OBLÍBENÉ DESTINACE A OBLÍBENÉ ZVYKY
Tak. V minulé kapitole jsme hráli trošku na vážnejší strunu, podívejme se nyní, kam se vlastne mužeme vydat jachtit. Vzhledem k tomu, že vetšinu zemského povrchu tvorí more, je možností skutecne nepreberne.
OBSAH
Chorvatsko
Itálie
Recko
Sever Evropy
Karibik
Námornické zvyky, chování, etiketa
Chvála Turecka
Turecké válecné námornictvo bylo zdvorilé
Záver
CHORVATSKO
Pro zacátek musím doporucit již mnohokrát zminované Chorvatsko. Autem je pro nás snadno dostupné a má jedno z nejkrásnejších morí a pobreží ve stredomorí. Klima je mírné, v léte príjemne teplé. Dalmátský archipelag skýtá takové množství ostrovu a zátok, že se dá do Chorvatska na more jezdit mnoho let, aniž by clovek jel na stejná místa. Z jachetního hlediska je nejvhodnejší pro zacátecníky oblast strední Dalmácie. Mesta jako Zadar, Biograd na moru, Šibenik, Primošten jsou vynikající základnou pro vaše morské toulky a v dosahu jsou ostrovy Murterskeho more, Kornatský národní park, Dugi otok a spousta dalších. Díky tomu, že na pobreží strední Dalmácie nezasahují dinárské hory tak bezprostredne jako na severu a na jihu Chorvatska, i proslulá bora (silný vítr vanoucí z hor) je zde mírnejší. Díky koncentraci jachtarských cílu se zde nachází i nejvejší koncentrace marína charterových spolecností potažmo i dobré služby a ceny.
Severní Dalmácie, ostrovy Lošinj, Pag, Krk, Rab jsou neméne malebné, jako základnu je však dobré zvolit mesta od Zadaru na sever. Také se zde nachází Velebitský kanál, který díky silné Bore nemá mezi jachtari dobrou povest.
Naopak, zvolíte-li jižní Dalmácii, mužete doplout na proslulá místa jako ostrov Vis, Brac, Hvar, kde se nacházejí starobylá mesta, jejichž krása je pro tuto cást stredomorí typická. Pokud zvolíte za základnu treba Trogir (památka UNESCO) nebo Split, mužete doplout až na Korculu, kde se údajne narodil Marco Polo, nebo v prípade príznivých vetru až k perle Chorvatska, k Dubrovníku. Vetry jsou zde obecne silnejší, zejména proto, že trasy v této oblasti mají ze západu otevrené more, a také hory, které se tycí jak na pobreží, tak na ostrovech, umí zasáhnout moreplavce termickými závany, které posádku i lod pekne proverí.
Urcitou nevýhodou Chorvatska je, že je práve tak pekné a tak tam jezdí kdekdo. V letní sezóne pocítejte s vetší koncentrací lodí i lidí a oblíbené destinace, jako napríklad mestská marina na Korcule jsou plné pomerne brzy odpoledne.
Pokud netrváte na letním koupání, je vhodné Jadran navštívit v jarních nebo pozdne jarních mesících,kdy už je teplo, ale ješte není tak plno. Na Jadran se dá jezdit od dubna do ríjna a až se stanete zkušenejšími jachtari, oceníte na jare a na podzim stálejší vetry.
Chorvatská Dalmácie je proslulá svými ostrovy a ostruvky. Zde na fotografii tichý a klidný vecer na ostrove Veli Drvenik.
ITÁLIE
Italské pobreží v sobe skrývá také spoustu krás. Jedná se prakticky výhradne o pobreží Tyrhénského more (tedy západní pobreží Itálie), kde se nacházejí ty nejhezcí jachtarské cíle. Na jihu najdete Messinskou úžinu a Sicílií, na které se tycí sopka Etna. Kousek severne od Sicílie se nacházejí divukrásné sopecné ostrovy Liparské (Aeolské ostrovy), kde najdete dosud cinné vulkány s jejich královnou, sopkou Stromboli.
Stejne tak severní cást Tyrhénského more stojí za návštevu, pocínaje Elbou a konce Korsikou a Sardínií.
Z jachtarského hlediska je tento terén o neco nárocnejší, ale se zkušeným kapitánem se nemáte ceho bát. Jen vlny mohou být trochu vetší, než zná clovek z Chorvatska, a vzdálenosti také. Marín tam kupodivu není tolik jako v Chorvatsku a charterových spolecností také ne. Lode jsou tedy o neco dražší a služby o neco horší. Itálie se navíc pyšní neveslým prvenstvím nejdražších marín v Evrope (Chorvatsko je druhé).
Divukrásná Tropea, kterou jsme navštívili behem toulek Tyrhénským morem na jihu Itálie, vKalábrii.
Kalábrie rozhodne stojí za návštevu, jsou to místa, kudy procházela historie, nehlede na úchvatné prírodní pobrežní scenérie.
RECKO
V našem vyprávení o jachtarských destinacích nemužeme Recko vynechat. Díky Homérovi a jeho Iliade a Odyssee je Recko pravlastí jachtaru. Charterových spolecností je tu ale méne a marín jakbysmet. Presto, zvolíte-li jako základnu starobylé Atény (Egejské more), mužete absolvovat klidnou plavbu Sarónským zálivem a podívat se až na Peloponésský poloostrov nebo zvolit nárocnejší plavbu na Kykládské soustroví. V tomto druhém prípade vás v léte pekne potrápí Meltemi, proslulý recký vítr, který fouká v léte nekdy i velkou silou.
Dále na východ se dostanete až k ostrovu Rhodos a k tureckému pobreží, které je také velice krásné. Jen je treba zvolit základnu nekde na egejských ostrovech, protože z Athén je to prece jen daleko.
Pujcíte-li si lod ve Volosu, dostanete se až na krásné severní Sporády, kde se natácel filmový hit Mamma Mia a pokud budete mít cas, mužete odsud až do Marmarského more a do Istanbulu. Ale to už je plavba veliká.
More je v Recku jaksi „vetší“ než v Chorvatsku, vzdálenosti jsou vetší, více fouká, jsou vetší vlny. Ale pro zkušeného kapitána žádná prekážka. Recko je proslulé svými mestskými moly a životem na nich, a tak tam zažijete zase úplne jinou atmosféru než treba v Chorvatsku.
Recký ostrov Hydra (více vlevo) v Egejském mori pri pohledu z Ermiony, prístavu, který byl známý již vantických dobách.
Nás anaši lod sem sfouknul Meltemi, proslulý letní vítr, který umí jachtare pekne potrápit.
Následujících pet dní jsme proti nemu bojovali až do Athén – presto jsme stihli navštívit ta nejkrásneší místa Saronského zálivu.
SEVER EVROPY
Pokud se vám jachting zalíbí, asi nebudete chtít zustat u plaveb jen ve stredomorí. Evropa nabízí také své severní pobreží, a kdo jej okusí, prý už se naporád vrací. Plout se dá na Baltu, v Severním mori, dá se doplout do Švédska, do Norska. Také do Skotska, navštívit Hebridy nebo Irské more. Oblast Baltu a Severního more je kolébkou historie severní Evropy a tam lze navštívit skutecne proslulá místa. Také spolecenské vztahy jsou zde na mori zase trochu jiné než u jižních sousedu.
Jachtarsky jsou to ale revíry nárocné. Balt je známý stálým vetrem a krátkými vlnami, Severní more již zasahují tlakové níže z Atlantiku a plavby v blízkosti Velké Británie jsou poznamenány i vekým lodním provozem, nehlede na príliv a odliv, což clovek ve stredomorí skoro nereší.
Atlantické pobreží, jako je západ Anglie, západ Francie, je jachtarsky velice hodnotné, ale již jde o vyšší jachting, kam by zacátecníci a dovolenkári smerovat nemeli. Velmi vysoký príliv (Francie) a casté boure vznikající nad Atlantikem v pravidelných intervalech dorážející na pobreží (Biskaj) ciní z této oblasti revír sice krásný, ale pro zkušené námorníky.
KARIBIK
Na Karibské ostrovy je lodí cesta daleká, ale dá se to zvládnout letadlem za pár hodin. Pokud v Chorvatsku zjistíte, že se vám jachting líbí, muže být dalším cílem práve Karibik, který je považován za zemi jachtingu zaslíbenou. Tropické podnebí, stálý vítr, krásné more, atraktivní ostrovy, to vše ciní z jachtarské dovolené pravý poklad.
Jachtarsky to není pro úplné zacátecníky, ale s místne znalým zkušeným kapitánem to lze lehce zvládnout. Financne to samozrejme vychází díky letence dráž, ale stejne jako dovolená v podobných destinacích. Pokud se domluví více clenu posádky, nejsou náklady na jednotlivce nijak enormní.
A pokud byste chteli do Karibiku Atlantik preplout – i to je možné. Z Kanárských ostrovu pravidelne vyrážejí s podzimním pasátem spousty plachetnic a není problém domluvit se a svézt se pres Velkou louži. A až tak uciníte, nezapomente si v Karibiku porídit cervené šortky. Nebot jen ten, kdo preplul Atlantik, má prý právo je nosit.
Karibik je jachtaru zeme zaslíbená. Krásné zátoky, podmorský život, pravidelný vítr…
Zde na fotografii ostrov Petit Tabac, na kterém se natácel film Piráti zKaribiku, první díl, akde mel Johny Depp alias kapitán Sparrow schované zásoby rumu.
Foto Vilém Pavlica, fotografováno z ráhna brigy La Grace.
Autor této knížky ponekud zapomnel na Turecko a tak se zase ujmu slova, abych predstavil tento jachtarský revír. Poprvé jsem v jižním Turecku plachtil v ríjnu 1995, kdy me kolegové z Jacht klubu Brno požádali, abych jim delal kapitána na 12m dlouhém keci kotvícím vmarine Antalya. Tak jsem se seznámil s Freelordem, typ Oyster 39 z konce 70. let, aniž bych tušil, že mu budu kapitánovat dalších pet let. Po domluve se zástupcem nadace pro pobyt mládeže na mori, jemuž paní majitelka lod na základe smlouvy propujcila, jsem na Freelordu zustal jako kapitán ješte s dalším turnusem, takže jsem se vrátil až zacátkem listopadu. Naplul jsem podél jižního tureckého pobreží 920 mil a navštívil tak nádherné kouty, jako je Fithiyjský záliv s více než tuctem ostrovu, každý s nekolika krásnými zátokami na kotvení. A to nemluvím o Marmarisu, Bodrumu a Knidu, což bylo prístavní mesto dórských osadníku prímo pod mysem Krio na konci jižního výbežku zátoky Gökova. Knidos mel dva prístavy – severní pro válecné galéry a jižní, obchodní, kde dnes kotví jachty prímo vykopávkami mesta, jimž vévodí znacne zachovalý amfiteátr.
V roce 1996 jsem se s Freelordem a posádkou studentu zúcastnil Jachetního rallye východního Stredomorí E.M.Y.R. a projel celé turecké pobreží od Istanbulu až po Alanyu. Najdete zde stejne krásné zátoky jako v Dalmácii a prakticky na obdobne chránených vodách (egejské pobreží). A máte-li rádi antické památky, užijete si jich v Turecku víc než v Recku, napr. z mariny v Kusadasi mužete jet taxíkem do antického Efesu, což je asi nejzachovalejší antické mesto na svete. A kousek na sever máte neméne proslulý Pergamon.
Zláká-li vás jižní turecké pobreží se zbytky zatopených byzantských mest a kamennými hrobkami na brehu, o nichž nikdo neví, po jakém národu zbyly, doporucuji vám podzim, protože v léte je zde velmi horko, teploty až nad 40 °C. Najdete zde obdobné vetrné podmínky jako v Chorvatsku, castá bezvetrí s trochou termiky pres den. V noci mohou ze srázných pobrežních útesu padat prudké poryvy, které ztrpcují kotvení, ale v Chorvatsku je to prakticky stejné. Podzimní boure zacínají v listopadu a vanou od jihovýchodu, od Egypta. Tu první roku 1995 jsem zažil poslední den plavby.
Na egejském pobreží mohou být podmínky drsnejší, i zde se mužete v srpnu setkat s meltemi, se silným severním vetrem. O charterové lode není nouze, obrí jachtarská základna je v zátoce Marmaris, kde je k dispozici snad nekolik stovek charterových lodí. Nevýhodou je, že do Turecka musíte letet, nejlépe do Bodrumu, kde také fungují charterové firmy. Osobne jsem byl v Turecku mnohem spokojenejší než v Recku.
NÁMORNICKÉ ZVYKY, CHOVÁNÍ, ETIKA
Jachtarský národ byl vždycky k sobe prátelský a pobyt na jachte na sebe vázal i urcitou etiku chování, která byla vždy jachtingu vlastní. Kolébka této etiky leží pravdepodobne v Anglii, která do ní vtelila svého gentlemanského ducha fair play. Navíc na mori je normální je den druhému pomáhat, protože jeden nikdy neví, kdy bude potrebovat pomoc sám.
Tento gentlemanský duch se v poslední dobe s masovým rozvojem jachtingu vytrácí. Stále více a více jezdí na more (pobrežní vody) lidé, kterým je nejaká etika ukradená. Ale abychom my nepatrili mezi hrstku kazisvetných snobu, povezme si neco o pravidlech jachtarské etiky.
V maríne ani na bójce nebo na kotve nedelejme zbytecný hluk. Zejména v maríne, kde jsou lode namackané na sebe, hlukem rušíme své okolí. Tiše se predpokládá, že v maríne zábava skoncí s desátou hodinou vecerní.
Okoloplující plachetnice se zdraví máváním jednou rukou. Ne obema. To by mohlo být pokládáno za signál nouze. Válecné lode byse mely zdravit spuštením vlajky na pul žerdi pri míjení prídí, ale charterové plachetnice mají zrídkakdy pohyblivé spoušte vlajek.
Je bežné, že jachtar u mola pomuže kolegovi, který treba práve pristává, s lany a s vyvázáním. Zejména, má-li pristávající potíže, nebo má nedostatek posádky.
Stojíte-li vyvázáni na jinou lod bokem a musíte pres ní chodit na breh, nechodte pres kokpit, ale pres príd, abyste nerušili soukromí posádky.
Pamatujte také, že na cizí lod se nesmí vstoupit bez vedomí jejího kapitána.
Krome námornické etiky existuje také spousta zvyku. Námorníci byli vždy poverciví až beda a nekteré zvyky se zachovaly až do dnešních dnu. Každý správný jachtar by se mel naucit je ctít.
Na lodi se nepíská, ruší to mrtvé námorníky a privolává špatný vítr.
Na lodi se sklenickami netuká (racionální duvod: ve vlnách se sklenicky snadno rozbijí). Pripíjí se v sede (racionální duvod: lode mely dríve velmi nízké stropy).
Za plavby se fendry uklízejí. Kdo je má vyvešené, vypadá jak zelenác. Stejne tak se za plavby sklízí sušící prádlo, rucníky apod.
Nevyplouvat v pátek a urcite ne v pátek trináctého.
Pred každou plavbou je treba odlít sklenicku alkoholu do more za úcelem obeti pro Posei dona ci Neptuna a další morská božstva.
A na záver jedno zlaté pravidlo: Jednou rukou pro sebe, druhou pro lod.
Jinými slovy: Jednou rukou je treba pracovat a tou druhou se držet. V druhém plánu tohoto úsloví je, že být v posádce je týmová práce. Myslíme nejen na sebe, ale i na ostatní a na prospech plavby.
TURECKÉ VÁLECNÉ NÁMORNICTVO BYLO ZDVORILÉ
Faktem je, že jako jachtar jsem se dostal do Turecka již v roce 1975, kdy jsme proplouvali Bosporem, Marmarským morem a Dardanelami cestou na Krétu, a pak v roce 1982, kdy jsme tuto trasu opakovali pri plavbe do Pirea. Když jsme se za druhé plavby blížili k prístavu Canakkale v Dardanelách, všiml jsem si, že tam stojí na kotve nekolik válecných lodí pod tureckou vlajkou obrácených k nám zádí. Nejblíže byla ponekud neforemná výsadková lod, s mustkem zaskleným i vzadu. A práve odtud nás nekdo pozoroval dalekohledem, pravdepodobne dustojník ve službe. Napadlo mi overit si, jak turecké válecné námornictvo zná etiketu a je zdvorilé. Pluli jsme na desetimetrovém keci, který nesl státní vlajku na bezanu (na zadním stežni). Když jsme se dostali na úroven záde výsadkové lodi, spustili jsme vlajku do poloviny bezanu. V tom okamžiku se od mustku Turka rozbehl námorník na zád, kde tureckou státní vlajku strežil jiný námorník se samopalem. Když dobehl, spustil vlajku na pul žerdi a držel ji tak dlouho, dokud jsme výsadkovou lod neminuli a nevytáhli naši vlajku zpet na špicku bezanu. Pak šla nahoru i turecká vlajka. Bylo to proste jako z ucebnice.
ZÁVER
Tak a je tu záver. Jako autor bych chtel na tomto míste podekovat mé rodine za podporu pri práci na knize, zejména mé žene, která je jako aktivní jachtarka vždy mým prvním ctenárem a kritikem.
Také bych chtel podekovat kapitánovi Františkovi Novotnému za to, že text posoudil, kde bylo potreba jej opravil a hlavne do nej vložil své príbehy a zkušenosti, které byly pro celou knihu velkým prínosem.
Chtel bych podekovat i všem posádkám, které kdy se mnou pluli, protože hlavne díky nim jsem mohl nacerpat zkušenosti a ujasnit si všechny poznatky, které potrebuje cestvý adept moreplavby na své první plavbe. A naposledy bych chtel vyjádrit vdek všem lodím, na kterých jsem dosud plul, že me zatím vždy dovezli tam, kam bylo treba.
Vážení ctenári, pokud vám tahle kniha poodhalila alespon trochu ten úžasný a krásný svet moreplavby a cítíte, že informace, které v knize jsou pro vás byly prínosné, a pokud vaše první morská dovolená dopadla podle ocekávání, budu nesmírne rád. A jestli vás more okouzlilo a budete se na nej chtít vracet, budou doufat, že se treba nekde potkáme na palube, nebo v maríne a poprejeme si tak, jak se zdraví jachtari celého svete – dobrý vítr a stopu vody pod kýlem.
A totéž bych chtel na záver poprát vám všem, at už se nekdy potkáme, nebo nepotkáme.
Jaroslav Foršt
Praha, brezen 2012
