na ubohé námorníky v maríne (respektive kdekoliv za postoje) je lodní lávka. Je to paradoxní, ale k nejvetšímu poctu zranení dochází práve pri nástupu na lod. Lodní lávka je kus prkna spojující zád lode s brehem. Je pomerne úzká a jsou li v marine vlny, pohybuje se. Proto je treba po lávce (nazývané též passarela) chodit s nejvetší opatrností, zejména v okamžiku, kdy navíc nesete zavazadla. Težká zavazadla se vyplatí si na lod podávat.
Nejvetší pocet úrazu na lávce se vztahuje zejména k prípadu, kdy se posádka vrací z restaurace (konoby) patricne osvežena, Mechanické prostredky proti morské nemoci. Predevším náramek skulickou, která se umístí na vnitrní stranu zápestí atlací na neuralgický bod. Na stejném principu fungují i „hodinky“, které na tento bod pusobí elektromagnetickými pulsy. A dole speciální brýle, které do periferního videní prídávají umelý horizont auvedou tak (údajne) vsoulad signály stredního ucha amozku.v povznesené nálade a za tmy. Pak je velice jednoduché šlápnout do prázdna a zrítit se do vody mezi lodí a molem. Clovek se znacne cestou otluce a zranení hlavy, které je práve pri tomhle prípadu casté, vám spolehlive zkazí dovolenou. Pamatujte si tedy: Pres lávku jen soustredene a našlapujeme na ní vždy až za hranou mola nebo opacne za hranou lode. Lávka totiž presahuje pres molo (nebo zád lode) a vzhledem k tomu, že nikdy nevede vodorovne, šlápnutí na její kraj spolehlive podrazí nohy tomu pred vámi, nebo se vztycí a pokusí s vám utéct do strany.
.JPG)
Nalodování v marine. Lávka není široká alod je pomerne daleko.
Navíc i v maríne mohou být vlny.
NEBEZPECÍ CÍHAJÍCÍ ZA PLAVBY
První bezpecnostní zásadou za plavby (ale platí to i pro postoje) je nalévat tekutinu do sklenicek (nebo hrnku, talíru atp.) jen do poloviny. Pokud si nalijete caje vrchovate, i na malých vlnách jej budete mít polovinu v klíne. Totéž platí i pro hrnce pri varení, kdy varící vylitá tekutina muže oparit kuchare.
Velkou hrozbou za plavby je také ráhno, které se vymklo kontrole, nebo pri obratech. Vždy se kontrolujte, zda za plavby na zadobocních kurzech nestojíte v ceste ráhnu a vždy uposlechnete pokynu kapitána.
Oblíbeným prostorem zpusobujícím zranení jsou schudky do salónu. Jsou pomerne strmé a leze se po nich docela špatne, i když lod nehoupe. Pokud se pluje na vlnách, je treba pri jejich prekonávání dvojnásobné opatrnosti, protože stací málo a clovek z nich spadne dolu, kde se samozrejme mimo jiné praští i o další vybavení v salónu.
Schudky do salónu mohou nekdy cloveka potrápit. Jsou strmé a prekonávají rozdíl obvykle kolem 1,50m.
Je treba po nich lézt opatrne, zejména za vetších vln.
Na opravdu velkých vlnách pak muže hrozit i zásah letícím predmetem, který nebyl porádne ukotvený, ale to vás asi na první plavbe nepotká. V každém prípade se vyplatí všude dodržovat úzkostlivý porádek. Protože jak prijdou vlny, tak to v lodi vypadá jak v bubnu pracky. Všechno, co nebylo pripevnené, se válí po podlaze.
Proto pocítejte s tím, že každý skipper bude na zachování porádku trvat a bude nerudný, když se bude v salónu povalovat spousta vecí. Jde primárne o bezpecnost posádky a za tu odpovídá kapitán.
Mel jsem jednou posádku, manželskou dvojici s patnáctiletým synem, která nedokázala porádek udržet. Respektive – paní vecer všechno uklidila a druhý den ráno zacaly veci cestovat. Tu vykoukly ze dverí kajuty, tu se položily na stul, tu vyšplhaly do kokpitu a zustaly tam. Vecer už opanovaly prostor a byly paní zase nemilosrdne uklizeny. A ráno to zacalo nanovo.
Bezpecnostní zásadou, kterou je treba u jachtingu tesat do kamene je, že na lodi se pohybujeme vždy zvolna a s rozmyslem. Jakékoliv behání po palube, divoké tahání za lana, prudké pohyby na lodi nemají co delat. Vedou jenom ke zmatku a ke zvýšené pravdepodobnosti zranení. Vždy v klidu a s rozvahou anglických kapitánu, to musí být heslo všech na palube.
DÁVEJTE POZOR, O CO SE OPÍRÁTE A KAM ŠLAPETE
Pokud se trošku rozvlní more, budete si muset dávat pozor, kam v kokpitu šlapete a co se opíráte, abyste bezdeky neprepnuli nejaký prístroj trebas nechteným vykopnutím nohy.Vy to ani nepostrehnete a budete se s celou posádkou divit, proc se kapitán rozciluje kvuli špatne prepnutému navigacnímu prístroji, když se ho prece nikdo nedotkl.
Na nekterých lodích jsou ovládací panely umísteny tak nízko, že nechtené zapnutí ci vypnutí prístroju nechteným vykopnutím je velmi snadné. Platí to i pro Bavarii 46 Cruiser, na níž jsme se v roce 2011 plavili do Portsmouthu. Za mysem Dungeness se do nás oprela predpovezená jihozápadní vichrice, takže nám nezbylo, když se pridal i protiproud, se probíjet na jihozápad s narefovanou hlavní plachtou a motorem. Jelikož ficelo, bylo zima a obcas zapršelo, nebyla služba u kormidla žádný med. Navíc jsme byli nabalení v nepromokavých oblecích a chladem ztuhlí, takže výmena u kormidla, kdy jsme se museli protáhnout úzkou mezerou mezi kormidelními koly, pripomínala medvedí tanec.
Po jednom takovém strídaní jsem si všiml, že se u kolega u kormidla tvárí nejak podivne a s kormidelním kolem jaksi zápasí. Nerekl však nic. Pak jsem šel znovu ke kormidlu já a ke své hruze zjistil, že kormidlo se chová jako zadrené, nebo jako by byla ohnutá kormidelní hrídel. Vypadalo to na velký malér. Pokud jsem kormidlo držel rovno, bylo to v porádku, ale když jsem chtel kormidelním kolem pootocit alod srovnat, kladlo kolo odpor, který jsem musel prekonávat vší silou. Pak jsem si všiml, že když kormidelní kolo pustím, vrací se samo. A to me teprve trklo a uvedomil si, co se stalo. Pri tom prvním strídání, jak jsme si vyhýbali, jsem musel nevedomky kopnout do tlacítka autopilotu na panelu asi 15 cm od podlahy kokpitu a uvést ho do funkce. Takže jsme se asi pul hodiny pretahovali o kormidlo s autopilotem. Zmáckl jsem tlacítko STAND BY, tím autopilot odpojil a kormidelním kolem šlo zase otácet bez odporu. Kolega se pak priznal, že mlcel ze strachu, obával se, že máme poškozené kormidlo a do Portsmouthu nedoplujeme. Jak je videt, na mori není nikdo chránen pred zlomyslnou náhodou a deláním pitomostí.
MOB (MAN OVER BOARD)
MOB je anglická zkratka pro situaci Man Over Board, tedy pro situaci pri pádu osoby z lode do vody. Myšlen je tím nedobrovolný pád za plavby, nikoliv koupání na kotvišti.Pád do vody za plavby je vždycky, i v prípade teplých morí a za dne, nebezpecná situace.
V prípade studených morí a navíc v noci je to situace ohrožující život a pro kapitána duvod k použití nouzového volání MAY-DAY a pro prijetí mimorádných opatrení, které si taková mimorádná situace vyžaduje.
Je treba si uvedomit, že i když se plavíte v horkém dni a more je klidné, vždy jsou na nem vlny, které, byt jsou malé, mohou velice zaskocit i dobrého plavce. Stací jedna, dve vlny, které plavce zalijí a je tu boj o život.
Proto zde tesám zásadu císlo jedna:
NIKDY NESKÁKEJTE DO VODY ZA PLAVBY, I KDYBY MORE BYLO SEBEKLIDNEJŠÍ A POCA SÍ SEBENÁDHERNEJŠÍ.
Pokud vám do vody neco upadne, bud se s tím rozlucte (pokud jde o neplovoucí predmet) nebo požádejte kapitána, zda by nezastavil a predmet nevylovil (to pokud predmet plave).
Pri pohybu na palube lode dbejte vždy opatrnosti, aby vás nebylo nutné z vody lovit. Je-li more hrubší, kapitán stejne vydá potrebné pokyny a nejspíš vám zakáže precházet na príd. Pokud se budou vlny dále zvetšovat, kapitán pravdepodobne zakáže opouštet kokpit, poprípade zažene celou posádku do salónu do podpalubí a v kokpitu zustanou jen ti, kterí budou privázáni k lodi jistícím popruhem (tzv. harnessem) a budou mít na sobe záchrannou vestu.
Je duležité ríct, že v techto prípadech má kapitán poslední a neodvolatelné slovo a neprichází v úvahu s ním diskutovat, i když si budete myslet neco jiného.
PAMATUJTE SI: I ŠPATNÝ HARNESS JE LEPŠÍ NEŽ NEJLEPŠÍ ZÁCHRANNÁ VESTA.
Je zajímavé, že ve Stredomorí za bežných podmínek nikdo záchrannou vestu na lodi nenosí, ale v šírkách od Prahy na sever bez ní nikdo neudelá ani krok.
Záchrannými vestami a harnessy je každá lod povinne vybavena, takže ji nemusíte kupovat. Jen, jak již bylo receno v kapitole o vybavení lode, nejsou na lodi vesty v detských velikostech, a tak se vyplatí je detem zakoupit.
ZLOMENÁ RUKA UPROSTRED ATLANTIKU
Moje preplavba Atlantiku v roce 1997 byla bohatá ješte na jiné zážitky než dlouhodobé dešte a devítkovou vichrici za Azorami. Týden predtím, než jsme na Azory dopluli, jsem si privodil úraz. Mel jsem hlídku od 20:00 do pulnoci, ale protože byl úplnek a oceán proste caroval, nechtelo se mi dolu. Rozhodl jsem se delat spolecnost kolegovi, který me vystrídal, lehl si na kokpitovou lavicku a sledoval podívanou, kterou už nikdy v živote neuvidím. Naše lod se stala soucástí stríbrné rytiny, která se neustále promenovala jako živá. Západní vítr nám vanul prímo do zad silou pres dvacet uzlu a pluli jsme jenom pod kosatkou po dlouhých, dvou až trímetrových vlnách. Na cistý zadní vítr se lod silne kolébala z boku na bok, ale byli jsme tomu tak privyklí, že ty zbesilé pohyby nikdo už nevnímal. Musel jsem trpet mikrospánkem, ponevadž jsem se najednou ocitl na podlaze kokpitu, a když jsem se postavil, ucítil jsem strašnou bolest v levém zápestí. Jak jsem padal, musel jsem se pretocit a levackou uderit onerezovou trubku, terá držela kokpitový stul. Vzápetí došlo k zajímavé veci. Bolest me musela vykopnout z aklimatizace na pohyb lodi, protože náhle jsem vnímal její zbesilé pohyby, bláznivé kolébání z boku na bok, ale než se stacily rozvinout jakékoli príznaky morské nemoci, aklimatizace zase naskocila.
Odplížil jsem se do salonu, kde jsem si overil, že rcení sycet bolestí není vubec knižní, než bolest po asi dvaceti minutách konecne odeznela. Mel jsem i lehký poúrazový šok. Pri dalším strídání jsem o úrazu informoval 1. dustojníka, který mi ruku dal na provizorní dlahu z varecky. Tak jsem doplul až na Azory, kde mi ruku v nemocnici v Horte zrentgenovali a dali predloktí do sádry, nebot jsem si ciste prerazil loketní kost (tu na malíkové hrane) tesne u zápestí. Doktor mi rekl, že to je vubec nejjednodušší zlomenina, jaká muže být, a že to spraví sádra na tri týdny, at si ji pak sám sundám. Udelal jsem to v Porto Torres na Sardinii. Ano, mužete se kochat úplnkovou nocí uprostred Atlantiku, ale nezapomente se uvázat.
JAK SE ZACHOVAT PRI MOB
Jak se zachovat pri MOB vám sdelí váš kapitán, který by mel ihned po vyplutí provést instruktáž. Nekteré zeme to dokonce po kapitánovi vyžadují. Nezaškodí si o tom ale povedet neco dopredu.
Pokud se stanete svedky situace, že nekdo spadne nedobrovolne pres palubu, je potre ba udelat následující:
1. Neskákejte za MOB. Pokud tak uciníte, jen zdvojnásobíte problém.
2. Upozornete celou posádku a kapitána krikem „Muž pres palubu“. Velkým krikem. Kricte nebo rvete ze všech sil. Všichni musí vedet, co se deje, a že je tu mimorádná situace. I ti, kterí zrovna spí v kajute. Hlavní samozrejme je, aby to vedel kapitán.
3. Pokud osobu prepadlou do more vidíte, nespouštejte ji z ocí. Za žádnou cenu. Ukazujte na ní rukou a porád se snažte ji videt. Jakmile se jednou plavec ztratí mezi vlnami, jeho nalezení je dvojnásob težké.
5. Cekejte na pokyny od kapitána, který provede odpovídající manévry, aby oso
