Vzdělávání

  21.01.2019   Jaroslav Foršt

DOVOLENÁ NA JACHTĚ 4

KONEČNĚ VYPLOUVÁME

Tak. Všechno vaše snažení a těšení vyústilo v tolik očekávaný okamžik. Vyplutí. Jaké to bude? Co všechno zažijeme? Takové a podobné otázky se vám honí hlavou, zatímco kapitán připravuje loď k odplutí, lodní motor se zahřívá na volnoběžných otáčkách a na obzoru jsou k tušení mořské dálavy.

 

OBSAH

Uzly
Vyplouváme z maríny
Stání na bóji
Trampoty s bójemi
Stání na kotvě
    Několik poznámek ke kotvení
Zaplouvání
    Zaplouvání na mooring
Na vaší pomoci bude záležet
    Zaplouvání bokem k molu
Správné uvázání lana na vazák
Kde čekat

 

Aby všechno proběhlo hladce a abyste měli alespoň rámcovou představu co vás čeká, vysvětlíme si zde několik činností a ukážeme si, co byste měli znát a k jakým pracím na palubě se nejpravděpodobněji dostanete. Protože ať je váš kapitán sebeschopnější, určitě přivítá pomocné ruce, zejména při vyplouvání a při zaplouvání. Loď není automobil, nemá brzdy, a tak manévrování v marínách vždy dostatečně prověří schopnosti nejen kapitána, ale i posádky.


Jsem si samozřejmě vědom, že jen praxe dělá mistra, a tak je jasné, že následující informace podané psanou formou z vás neudělají odborníky. Ale budete aspoň vědět co vás čeká, a na kapitána pak budete hledět mnohem chápavěji než ostatní, a to vám v jejich očích dodá punc mořského vlka nebo aspoň mořského štěněte.

 

UZLY

Jako praví námořníci se neobejdete bez znalosti některých uzlů. Ono nejen jako námořníci, ale i v normálním životě se taková znalost může hodit. První uzel, který se jako prvoplavci musíte naučit, je uzel, o kterém jsme mluvili v kapitole o fendrech, a kterým se fendry vážou na zábradlí. Ovšem, který to uzel je? Jistě si vzpomenete, že je to ten, který preferuje váš kapitán. Moc jsme si tím nepomohli, a proto se naučíme uzle hned dva, které by měly libůstky většiny kapitánů uspokojit. Pokud bude váš kapitán mít v oblibě jiný uzel na fendry, musí vás jej naučit sám.

 

Liščí tlapka

Uzel oblíbený pro svou jednoduchost, hůře však drží, a tak se často na volném konci ještě opatřuje pojistkou v podobě jednoduchéh uzlu.

 

 


Lodní smyčka

Velmi univerzální uzel, který na lodi využijete mnohokrát. Jednoduchý, dobře se uvolňuje. Při uvázání na tyč nebo na lano do určité míry neklouže, snadno se opatřuje zámkem „na dálkové ovládání“. U fenderů se někdy opatřuje pojistkou. Naučte se před plavbou obě verze, jak kolem tyče, tak nahazovací „dědečkovy brýle“



                            

Lodní smyčka kolem tyče, používá se na vázání fendrů

     

Lodní smyčka k nahození na pachole „dědečkovy brýle“

 

Dračí smyčka

Další uzel, který je velmi dobré znát, je proslulá dračí smyčka. Je jednoduchá, dobře se povoluje po zatížení a je nestahovací. Používá se na konce vyvazovacích lan, případně kdekoliv, kde potřebujete nestahovací smyčku.

        

 Dračí smyčka

Další vhodné a zajímavé uzly jsou ambulantní uzel, který se používá při zavazování refovacích tkanic u plachty s klasickým refováním a také škotový uzel, který je vhodný pro spojování lan nestejné tloušťky. 
A to je z uzlů asi tak všechno. Je mi jasné, že jiní skippeři budou mít mírně jiné představy o druzích uzlů, které by prvoplavci měli znát, ale já osobně si myslím, že pro začátek to stačí. Pokud se vám uzly zalíbí, ostatní se doučíte kdykoliv jindy.

            

 Ambulantní uzel                                             Škotový uzel


Poslední věc, na kterou bych vás chtěl ještě upozornit, je balení lan. Lana se balí do útvaru známého pod jménem „panenka“ a který vidíte zde na fotografii. Celý postup balení do panenky vám ukáže váš kapitán, pro tuto chvíli stačí, když si zapamatujete, že správněsbalená lana jsou na lodi základem všeho a není to jen z rozmaru kapitána. Na lodi mohou přijít situace, kdy bude nutné nějaké lano použít okamžitě a pokud není správně smotáno nebo je zamotané, může se loď dostat i do kritické situace. V lanech na lodi prostě musí být pořádek, ať jich je na lodi jakékoliv množství.

 

 Vyvazovací lana smotaná na panenku a za volný konec pověšená liščí tlapkou

Na obsah

 

VYPLOUVÁME Z MARÍNY 

V následujícím textu si probereme činnosti, které vás mohou potkat a pravděpodobně potkají hned při vyplouvání z maríny. To se totiž hodí každá rozumná ruka. Následující terminologii povelů berte spíše orientačně, protože každý kapitán používá svoje názvosloví, ale činnosti jsou to stejné. Podle směru a síly větru se může lišit pořadí jednotlivých úkonů, zde uvádím obyčejné bezvětří. Samozřejmě si nechte v maríne od kapitána vše vysvětlit, sebelepší teoretický výklad z nikoho ještě mistra neudělal, ale díky následujícímu výkladu a obrázkům budete daleko lépe chápat, co se po vás chce.


V Chorvatsku (a také v mnoha dalších lokalitách) je základní formou stání tzv. stání na mooringu (čti můring). S velkou pravděpodobností budete vyplouvat právě z této formy stání. Při mooringovém stání stojí loď zádí k molu, kde je vyvázaná záďovými vyvazovacími lany vlevo i vpravo. Na přídi je upevněné tzv. mooringové lano („mooring“), které vede do vody a pod vodou před přídí je připevněné k betonovému bloku na dně. Mooringové lano je součástí kotvícího systému maríny. Leží na dně (je neplovoucí) a při zaplouvání je posádkou ze dna vyzdviženo za tenké lano vedoucí na molo a poté připevněno k přídi (o tom dále). 

           

 Schéma vyvázání lodě po středomořském způsobu „na mooringu“. Mooringové lano, které je součástí kotvícího systému maríny, vede z přídě od vazáku k betonovému bloku pod vodou. Záď je pak vyvázána jako obvykle vzadu pravobokem a levobokem. Přerušovaná čára vyznačuje mooringové lano pod vodou.

 

Naopak při odplouvání je nutné dle pokynů kapitána mooringové lano na přídi uvolnit, shodit do vody, počkat, až se potopí, pak opět podle pokynů kapitána uvolnit záďová lana, stáhnout je na palubu a loď může vyplout. Pořadí úkonů se liší podle podmínek v maríně, podle směru větru a tak, a proto je třeba vždy vyčkávat až povelů kapitána.

 

 

 Loď  vyvázaná na mooringu u šibenického nábřeží. Z přídě vede do vody mooringové lano, které je připevněno pod vodou k betonovému bloku. Je napnuté a zabraňuje lodi, aby splula zádí na nábřeží. Záď je vyvázaná dvěma lany, které vedou od pravobočního a levobočního vazáku k pacholatům na břehu a jednoduchou smyčkou zase zpátky.


Situace s dostatkem posádky vypadá tak, že na záď umístí kapitán po jednom člověku ke každému záďovému lanu a na příď umístí jednoho až dva lidi, kteří budou manipulovat s mooringovým lanem. Kapitán ovládá kormidlo a motor. Pokud je posádky nedostatek, zaskakuje kapitán postupně za všechny chybějící, až nakonec dělá všechno sám.

Při uvolňování lan je záhodno postupovat, samozřejmě v součinnosti a pod domluvě s kapitánem, následujícím způsobem. Manévr má vždy dvě fáze. Přípravnou a prováděcí. Při přípravné fázi musí být na pokyn kapitána všichni dotčení připraveni a kapitánovi nahlásit připravenost.


V prováděcí fázi pak na pokyn kapitána danou činnost provést a její splnění okamžitě nahlásit kapitánovi, aby měl přehled, v jaké fázi se manévr nachází.
 

Přípravná fáze odplutí z mooringu
Posádka u zadních lan uvolní zadní vyvazovací lana z vazáků tak, aby je přes poslední smyčku přes vazák držela napnutá. Tření přes vazák je tak silné, že tímto způsobem jedinec udrží celou loď.

Stejně tak si připraví mooringové lano člen posádky na přídi.

   

 Příď lodě, ze které vede mooringové lano. Při odplouvání je potřeba, aby mooringové družstvo lano uvolnilo a odhodilo do vody.

Prováděcí fáze odplutí z mooringu
Na povel kapitána „mooring do vody“ odhodí posádka na přídi mooringové lano do vody a ZŘETĚLNĚ nahlásí provedení pokynu: „MOORING VE VODĚ“.

 

 

Detail přídě, kde je na vazáku fixované mooringové lano. Směrem dopředu je lano v tahu a tak je vhodné, aby vedlo přes lodní průvlak, který je na této fotografii vpředu u přídě.


Na povel kapitána „uvolnit levé záďové lano“ uvolní posádka na zádi vlevo vyvazovací lano a za konec upevněný na vazáku stahuje lano na palubu. Volný konec lana tedy oběhne na břehu pachole a lano je vytaženo na loď. Zde je důležité stahovat lano rychle, aby se nedostalo pod loď, kde by se mohlo namotat na lodní šroub. Lano namotané na propeleru (jak se také někdy lodnímu šroubu říká) znamená vždy velký problém.


Po stažení lana na palubu nahlásí posádka například: „LEVÉ VYVAZOVACÍ LANO NA PALUBĚ“.

 
Ekvivalentně se pak uvolňuje i pravé zadní vyvazovací lano.


Tím je loď volná, a poté, co kapitán počká, než mooringové lano klesne dostatečně hluboko, pomalu vyrazí ze stání ven.


Tento manévr by vás měl naučit několik zásad, které se pak velice hodí i při jiných manévrech a vůbec by se měly tesat do kamene, protože pro prvoplavce jsou alfou i omegou práce na palubě.

 

  1. Lano se nikdy nesmí dostat pod loď, pokud běží motor. Pokud se to stane, točící se propeler lano okamžitě nasaje k sobě a zamotá se do něj. Motor zhasne a loď přestane být ovladatelná a stává se hříčkou větru a vln (plachty nejsou vytažené). Takové příhody se dějí samozřejmě v ten nejpitomější okamžik, který může vyústit v opravdový problém. 
    Navíc, i když se nic nestane, tak někdo musí pod loď a lano odmotat, respektive rozřezat, protože je pekelně utažené. A to taky není nic jednoduchého ani příjemného. Až budete mít příležitost, podívejte se potápěčskými brýlemi pod loď a představte si, jak z lodního šroubu odstraňujete namotané lano. Na nádech. Prostě, na lana je třeba dávat pozor.
     
  2. Další zásada je vždy potvrdit kapitánovi provedení povelu. A provést to nahlas a zřetelně. Což v případě, že jste metr od něj na zádi, není takový problém. Ale pokud stojíte na přídi a kapitán je deset, dvanáct metrů daleko, není to zas tak jednoduché. Respektive, jednoduché to je. Musí se prostě křičet nebo klidně řvát, směrem ke kapitánovi. 

Tohle ostatně platí na lodi vždycky, když se komunikuje na lodi na větší vzdálenost. Na lodi není totiž nikdy ticho, sviští vítr, práskají plachty, šumí moře, běží motor… Nevěřili byste, co lidí, zejména tedy dam, má problémy pořádně zakřičet.

Zvlášť ošidná komunikace na lodi je, když loď zaplouvá do stání nebo na bóji. Většinou je v okolí klid a běží jen lodní motor v nízkých otáčkách. A to je zrádné. Zatímco posádka na přídí žádný motor neslyší a tudíž má pocit, že stačí tak jako normálně mluvit, protože je přece perfektně slyšet, ubohý kormidelník, většinou v osobě kapitána, neslyší nic, respektive slyší hluboký zvuk motoru, který má ukrytý přímo pod nohama. A k tomu zvuky z bezprostředního okolí. Pak se třeba při najíždění na bóji, kdy kormidelník posledních deset metrů cíl svého snažení vůbec nevidí, odehrává následující dialog:

Z přídě: „Uhly huhh trů.“
Kormidelník: „Cože?“
Z přídě: „ UHLY UHU etrů.“
Kormidelník: „Mluv na mě a nahlas!“
Z přídě: „Deset metrů!“
Kormidelník: „A vlevo nebo vpravo?“ 
Z přídě: „Uhlyhuhly alolo“, protože se dotyčný opět otočil, aby zjistil, jestli vlevo nebo vpravo, nebo kde že bóje je.
Kormidelník: „COŽE? ŘVI POŘÁDNĚ!“
Zpod lodě: „BUCH BUCH BUCH“, to jak se lodní trup tluče o bóji.
Kormidelník: „UÁÁÁ!“ a motor řve ve zpětných otáčkách, jak se snaží loď dobrzdit a zopakovat manévr.

A to je kormidelník ještě slušný. Prostě přenášení informací na palubě musí probíhat zřetelně a mimo pochybnost o smyslu. Vyplatí se dohodnout si gesta nebo do poloviny lodě postavit někoho, kdo bude povely a informace přenášet dál jako retranslační stanice. Ovšem ani on nesmí být kuňka. Prostě, pánové, vzpomeňte si na vojnu. Kdo jste tedy vojnu ještě stihl. 

A další pravidlo, které je dobré si zapamatovat, je, že kapitán má vždycky pravdu. A když ji nemá, platí předchozí věta.

Když už jsme u toho vyplouvání, může se stát, že na vás nezbude místo u lan, ale budete rozmístěni podél pravoboku nebo levoboku ve funkci odražečů a odstrkovačů. Jak zde již nekolikrát padlo, pohyb lodě po vodě je trochu ošemetný, a tak zbytek posádky dává pozor, aby do lodi něco nevrazilo nebo nešťouchlo. A pokud se tak něco snaží učinit, bývají to okolostojící lodě nebo molo, pokouší se loď od toho odstrčit. Díky tomu, že loď má na vodě malé tření, překvapivě jde pohnout i s deseti tunovou lodí a nasměrovat ji jinam. Jenom je třeba pamatovat, že hybnost má velikou a tudíž nikdy loď neodstrkujte tak, že byste vložili ruku nebo nohu mezi lodní boky nebo mezi lodní bok a molo. To umí skřípnout jedna dvě a následky mohou být velice vážné. Deset tun je deset tun. Když odstrkávat, tak vždy rukama a nad lodním bokem. Třeba za zábradlí nebo vanty protější lodi a podobně. Molo se odstrkává nejlépe tak, že stojíme nohama na molu a rukama odstrkáváme loď za zábradlí. Je však potřeba včas naskočit, aby vám loď neujela.

Na obsah

 

STÁNÍ NA BÓJI

Další manévr, při kterém možná budete chtít být a aktivně pomáhat je zaplutí na bóji. Jadranské zátoky jsou často osazovány bójemi, na kterých mohou lodě kotvit. Nutno dodat, že za poplatek, který se liší většinou podle délky lodě. Jsou i bóje zadarmo, většinou však patří k restauraci a očekává se, že posádka restauraci navštíví a udělá patřičnou útratu. Ale to jsme odbočili.

Bóje se skládá ze dvou hlavních částí. Z plováku, který plave na hladině a z betonového bloku, který leží na dně a plovák je k němu připevněn tlustým lanem. Plovák, tedy bóje je (většinou) opatřený dvěma oky. Jedním navrcholu bóje a jedním na spodku bóje, tedy pod vodou.

Schéma vyvázání lodě na bóji. Za stání na bóji se v některých zemích, hlavně v Chorvatsku,  platí. Ale jsou to poměrně dobře investované peníze, protože ve většině případů zaručují klidné spaní. Pokud ale přijdou velké vlny a velký vítr, může se i bóje stát nejistou. Mezi jachtaři kolují historky o tom, jak loď odskákala i s bójí a betonovým blokem na otevřené moře, zatímco posádka sladce spinkala...


 
Při najíždění na bóji se většinou postupuje tak, že kapitán určí příďové družstvo, což je družstvo, které bude navigovat loď směrem na bóji a posléze jí vyloví z vody lodním háčkem, kterým je družstvo vybaveno. Příďové družstvo pro lov bóje je většinou dvoučlenné, někdy tříčlenné.

Jeden z družstva je vybavený háčkem, kterým bóji za horní oko odloví a vyzvedne do výšky, aby druhý člen družstva mohl spodním okem bóje provléknout připravené vyvazovací lano. Je záhodno, aby první člen s háčkem byl trochu svalovec, protože bóje s lanem není úplně lehká. Druhý člen musí být zase na druhou stranu pohotový, protože musí provléknout lano okem bóje pod zábradlím během docela krátké chvilky. Dobře se to dělá vleže, protože v leže se dosáhne blíže k hladině a také snadněji ohlídá, aby lano od bóje procházelo k vazáku pod zábradlím a ne nad ním.

Třetí člen, pokud je, je navigátor a vede kormidelníka směrem k bóji. Tento třetí člen také pravidelně zastává roli kibice a na přídí se tak nezřídka schyluje skoro k násilí, protože dobré rady jsou přesně to, co příďové družstvo potřebuje v okamžiku, kdy drží bóji nad vodou, loď splývá kdoví kam a vyvazovací lano se zamotalo o zábradlí.

Pro samotný manévr vás váš kapitán přesně instruuje, co máte dělat. Protože každý kapitán používá pro manévr trochu jiný typ komunikace, omezím se zde jen na obecný popis, který používám já.

Situace je následující. Loď se blíží k bóji. Příďové družstvo hlásí kapitánovi (kormidelníkovi) vzdálenost od bóje. Když je bóje asi patnáct metrů daleko, je nutné, aby navigující člen posádky také ukazoval směr, kterým bóje leží, protože kormidelník již bóji přes příď nevidí. Navigátor dále hlásí vzdálenost 10 metrů, 5 metrů, 3,2,1 STOP. Při povelu STOP musí bóje ležet vedle přídě tak, aby na ni člen posádky s háčkem dosáhl. U těch vzdáleností nejde ani tak o to trefit je přesně, ale rychlost s jakou je hlásíte, dá kormidelníkovi představu, jak rychle se bóje blíží.

 

          

Kotevní systém bójí. Na levém snímku je vidět, jak vyvazovací lano lodě vede pod plovák bóje a zpátky na palubu (na vazák). Pod vodou je vyvazovací lano protažené spodním okem bóje, jak je vidět na prostřední fotografii. Bóje je pomocí řetězu spojena s betonovým blokem na dně.


Jakmile loď u bóje zastaví, je třeba konat rychle, zejména fouká-li vítr. Stojící loď je neovladatelná, a jakmile jí začne snášet vítr a bóje se octne mimo dosah posádky, je nutné manévr opakovat.

Pokud se loď dá vlivem větru zase do pohybu, nebo u bóje nedobrzdí, nemá smysl se snažit jí zastavit háčkem chyceným do oka bóje. Loď má svou hmotnost a nemáte nejmenší šanci. Buď přijdete o háček, který vám vypadne z ruky a nebo to háček nevydrží a praskne (obojí jsem zažil). Výsledek je jeden. Zničený háček a naštvaný kapitán.

Pokud je problém bóji udržet tak, aby ležící člen posádky mohl provléci vyvazovací lano spodním okem, klidně jej provlečte horním okem. Až se loď a situace na bóji uklidní, nebývá již problém lano převázat do oka spodního. V létě člověk prostě vleze do vody a druhým lanem loď vyváže z vody, nebo se bójka zvedne v klidu za účasti dalších členů posádky a vyváže se spodem.

 

Loď najíždí na bóji, systém „velrybáři“.  Členka posádky na přídi ukazuje kormidelníkovi lodním háčkem směr k bóji. Stojící člen posádky má za úkol předávat informace do kokpitu a zpátky. Stojí však příliš vpředu. Lépe by bylo, kdyby stál někde u stěžně

Na obsah

 

TRAMPOTY S BÓJEMI

Vyvázání k boji nemusí být vůbec jednoduchou záležitostí, když bude trochu více foukat. Vás však z toho hlava bolet nebude, neboť většina manévru bude ležet na kapitánovi, ale měli byste mít představu, co musí zvládnout, abyste mu mohli co nejlépe pomáhat, když budete příslušníky „příďového mužstva“. Základní problém spočívá v tom, že charterové plachetnice jsou poměrně lehké a mají vysoké trupy, takže při nulové rychlosti je ihned začne sfoukávat vítr. Navíc při nulové rychlosti nepracuje kormidlo, avšak u bóje loď nulovou rychlost mít musí. Z toho vyplývá, že doba, kdy loď vydrží stát přídí u bóje, se počítá na sekundy a záleží tedy na tom, zda se vám během těch sekund podaří zachytit bóji, provléci jejím okem lano a jeho konec alespoň jednou omotat kolem vazáku a přišlápnout. Pak už od kormidla doběhne kapitán a dokončí vaši práci správným námořnickým stylem.

Uvědomte si, že posledních pět metrů kormidluje kapitán naslepo, protože mu bóji zakrývá trup lodě. Takže se nijak nedivte, když mu první nájezd nevyjde a bude ho muset zopakovat.

V roce 2010 jsem stál s ocelovým dvojstěžníkem před přístavem Calvi na Korsice, kde je celé pole bójí. Marina byla plná, takže nezbývalo než si jednu ještě volnou bóji vybrat. Vanul silný vítr, hodně přes 30 uzlů, ale protože na palubě bylo dost zkušených jachtařů, zachytili jsme bóji bez problémů (a byl to ocelový keč s velkou setrvačností). Vítr ještě zesílil, takže jsme museli vzdát plavbu do přístavu na gumovém člunu a měli čas sledovat, co se děje kolem. Myslím, že to byl Ital, který se hodinu(!) marně pokoušel uvázat k bóji. Nakonec se mu to podařilo díky asistenci člunu z mariny, který kroužil kolem a přivážel jachtařům utržené nafukovací čluny.
        
Dobrý systém, který je „user friendly“, mají Angličané. Bóje pro hosty jsou opatřeny asi 7 metrů dlouhým plovoucím lanem, na něž prostě v polovině najedete a vylovíte lodním hákem. Je to jednoduchý manévr i za velmi silného větru.

V potápěčských revírech v korálových mořích existují bóje pro lodě potápěčů, aby neničily korály kotvami. Nemá se na nich zůstávat přes noc, ale v Rudém moři mi to tolerovali. Obvykle jsem převážel potápěče z Hurghady k nejižnějšímu výběžku Sinajského poloostrova, k mysu Ras Muhammad. Zde byly v šedesátimetrové hloubce a vlastně na volném moři ve vzdálenosti cca 50 m od korálových útesů potápěčské bóje. Jiná možnost kotvení přes noc zde nebyla, proto jsem si pozice bójí pečlivě zaznamenal. S časem se jejich počet snižoval a při jednom pozdějším turnusu jsem ke svému zděšení žádnou bóji nenašel. Bylo kolem osmé, již se šeřilo a já nevěděl, kde s Freelordem zakotvím. Pak jsem měl z pekla štěstí, zpozoroval jsem na hladině volně vlající roztřepený konec lana mizejícího v hlubinách. Bylo to kotevní lano po utržené bóji. Tak jsme se k němu v pohodě přivázali.

 

 

STÁNÍ NA KOTVĚ

Aby byl výčet operací, při kterých většinou asistují i úplní prvoplavci kompletní, nesmí v něm chybět kotvení.

Pro prvoplavce je kotvení asi největším překvapením. Suchozemský středozemec je odkojený sledováním toliko filmů a tak je většinou velmi překvapený, že ne všude jde kotvit, že kotevní řetěz nevede kolmo dolů, že nelze kotvit na širém moři a že kotva se občas vytrhne ze dna a že se často musí kotva v noci hlídat.

Obecně je kotvení činnost, při kterém se spustí na dno kotva, která se v ideálním případě zaryje do dna a drží loď na místě. To držení na místě je způsobeno jednak zarytím kotvy, vahou kotvy a také vahou kotevního řetězu, který loď spojuje s kotvou. A tenhle řetěz nevede přímo od lodní přídě dolů, ale šikmo dopředu, u dna pak dokonce co nejšikměji, aby tah lodě působil na kotvu co nejvíc podélně se dnem. Jen tak může kotva na dně držet. Obvykle se vypouští 4-5 krát tolik délky řetězu než je hloubka vody, kde se kotví. Stojí-li tedy loď na pětimetrové hloubce, vypustí 20-25 metrů řetězu. A to vypouštění řetězu je přesně ta činnost, ke které se možná dostanete.

Schéma kotvení. Důležité je vypustit dostatečnou délku řetězu, aby loď kotvu nevytrhávala směrem nahoru.  Čím více podélně  (podél dna) působí v řetězu síla na kotvu, tím kotva lépe drží.  Každá kotva má svou hraniční přídržnou sílu  a proto je na kotvě často třeba držet hlídky, kdyby se počasí zhoršilo natolik, že byste začali kotvu vláčet. Křivce, kterou zaujme řetěz při stání na kotvě, se říká řetězovka.



Manévr funguje většinou tak, že kapitán nebo kormidelník vybere místo k zakotvení, najede nad něj přídí a zavelí: „Kotvu vypustit, 20 metrů“. A na tento povel ten, kdo ovládá spouštění kotvy, vypustí kotvu na dvaceti metrech řetězu. O manévry lodě se nestará, s lodí manévruje kormidelník, který couvá a klade tak řetěz na dno dle svého uvážení.

Spouštění kotvy se děje pomocí kotevního vrátku, který je na charterových plachetnicích vždy elektrický a ovládaný dálkovým ovládáním umístěným na přídi (někdy i na zádi). Kotevní vrátek má svou vlastní pohonnou baterii, protože jeho elektromotor je velmi silný a zdatným žroutem elektrické energie, a při spouštění kotvy je úpěnlivě doporučeno mít nahozený motor lodě a tím i dobíjení, protože vytlouct baterku vrátku je možné velice rychle. (Nicméně to není věc vaše, ale kapitána.) 

Vy ve funkci spouštěče kotvy jste zodpovědní za spuštění kotvy na řetězu požadované délky. Ovládání vrátku je velmi jednoduché. Dálkový ovladač má dvě tlačítka „nahoru“ a „dolů“ (angl. Up a Down). Tlačítkem „dolů“ se kotva spouští, tlačítkem „nahoru“ se vytahuje.

Před povelem ke spuštění kotvy je dobré udělat dvě věci. Kotva bývá ve svém loži často ještě přivázána pomocným lankem a před manévrem je vhodné toto lanko odvázat. Druhým vhodným úkonem těsně před kotvením je spustit kotvu do polohy „visí těsně před přídí“ a uvést ji tak do pohotovosti. Lépe se pak spouští, protože pokud ji obsluha vypustí rovnou z lože, kotevní dřík může na řetězu hodit vlnu, řetěz vypadne z vedení vrátku a máte kotvu dole s celým řetězem natošup. Pak je dobré se pomodlit, jestli je konec řetězu v lodi přidělaný. Jestli není, jste bez kotvy i bez řetězu.

Jsem si vědom, že i když kotvení není složitý manévr, je to ale trošku vyšší dívčí, a tak je nutné domluvit se s kapitánem, který vám celý manévr podrobně vysvětlí a popíše, co od vás bude chtít. Vy si hlavně pamatujte: 
Kotevní vrátek má velkou sílu a nikdy do něj nestrkejte ruce. Jakýkoliv problém řešte s kapitánem.

Při vypouštění řetězu je trochu problematické určit kolik je ho venku, protože na něm nejsou (většinou) žádné značky, které by to určovaly. Osobně to řeším tak, že si zjistím, kolik je vzdálenost od vrátku k čelenu (čelen je de facto příď lodi) a protože řetěz nejede ven nijak rychle, stačím počítat, kolik „vzdáleností“ vyjelo ven.

Při odkotvování, tedy při vytahování kotvy, je děj analogicky opačný. Na povel kapitána začnete vrátkem vytahovat kotevní řetěz z vody s tím rozdílem, že tentokrát je potřeba ukazovat, kterým směrem kotevní řetěz vede. I za mírného větru sebou loď na kotvě neustále vrtí ze strany na stranu a kormidelník musí mít přehled, kam loď při vytahování kotvy vést. Zejména je nežádoucí situace, kdy loď jede rychleji, než stačí kotevní vrátek řetěz dobírat a řetěz se dostane pod příď a za příď. V takovém případě je nutné domluveným signálem loď zastavit a počkat, až se řetěz zase dostane před příď.

Jakmile kotvu spatříte (na Jadranu to jde snadno, voda je průhledná) zakřičíte na kormidelníka, že kotva je vidět. A jakmile je kotva nad vodou, zahlásíte „kotva nad vodou!“.  Kormidelník ví, že již má svobodu manévru. Pak stačí kotvu uložit do lože, zavřít kotevnu a přesunout se do kokpitu na zasloužené pivo.

      

Kotevní vrátek. Řetěz směřuje přes zvláštní kolo, tzv. oříšek, do kotevny, která se občas nazývá studánka. Na konci řetězu je připojena kotva, která sedí ve svém příďovém lůžku. S vrátkem manipulujte s respektem! Skrývají se v něm velké síly!

 

Na obsah

 

NĚKOLIK POZNÁMEK KE KOTVENÍ

Kotvení je ze všech způsobů stání nejméně spolehlivé. Proto se za nejistého počasí musí držet kotevní hlídky a počítejte tedy s tím, že část noci prožijete romanticky jako za mladých časů na skautském nebo pionýrském (ti dříve narození) táboře. Občas je to skutečné dobrodružství. Třeba když v noci přijde vítr a vlny ze špatného směru a kapitán se ve dvě hodiny ráno rozhodne odkotvit a vyplout ze zátoky na širé moře, podle námořnické moudrosti „ochraň svou loď před pobřežím a ona tě ochrání před mořem“. To si pak užijete noční akci ve vlnách a větru, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat, a doma pak bavit společnost zážitky, které jiní nemají. A proto se ale na moře jezdí, ne? 

 

ZAPLOUVÁNÍ

Další operace, u které se dostanete skoro určitě k nějaké činnosti, je zaplouvání do stání. V Chorvatsku a v celém středomoří jsou hlavní dva druhy zaplouvání. Zádí k molu a bokem k molu. Nejdříve si povězme něco o zaplouvání zádí k molu na stání na mooringu.

ZAPLOUVÁNÍ NA MOORING

Již jsme si pověděli o vyplouvání ze stání na mooringu, nyní si musíme povědět něco o zaplouvání. Při tomto manévru je vyžadována souhra kapitána, příďového (mooringového) družstva vybaveného lodním háčkem a párem pracovních rukavic, a záďového družstva, připraveného s vyvazovacími lany. Kapitán od kormidla všemu velí.

Při zaplouvání na mooring zádí k molu loď v poslední fázi manévru couvá. Většinou se kapitán s lodí obrací dost daleko před samotným zaplutím, aby loď na zpátečku správně chytila stopu. Posádka je při manévru připravena na svých místech. Záďově družstvo u zadních vazáků, mooringové družstvo na zádi na levoboku nebo pravoboku, podle toho, ze které strany mooringové lano povede. Manévr začne v okamžiku, kdy se loď zádí přiblíží na dosah mola.

Zaplouvání na mooring. Kapitán začíná manévr v poloze 1. První fáze manévru značně závisí na směru a síle větru, který umí loď při zajíždění pěkně potrápit. Na obrázku je znázorněn případ, kdy vítr fouká podél mola. V tomto případě nasazuje kapitán couvání již z dálky. Úkolem mooringového družstva je těsně před pozicí 2 vylovit mooringové lano a přenést ho na příď. Záďové družstvo přenese na břeh a zpátky vyvazovací lana a podle pokynů kapitána je fixuje na zadních vazácích. Málokdy je po stranách místa tolik jako na obrázku. Proto zbytek posádky stojí na bocích lodě a je připraven odrážet lodní trup od lodí v sousedství a samozřejmě dohlíží na to, aby fendry správně zapadly  mezi lodní boky a loď se nikde neodřela

 

  1. Příďové družstvo lodním háčkem podebere na zádi mooringové lano, které mu nejčastěji podá obsluha ze břehu. Není-li obsluha, musí háčkem z vody vylovit nejdříve tenké lano, na kterém je tlusté mooringové lano navázáno. Jakmile jej vyloví, začne jej ručkováním přenášet co nejrychleji na příď. Tam mooringové lano nahodí na vazák, dotáhne směrem od mola a provizorně zafixuje. Pak příďové družstvo čeká na další povely. 
  2. Záďové družstvo hodí vyvazovací lana obsluze na molu, ta obtočí okolo pacholete (nebo protáhnou kotevním kruhem) a vrátí jej záďovému družstvu na loď. Jeden každý na zádi přehodí lano přes svůj vazák a čeká na pokyn kapitána k zafixování, případně povolení lana. Není-li na molu obsluha, musí jeden ze záďového mužstva vystoupit na molo a lana přes pachole přehodit a vrátit konce lan zpět na palubu. Tou dobou již loď stojí na místě a je v podstatě neovladatelná. Fouká-li vítr, je třeba manévr provést dostatečně rychle, než začne loď splouvat někam pryč.
  3. Mooringové mužstvo na přídi čeká na další povely. Přijde-li povel „dotáhnout mooring“, je nutné co nejvíce na vazáku dotáhnout mooringové lano. Dotahovat se musí směrem od mola, tedy aby loď měla díky tahu v lanu snahu od mola odjet. Přijde-li povel „povolit mooring“, povolí mužstvo mooringové lano. Přijde-li povel „zafixovat mooring“, lano se obtočí kolem vazáku a zafixuje.

Popis vypadá složitě, ve skutečnosti to tak složité není a po první ukázce pochopíte, jak to funguje. Dovolím si ale k provedení manévru pár poznámek. Tenhle manévr je citlivý na sílu větru, a čím více fouká, tím rychleji se musí provést. Zejména mooringové družstvo nesmí s přenášením lana na příď otálet. Ten, kdo lanem ručkuje, by měl mít pracovní rukavice, protože mooringové lano bývá špinavé a také v něm najdete zarostlé škeble a mušle. O ty se člověk bez rukavic řízne jedna dvě.

Vždycky kapitánovi hlaste připravenost k akci a také vykonání povelu. Kapitán musí mít přehled, v jaké části se manévr nachází. Hlavně z přídě je potřeba pořádně křičet, protože jak již to tady padlo, v kokpitu bručí motor a kormidelník slyší velmi špatně.

Tenhle manévr se dá provádět i v jednom člověku. Ale musí to být zkušený skipper a je pak pravým koncertem se na něj dívat.

Někdy se také setkáte s tím, že skipper bude na mooring najíždět přídí k molu. Všechny operace jsou stejné jako v právě popsaném případě, jen loď je prostě obráceně. Stání přídí k molu je obvyklé ve vyšších šířkách, jako je Baltské moře, Severní moře, Dánsko, Švédsko a další místa v severní Evropě. Důvody jsou dva. Po přídi se lépe zajíždí, a také při postoji není vidět z mola do kokpitu, takže jachtaři mají soukromí. Nevýhodou je, že přes příď se z lodě mnohem hůře vystupuje.

 

Loď zaplouvá do mooringového stání. Člen záďového družstva (v červeném) stojí na zádi s lanem připraveným na vazáku (lano jde od vazáku průvlakem ven z lodi a zpět horem přes zábradlí). Druhý konec lana má připravený ve smyčkách aby mohl lano podat na břeh. Člen mooringového družstva (vlevo) je připraven na zádi podebrat háčkem mooringové lano a spěchat s ním dopředu. Kapitán, vpravo, manipuluje s kormidlem a plynem.

 

Pachole na molu obhozené záďovým vyvazovacím lanem pří stání na mooringu zádí k molu.

 

Na obsah

NA VAŠÍ POMOCI BUDE ZÁLEŽET

Při zaplouvání zádí k molu do stání v marině je zapotřebí nejméně dvou lidí, kapitána u kormidla a jeho pomocníka, který převezme mooringové lano. To znamená, že kapitán vás určitě požádá o pomoc a pravděpodobně vás zapojí do manévru v širším měřítku, zhruba tak, jak bylo uvedeno výše
Další práce, u níž skippeři obvykle vyžadují spolupráci, je vyvázání lodě v přístavu, respektive její odvázání. K tomu účelu je loď vybavena vazáky, což jsou takové podlouhlé rohaté kusy kovu těsně u boků lodě – a to na přídi, uprostřed a na zádi. Zpravidla má tedy jachta šest vazáků, kterým se spisovně říká rohatinky, ale tento název žádný jachtař nepoužívá. K těmto vazákům se pak vážou vyvazovací lana, kterými se loď přivazuje k nábřeží, do stání v marině atd. Leží-li loď bokem k nábřeží, váže se minimálně třemi lany, příďovým (šikmo dopředu od příďového vazáku k pacholeti na nábřeží), záďovým (šikmo dozadu od záďového vazáku k pacholeti)  a springem, tj. lanem které vede od středového vazáku buď dopředu nebo dozadu. Spring opravdu funguje jako pero, svým pružením zabraňuje, aby se loď smýkala kolem nábřeží dopředu a dozadu.

Je-li v posádce dost lidí, vyžádám si pomoc čtyř lidí. Dva stojí na zádi s připravenými záďovými lany, aby je hodili obsluze na mole a převzali jejich konce. Další dva mají na starosti mooringové lano, jeden je vyzvedne lodním hákem z vody (vlastně zvedá tenkou šňůru, na niž je vlastní lano navázáno), druhý od něho lano převezme a pak střídavě, když se navzájem obíhají na palubním ochozu, vytahují za postupu k přídi  mooringové lano z vody. 
        
POZOR! Budete-li pověřeni vytahováním mooringového lana, uvědomte si, že je musíte tahat ve směru od přídě a postupovat k přídi pokud možno s lanem v tahu, nikoli k molu! Často se stává, že nováčkové ztrácejí orientaci, jsou popleteni tím, že loď couvala, a navíc jim nejde do hlavy, že by měli lano tahat obráceným směrem, než je molo, u něhož má přece loď stát. Jestli uděláte tu chybu, že budete mooringové lano chybně tahat k zádi, hrozí nebezpečí, že záď lodě narazí do mola a poškodí se. Vy musíte tahat za mooringové lano tak, jako byste chtěli loď vytáhnout přídí na volnou vodu. Dále při postupu na příď, musíte lano ponechat na vnější straně bočních vantů a nezapomenout je vyvlékat zpod fendrů, které už na boku lodě visí. Jestli vám uvedený postup není jasný, prostudujte si obrázek lodě stojící v marině na mooringovém laně.

ZAPLOUVÁNÍ BOKEM K MOLU


O něco jednodušší manévr než zaplouvání na mooring je zaplouvání bokem k molu. V případě tohoto manévru se loď blíží šikmo k molu pod ostrým úhlem. Posádka tvoří tři družstva. Příďové a záďové družstvo plus tzv. skokani, nebo-li pobřežní družstvo, stojící na boku lodi přibližně uprostřed, připravené vystoupit na pevninu. Cílem je poté, co loď zastaví, přenést lana z přídě a zádě na pevninu na pacholata, obhodit je a vrátit zpět na loď k zafixování na příďovém, respektive záďovém vazáku.

 

Při zaplouvání bokem se kapitán snaží příblížit k molu pod co nejostřejším úhlem (1). Úkolem posádky (skokanů) je poté, co loď zastaví, překročit na molo a přenést na břeh a zpátky vyvazovací lana (2). Důležité je obhodit pachole na břehu co nejdříve a zabránit tak případnému dalšímu pohybu lodě, které má obvykle na svědomí vítr. Použijte systém držení „přes vazák“ a pomocí tření lana kolem pacholete udržíte velké síly. Pokud jsou lana krátká a nedosáhnou zpátky na loď, držte lano obhozené než přijde kapitán a uváže ty pravé uzly.



Před přiblížením k molu určí kapitán, na který bok a do jaké výšky se pověsí fendry. Pak již všichni zaujmou svá místa a skipper dovede loď těsně k molu a zastaví ji. To je okamžik pro skokany, kteří překročí na břeh.

Pro skokany platí: Nikdy na molo neskákejte! Stačí malé uklouznutí a máte po dovolené. Zlomená noha jí spolehlivě zkazí. Vždy vystupujte. Skipper je schopný zastavit loď dostatečně blízko, aby bylo možné dosáhnout mola překrokem, ne přeskokem. Pokud se to nepovede, dá se manévr opakovat.

V ideálním případě, kdy je výsadek na molo dvoučlenný, každý obhodí „své“ jedno pachole a vrátí lano na loď. Pokud je skokan pouze jeden, musí zvládnout obsloužit jak záďové lano, tak příďové. Pro příďové i záďové družstvo platí, že od skokana převezmou z břehu lano, přehodí je přes vazák a pak utahují či povolují podle pokynů kapitána. Lano vždy musí vést k vazáku pod zábradlím. Pokud je na molu asistence, zaměstnanec maríny nebo hlídač mola, který dokáže při vyvázání spolupracovat, není skokanů potřeba. 

Tohoto způsobu zajíždění si užijete zejména ve starých malebných přístavech, kterými je Jadran proslulý, nebo při dobírání nafty u benzínky. V každém případě nikdy nestrkejte ruce nebo nohy mezi loď a molo! 

 

Na obsah

 

SPRÁVNÉ UVÁZÁNÍ LANA NA VAZÁK

Způsobu, jakým se lano váže na vazák se říká vazákový uzel nebo přesněji vazáková smyčka. Účelem je, aby lano v jednom směru vydrželo požadovaný tah a současně se pod zatížením dalo rychle uvolnit. 
To slovo „rychle“ má svůj účel, protože v případě například nutného rychlého opuštění ležení, může záležet na vteřinách. Z tohoto důvodu není přístup - čím víc smyček na vazáku, tím líp - ten pravý. Hodně smyček se snadno zamotá, nehledě na to, že lano má v takovém případě tendenci se na vazáků skřípnout a problém je na světě. Naučte se vázat lano na vazák zde podle obrázku. U tohoto způsobu lano dostatečně drží a zároveň jde snadno a hlavně rychle uvolnit.

 

         

Na obsah

KDE ČEKAT

Jste-li určeni, abyste jako první vystoupili s vyvazovacím lanem na molo nebo na nábřeží, nečekejte na přídi. Místo, kde se loď nejdříve dotkne mola, je u bočních vantů, tedy na úrovni stěžně. Rozviňte si přední vyvazovací lano, zbytek přeneste vně bočních vantů a se zbývajícím smotkem lana čekejte u bočního zábradlí za vanty, až se loď u vás dotkne mola. Pak překročte zábradlí na molo, samozřejmě s lanem v ruce a běžte s ním k pacholeti nebo k vazáku na mole asi tak 5 metrů před přídí. Obtočte pachole lanem a hoďte jeho konec zpět na příď některému z kolegů. Pak byste měli běžet dozadu a převzít záďové vyvazovací lano, pokud s ním nevyskočil na molo už někdo jiný.

Je-li lano příliš krátké, omotejte ho několikrát kolem pacholete a zašlápněte konec. Nikdo po vás nebude chtít námořnické uzly, to si už ošetří kapitán.

ŠTÍTKY ČLÁNKU:

Dovolená na jachtě