Predcházející díly tohoto seriálu se zabývaly problematikou prípravy na situaci, kdy bude nutné se rozhodnout pro opuštení lode a pro další plavbu použít záchranný ostruvek (dále jen „ostruvek“).
V tomto díle bude venována pozornost tomu, co se bude dít po tomto rozhodnutí ocekává od jeho kapitána. Jedná se o cinnosti, které predstavují úvodní fázi plavby na ostruvku. To predstavuje vlastní nalodení a úkony bezprostredne po nalodení.
Cinnosti a aktivity v prvních okamžicích použití záchranného ostruvku lze rozdelit do trí kroku, které jsou v prehledu uvedeny na obrázku.
Aktivity a cinnosti v prvních okamžicích použití záchranného ostruvku
V úvodu je treba znovu zduraznit, že rozhodnutí o použití ostruvku je zcela zásadní a ve vetšine prípadu, zvlášte na rozboureném mori, nevratné. Ne každá situace si však vynucuje takové rozhodnutí a ne vždy je nutné hned žádat o záchranu aktivací EPIRB bóje doprovázené tísnovým voláním pomocí VHF, HF lodní stanice nebo družicového telefonu radiostanice.
Pamatujme: pokud se lod nepotápí nebo ji nehrozí znicení požárem a požádali jsme o záchranu, tak je rozhodne lepší na ní co nejdéle zustat!!!
K dispozici pro prežití je na lodi více vecí a potravin. Lze také úcinneji rešit prípadná zranení. Rozhodne jsme i více chráneni pred vetrem a mokrou nepohodou, než je tomu na ostruvku. Také jsme lépe viditelným objektem pri vyhledávání od letadel nebo lodí, které nám jedou na pomoc. Dalším aspektem je, zda jsme blízko brehu, kde se záchrany mužeme dockat v pomerne rychle, rádove v hodinách nebo na oceánu, kde to muže trvat dny. Zvlášte, pokud plujeme mimo pravidelné lodní trasy. V neposlední rade pak rozhodování a návazné cinnosti jsou znacne ovlivnena teplotou okolní vody. Jinak tomu bude v ledových vodách a jinak v tech teplých, kde po odeznení boure nastane „Karibik“.
Krok 1
Prepokládejme, že dané okolnosti vedly k rozhodnutí opustit lod, iniciovat žádost o záchranu a použít záchranný ostruvek. Ten je v tomto okamžiku na vode a je plne rozvinut (nafouknutý). Posádce se podarilo na nej dopravit pripravený náklad (EPIRB, záchranný grab-bag, kanystry s vodou, doplnkové vybavení, lodní deník,…) a také se do neho všichni nalodili. Je rovnež predem jasné, kdo se stává kapitánem ostruvku se všemi jeho povinnostmi a zodpovedností za své rozhodování (diskutováno v 1. díle). Znovu na tomto míste pripomenme, že díky ruzným okolnostem nemusí být pravidlem, že kapitán lode (napríklad muže být zranen nebo psychicky neschopen) se stává kapitánem ostruvku.
Pred posledním rozhodnutím kapitána ostruvku o vydání pokynu k uvolnení ostruvku od lodi, tak je užitecné provést prvotní kontrolu. Tedy, pokud to situace dovolí. Ta spocívá v potvrzení, že celá posádka vybavená záchrannými vestami a signálními svetly je nalodená na ostruvku nebo se chystá nalodit z vody, ostruvek je schopen plavby (je nafouknutý) a je naložen pripravený náklad. To je ideální prípad.
Obvykle však vlivem stresové situace vznikne chaos a panika nebo rychle v dusledku potápející ci horící lodi se ne vše podarí vcas naložit. Ne vždy daná situace a stav more dovolí nalodení posádky a nákladu prímo z lodi. Co horšího, také ne všem se nemusí podarit se na ostruvek dostat prímo z lode. Prednost mají clenové posádky, kterí jsou zraneni, neschopni pohybu nebo svým psychickým stavem jsou prícinou vzniklého chaosu. V této situaci je treba se vyvarovat predcasnému odvázání ostruvku od lode a predevším organizovat nalodení celé posádky do ostruvku. Nelze napríklad príliš pocítat s tím, že na rozboureném mori a ve tme pujde snadno nekoho na vode nalézt a vylovit. Ostruvek není zrovna ovladatelným plavidlem a vetšinou se v prvních okamžicích stává hrackou vetru unášeným na vlnách.
Nejsou také vzácné situace, kdy ostruvek je hozen na vodu a není privázán k lodi, nedojde k jeho plnému rozvinutí (nafouknutí), je odvázán v okamžiku, kdy nejsou všichni z posádky na ostruvku nebo se octli ve vode bez záchranných prostredku, cást pripraveného nákladu zustane na palube nebo neocekávane spadne do vody. Tech situací si mužeme opravdu predstavit nepocítane.
Proto první cinností kapitána je zajistit, aby se celá posádka dostala na ostruvek (nezapomenout na ostruvku spustit schudky do vody)a potvrdit ji kontrolou. Není to však úloha jen kapitána. Vzájemná kontrola a prípadná pomoc tem, kterí se nalodují (zvlášte zraneným) z vody, musí být samozrejmostí. Poprípade pak následne zajistit i vylovení toho nákladu, který nechtene spadl do vody.
Krok 2
V okamžiku, kdy je výše uvedená prvotní fáze ukoncena, je prvním úkolem kapitána provést komplexní kontrolu – inventuru a na základe jejího výsledku zvolit následné aktivity. Ta spocívá v overení stavu posádky, ostruvku a jeho nákladu v poradí rešení techto priorit:
- fyzický a psychický stav posádky – charakter zranení (akutní stavy – otevrené krvácení, zlomeniny, odreniny, rezné rány), následky topení se – zástava dech a srdce, šokové stavy, apatie, hysterie, podchlazení – hypertemie, popáleniny (rešením techto stavu se bude venovat samostatný díl tohoto seriálu),
- zajištení plavbyschopnosti a stability ostruvku – hození vodní kotvy a prípadné dofouknutí vycerpání vody, …
- kontrola, zda posádka má základní komfort – prevléknutí do suchého a odpovídajícího oblecení,
- podání jídla a pití, zajištení klidu pro zranené (podání léku proti bolesti) a proti morské nemoci (zejména tem, kterí ji trpeli pri plavbe na lodi, lze i preventivne všem v prípade rozboureného more),
- inventura a kontrola stavu a uložení veškerého nákladu – obsah grab-bagu, stav pitné vody, navigacních, pyrotechnických a komunikacních prostredku a standardního obsahu vybavení ostruvku.
Je treba zduraznit, že uvedené cinnosti a jejich odpovídající rychlé a kvalitní provedení v tomto kroku zcela zásadním zpusobem ovlivnují další prubeh plavby a dosažení záchrany. To opravdu klade velký duraz na organizacní schopnosti a znalosti kapitána. Prípadná panika a nerozhodnost kapitána je dobrým nakrocením ke katastrofe. Je zrejmé, že kapitán nebude všechny výše uvedené cinnosti provádet sám, ale nekteré deleguje na zbývající cleny posádky, kterí jsou schopni v daný okamžik pridelené úkoly plnit. Je treba se pripravit i na extrémní situaci, kdy se z ruzných duvodu nakonec z plavby na ostruvku stane osamelá plavba s úplne jiným kapitánem. More i ostruvek nám muže prinést mnoho prekvapení, na které jsme se nemohli pripravit a nelze je ani všechny popsat. Lze však radu z nich do jisté míry eliminovat dobrou prípravou pred plavbou na lodi a následne rozhodností pri cinnostech na ostruvku.
Krok 3
Po ukoncení cinností obsažených v druhém kroku lze pristoupit k zajištení další plavby tak, aby vedla k co nejrychlejší a úspešné záchrane.
Ty lze shrnout do techto bodu:
- Seznámení posádky s návrhem strategie záchrany – plavby, stanovené na základe geografické polohy, stavu posádky a výsledku komplexní kontroly a stavu more, provedené lokální meteorologické predpovedi a znalostí prevládajícího smeru vlnení, proudu a klimatu v dané oblasti.
- Rozdelení úkolu, služeb a vzájemné komunikace všem na ostruvku podle jejich fyzického a psychického stavu a presvedcení se, že jim rozumí.
- Pokracování v rešení zdravotních problému, které nejsou již akutní, ale ovlivnují plnení stanovených úkolu nebo mají negativní vliv na psychický stav ostatních clenu posádky a celkovou atmosféru v ostruvku.
- Stanovení dávek jídla a pití, zpusobu jejich podávání a prubežne provádet kontrolu (možné prístupy byly diskutovány v 1. díle seriálu).
- Urcení míst ke spaní a odpocinku, druh oblecení vcetne záchranných vest a dalších pomucek.
- Sledovat odezvy na vydané tísnové volání a podle okolností použít pyrotechnické prostredky (rakety a dýmovnice) a rádiovou komunikaci. S pyrotechnickými prostredky je ale treba nakládat maximálne úsporne. Asi nemá smysl na otevreném oceánu mimo lodních tras a 1000 mil od brehu hned neustále zapalovat dýmovnice a vystrelovat rakety. Je treba si je šetrit také na dobu, kdy bude potvrzena záchranná akce a zahájeno vyhledávání, aby nás letadla zachytila. Pokud nejsme vybaveni radarovým odpovídacem (nebo prestane vysílat EPIRB na kmitoctu 121,5 MHz – po 48 hodinách) a ztratíme rádiové spojení díky vybitým bateriím, tak se pár raket nebo dýmovnic v záverecné fázi lokalizace našeho ostruvku jiste hodí.
- Prijmout opatrení pro zajištení co nejvetší komfortu posádky ostruvku – teplé a suché oblecení, sucho a teplo v ostruvku – odcerpávání nateklé vody, udržování dostatecného nafouknutí, uzavíratelnost prístrešku, vetrání, ochrana pres sluncem, …).
Záver
Výše uvedený výcet aktivit a cinností v prvních okamžicích na ostruvku je nutné považovat jako výchozí témata pro kapitána ostruvku a potažmo také pro ostatní cleny posádky. A to jak ve fázi prípravy, tak v realite, která vede k nutnosti nechtené plavbe na ostruvku.
Je zrejmé, že realita nepochybne prinese mnohé další situace a to, co je zde uvedeno se ukáže jako ne plne, ci vubec v urcité situaci nerealizovatelné. To však s sebou plavba na mori obvykle prináší a vlastne by to nemelo být pro jachetního kapitána príliš prekvapující.
V dalších dílech budou postupne podrobneji diskutovány prostredky a užitecné rady a znalosti pro plavbu na ostruvku vycházející ze zkušeností tech, kterí se na záchranném ostruvku plavili a byli zachráneni.
