Vzdělávání
29.09.2023 
Jaroslav Foršt
DOVOLENÁ NA JACHTĚ 7
OBLÍBENÉ DESTINACE A OBLÍBENÉ ZVYKY
Tak. V minulé kapitole jsme hráli trošku na vážnější strunu, podívejme se nyní, kam se vlastně můžeme vydat jachtit. Vzhledem k tomu, že většinu zemského povrchu tvoří moře, je možností skutečně nepřeberně.
OBSAH
Chorvatsko
Itálie
Řecko
Sever Evropy
Karibik
Námořnické zvyky, chování, etiketa
Chvála Turecka
Turecké válečné námořnictvo bylo zdvořilé
Závěr
CHORVATSKO
Pro začátek musím doporučit již mnohokrát zmiňované Chorvatsko. Autem je pro nás snadno dostupné a má jedno z nejkrásnějších moří a pobřeží ve středomoří. Klima je mírné, v létě příjemně teplé. Dalmátský archipelag skýtá takové množství ostrovů a zátok, že se dá do Chorvatska na moře jezdit mnoho let, aniž by člověk jel na stejná místa. Z jachetního hlediska je nejvhodnější pro začátečníky oblast střední Dalmácie. Města jako Zadar, Biograd na moru, Šibenik, Primošten jsou vynikající základnou pro vaše mořské toulky a v dosahu jsou ostrovy Murterskeho more, Kornatský národní park, Dugi otok a spousta dalších. Díky tomu, že na pobřeží střední Dalmácie nezasahují dinárské hory tak bezprostředně jako na severu a na jihu Chorvatska, i proslulá bora (silný vítr vanoucí z hor) je zde mírnější. Díky koncentraci jachtařských cílů se zde nachází i nejvější koncentrace marína charterových společností potažmo i dobré služby a ceny.
Severní Dalmácie, ostrovy Lošinj, Pag, Krk, Rab jsou neméně malebné, jako základnu je však dobré zvolit města od Zadaru na sever. Také se zde nachází Velebitský kanál, který díky silné Boře nemá mezi jachtaři dobrou pověst.
Naopak, zvolíte-li jižní Dalmácii, můžete doplout na proslulá místa jako ostrov Vis, Brač, Hvar, kde se nacházejí starobylá města, jejichž krása je pro tuto část středomoří typická. Pokud zvolíte za základnu třeba Trogir (památka UNESCO) nebo Split, můžete doplout až na Korčulu, kde se údajně narodil Marco Polo, nebo v případě příznivých větrů až k perle Chorvatska, k Dubrovníku. Větry jsou zde obecně silnější, zejména proto, že trasy v této oblasti mají ze západu otevřené moře, a také hory, které se tyčí jak na pobřeží, tak na ostrovech, umí zasáhnout mořeplavce termickými závany, které posádku i loď pěkně prověří.
Určitou nevýhodou Chorvatska je, že je právě tak pěkné a tak tam jezdí kdekdo. V letní sezóně počítejte s větší koncentrací lodí i lidí a oblíbené destinace, jako například městská marina na Korčule jsou plné poměrně brzy odpoledne.
Pokud netrváte na letním koupání, je vhodné Jadran navštívit v jarních nebo pozdně jarních měsících,kdy už je teplo, ale ještě není tak plno. Na Jadran se dá jezdit od dubna do října a až se stanete zkušenějšími jachtaři, oceníte na jaře a na podzim stálejší větry.
Chorvatská Dalmácie je proslulá svými ostrovy a ostrůvky. Zde na fotografii tichý a klidný večer na ostrově Veli Drvenik.
ITÁLIE
Italské pobřeží v sobě skrývá také spoustu krás. Jedná se prakticky výhradně o pobřeží Tyrhénského moře (tedy západní pobřeží Itálie), kde se nacházejí ty nejhezčí jachtařské cíle. Na jihu najdete Messinskou úžinu a Sicílií, na které se tyčí sopka Etna. Kousek severně od Sicílie se nacházejí divukrásné sopečné ostrovy Liparské (Aeolské ostrovy), kde najdete dosud činné vulkány s jejich královnou, sopkou Stromboli.
Stejně tak severní část Tyrhénského moře stojí za návštěvu, počínaje Elbou a konče Korsikou a Sardínií.
Z jachtařského hlediska je tento terén o něco náročnější, ale se zkušeným kapitánem se nemáte čeho bát. Jen vlny mohou být trochu větší, než zná člověk z Chorvatska, a vzdálenosti také. Marín tam kupodivu není tolik jako v Chorvatsku a charterových společností také ne. Lodě jsou tedy o něco dražší a služby o něco horší. Itálie se navíc pyšní neveslým prvenstvím nejdražších marín v Evropě (Chorvatsko je druhé).
Divukrásná Tropea, kterou jsme navštívili během toulek Tyrhénským mořem na jihu Itálie, vKalábrii.
Kalábrie rozhodně stojí za návštěvu, jsou to místa, kudy procházela historie, nehledě na úchvatné přírodní pobřežní scenérie.
ŘECKO
V našem vyprávění o jachtařských destinacích nemůžeme Řecko vynechat. Díky Homérovi a jeho Iliadě a Odyssee je Řecko pravlastí jachtařů. Charterových společností je tu ale méně a marín jakbysmet. Přesto, zvolíte-li jako základnu starobylé Atény (Egejské moře), můžete absolvovat klidnou plavbu Sarónským zálivem a podívat se až na Peloponésský poloostrov nebo zvolit náročnější plavbu na Kykládské soustroví. V tomto druhém případě vás v létě pěkně potrápí Meltemi, proslulý řecký vítr, který fouká v létě někdy i velkou silou.
Dále na východ se dostanete až k ostrovu Rhodos a k tureckému pobřeží, které je také velice krásné. Jen je třeba zvolit základnu někde na egejských ostrovech, protože z Athén je to přece jen daleko.
Půjčíte-li si loď ve Volosu, dostanete se až na krásné severní Sporády, kde se natáčel filmový hit Mamma Mia a pokud budete mít čas, můžete odsud až do Marmarského moře a do Istanbulu. Ale to už je plavba veliká.
Moře je v Řecku jaksi „větší“ než v Chorvatsku, vzdálenosti jsou větší, více fouká, jsou větší vlny. Ale pro zkušeného kapitána žádná překážka. Řecko je proslulé svými městskými moly a životem na nich, a tak tam zažijete zase úplně jinou atmosféru než třeba v Chorvatsku.
Řecký ostrov Hydra (více vlevo) v Egejském moři při pohledu z Ermiony, přístavu, který byl známý již vantických dobách.
Nás anaši loď sem sfouknul Meltemi, proslulý letní vítr, který umí jachtaře pěkně potrápit.
Následujících pět dní jsme proti němu bojovali až do Athén - přesto jsme stihli navštívit ta nejkrásněší místa Saronského zálivu.
SEVER EVROPY
Pokud se vám jachting zalíbí, asi nebudete chtít zůstat u plaveb jen ve středomoří. Evropa nabízí také své severní pobřeží, a kdo jej okusí, prý už se napořád vrací. Plout se dá na Baltu, v Severním moři, dá se doplout do Švédska, do Norska. Také do Skotska, navštívit Hebridy nebo Irské moře. Oblast Baltu a Severního moře je kolébkou historie severní Evropy a tam lze navštívit skutečně proslulá místa. Také společenské vztahy jsou zde na moři zase trochu jiné než u jižních sousedů.
Jachtařsky jsou to ale revíry náročné. Balt je známý stálým větrem a krátkými vlnami, Severní moře již zasahují tlakové níže z Atlantiku a plavby v blízkosti Velké Británie jsou poznamenány i vekým lodním provozem, nehledě na příliv a odliv, což člověk ve středomoří skoro neřeší.
Atlantické pobřeží, jako je západ Anglie, západ Francie, je jachtařsky velice hodnotné, ale již jde o vyšší jachting, kam by začátečníci a dovolenkáři směřovat neměli. Velmi vysoký příliv (Francie) a časté bouře vznikající nad Atlantikem v pravidelných intervalech dorážející na pobřeží (Biskaj) činí z této oblasti revír sice krásný, ale pro zkušené námořníky.
KARIBIK
Na Karibské ostrovy je lodí cesta daleká, ale dá se to zvládnout letadlem za pár hodin. Pokud v Chorvatsku zjistíte, že se vám jachting líbí, může být dalším cílem právě Karibik, který je považován za zemi jachtingu zaslíbenou. Tropické podnebí, stálý vítr, krásné moře, atraktivní ostrovy, to vše činí z jachtařské dovolené pravý poklad.
Jachtařsky to není pro úplné začátečníky, ale s místně znalým zkušeným kapitánem to lze lehce zvládnout. Finančně to samozřejmě vychází díky letence dráž, ale stejně jako dovolená v podobných destinacích. Pokud se domluví více členů posádky, nejsou náklady na jednotlivce nijak enormní.
A pokud byste chtěli do Karibiku Atlantik přeplout – i to je možné. Z Kanárských ostrovů pravidelně vyrážejí s podzimním pasátem spousty plachetnic a není problém domluvit se a svézt se přes Velkou louži. A až tak učiníte, nezapomeňte si v Karibiku pořídit červené šortky. Neboť jen ten, kdo přeplul Atlantik, má prý právo je nosit.
Karibik je jachtařů země zaslíbená. Krásné zátoky, podmořský život, pravidelný vítr...
Zde na fotografii ostrov Petit Tabac, na kterém se natáčel film Piráti zKaribiku, první díl, akde měl Johny Depp alias kapitán Sparrow schované zásoby rumu.
Foto Vilém Pavlica, fotografováno z ráhna brigy La Grace.
CHVÁLA TURECKA
Autor této knížky poněkud zapomněl na Turecko a tak se zase ujmu slova, abych představil tento jachtařský revír. Poprvé jsem v jižním Turecku plachtil v říjnu 1995, kdy mě kolegové z Jacht klubu Brno požádali, abych jim dělal kapitána na 12m dlouhém keči kotvícím vmarině Antalya. Tak jsem se seznámil s Freelordem, typ Oyster 39 z konce 70. let, aniž bych tušil, že mu budu kapitánovat dalších pět let. Po domluvě se zástupcem nadace pro pobyt mládeže na moři, jemuž paní majitelka loď na základě smlouvy propůjčila, jsem na Freelordu zůstal jako kapitán ještě s dalším turnusem, takže jsem se vrátil až začátkem listopadu. Naplul jsem podél jižního tureckého pobřeží 920 mil a navštívil tak nádherné kouty, jako je Fithiyjský záliv s více než tuctem ostrovů, každý s několika krásnými zátokami na kotvení. A to nemluvím o Marmarisu, Bodrumu a Knidu, což bylo přístavní město dórských osadníků přímo pod mysem Krio na konci jižního výběžku zátoky Gökova. Knidos měl dva přístavy – severní pro válečné galéry a jižní, obchodní, kde dnes kotví jachty přímo vykopávkami města, jimž vévodí značně zachovalý amfiteátr.
V roce 1996 jsem se s Freelordem a posádkou studentů zúčastnil Jachetního rallye východního Středomoří E.M.Y.R. a projel celé turecké pobřeží od Istanbulu až po Alanyu. Najdete zde stejně krásné zátoky jako v Dalmácii a prakticky na obdobně chráněných vodách (egejské pobřeží). A máte-li rádi antické památky, užijete si jich v Turecku víc než v Řecku, např. z mariny v Kusadasi můžete jet taxíkem do antického Efesu, což je asi nejzachovalejší antické město na světě. A kousek na sever máte neméně proslulý Pergamon.
Zláká-li vás jižní turecké pobřeží se zbytky zatopených byzantských měst a kamennými hrobkami na břehu, o nichž nikdo neví, po jakém národu zbyly, doporučuji vám podzim, protože v létě je zde velmi horko, teploty až nad 40 °C. Najdete zde obdobné větrné podmínky jako v Chorvatsku, častá bezvětří s trochou termiky přes den. V noci mohou ze srázných pobřežních útesů padat prudké poryvy, které ztrpčují kotvení, ale v Chorvatsku je to prakticky stejné. Podzimní bouře začínají v listopadu a vanou od jihovýchodu, od Egypta. Tu první roku 1995 jsem zažil poslední den plavby.
Na egejském pobřeží mohou být podmínky drsnější, i zde se můžete v srpnu setkat s meltemi, se silným severním větrem. O charterové lodě není nouze, obří jachtařská základna je v zátoce Marmaris, kde je k dispozici snad několik stovek charterových lodí. Nevýhodou je, že do Turecka musíte letět, nejlépe do Bodrumu, kde také fungují charterové firmy. Osobně jsem byl v Turecku mnohem spokojenější než v Řecku.
NÁMOŘNICKÉ ZVYKY, CHOVÁNÍ, ETIKA
Jachtařský národ byl vždycky k sobě přátelský a pobyt na jachtě na sebe vázal i určitou etiku chování, která byla vždy jachtingu vlastní. Kolébka této etiky leží pravděpodobně v Anglii, která do ní vtělila svého gentlemanského ducha fair play. Navíc na moři je normální jeden druhému pomáhat, protože jeden nikdy neví, kdy bude potřebovat pomoc sám.
Tento gentlemanský duch se v poslední době s masovým rozvojem jachtingu vytrácí. Stále více a více jezdí na moře (pobřežní vody) lidé, kterým je nějaká etika ukradená. Ale abychom my nepatřili mezi hrstků kazisvětných snobů, povězme si něco o pravidlech jachtařské etiky.
V maríně ani na bójce nebo na kotvě nedělejme zbytečný hluk. Zejména v maríně, kde jsou lodě namačkané na sebe, hlukem rušíme své okolí. Tiše se předpokládá, že v maríně zábava skončí s desátou hodinou večerní.
Okoloplující plachetnice se zdraví máváním jednou rukou. Ne oběma. To by mohlo být pokládáno za signál nouze. Válečné lodě byse měly zdravit spuštěním vlajky na půl žerdi při míjení přídí, ale charterové plachetnice mají zřídkakdy pohyblivé spouště vlajek.
Je běžné, že jachtař u mola pomůže kolegovi, který třeba právě přistává, s lany a s vyvázáním. Zejména, má-li přistávající potíže, nebo má nedostatek posádky.
Stojíte-li vyvázáni na jinou loď bokem a musíte přes ní chodit na břeh, nechoďte přes kokpit, ale přes příď, abyste nerušili soukromí posádky.
Pamatujte také, že na cizí loď se nesmí vstoupit bez vědomí jejího kapitána.
Kromě námořnické etiky existuje také spousta zvyků. Námořníci byli vždy pověrčiví až běda a některé zvyky se zachovaly až do dnešních dnů. Každý správný jachtař by se měl naučit je ctít.
Na lodi se nepíská, ruší to mrtvé námořníky a přivolává špatný vítr.
Na lodi se skleničkami neťuká (racionální důvod: ve vlnách se skleničky snadno rozbijí). Připíjí se v sedě (racionální důvod: lodě měly dříve velmi nízké stropy).
Za plavby se fendry uklízejí. Kdo je má vyvěšené, vypadá jak zelenáč. Stejně tak se za plavby sklízí sušící prádlo, ručníky apod.
Nevyplouvat v pátek a určitě ne v pátek třináctého.
Před každou plavbou je třeba odlít skleničku alkoholu do moře za účelem oběti pro Poseidona či Neptuna a další mořská božstva.
A na závěr jedno zlaté pravidlo: Jednou rukou pro sebe, druhou pro loď.
Jinými slovy: Jednou rukou je třeba pracovat a tou druhou se držet. V druhém plánu tohoto úsloví je, že být v posádce je týmová práce. Myslíme nejen na sebe, ale i na ostatní a na prospěch plavby.
TURECKÉ VÁLEČNÉ NÁMOŘNICTVO BYLO ZDVOŘILÉ
Faktem je, že jako jachtař jsem se dostal do Turecka již v roce 1975, kdy jsme proplouvali Bosporem, Marmarským mořem a Dardanelami cestou na Krétu, a pak v roce 1982, kdy jsme tuto trasu opakovali při plavbě do Pirea. Když jsme se za druhé plavby blížili k přístavu Canakkale v Dardanelách, všiml jsem si, že tam stojí na kotvě několik válečných lodí pod tureckou vlajkou obrácených k nám zádí. Nejblíže byla poněkud neforemná výsadková loď, s můstkem zaskleným i vzadu. A právě odtud nás někdo pozoroval dalekohledem, pravděpodobně důstojník ve službě. Napadlo mi ověřit si, jak turecké válečné námořnictvo zná etiketu a je zdvořilé. Pluli jsme na desetimetrovém keči, který nesl státní vlajku na bezanu (na zadním stěžni). Když jsme se dostali na úroveň zádě výsadkové lodi, spustili jsme vlajku do poloviny bezanu. V tom okamžiku se od můstku Turka rozběhl námořník na záď, kde tureckou státní vlajku střežil jiný námořník se samopalem. Když doběhl, spustil vlajku na půl žerdi a držel ji tak dlouho, dokud jsme výsadkovou loď neminuli a nevytáhli naši vlajku zpět na špičku bezanu. Pak šla nahoru i turecká vlajka. Bylo to prostě jako z učebnice.
ZÁVĚR
Tak a je tu závěr. Jako autor bych chtěl na tomto místě poděkovat mé rodině za podporu při práci na knize, zejména mé ženě, která je jako aktivní jachtařka vždy mým prvním čtenářem a kritikem.
Také bych chtěl poděkovat kapitánovi Františkovi Novotnému za to, že text posoudil, kde bylo potřeba jej opravil a hlavně do něj vložil své příběhy a zkušenosti, které byly pro celou knihu velkým přínosem.
Chtěl bych poděkovat i všem posádkám, které kdy se mnou pluli, protože hlavně díky nim jsem mohl načerpat zkušenosti a ujasnit si všechny poznatky, které potřebuje čestvý adept mořeplavby na své první plavbě. A naposledy bych chtěl vyjádřit vděk všem lodím, na kterých jsem dosud plul, že mě zatím vždy dovezli tam, kam bylo třeba.
Vážení čtenáři, pokud vám tahle kniha poodhalila alespoň trochu ten úžasný a krásný svět mořeplavby a cítíte, že informace, které v knize jsou pro vás byly přínosné, a pokud vaše první mořská dovolená dopadla podle očekávání, budu nesmírně rád. A jestli vás moře okouzlilo a budete se na něj chtít vracet, budou doufat, že se třeba někde potkáme na palubě, nebo v maríně a popřejeme si tak, jak se zdraví jachtaři celého světe - dobrý vítr a stopu vody pod kýlem.
A totéž bych chtěl na závěr popřát vám všem, ať už se někdy potkáme, nebo nepotkáme.
Jaroslav Foršt
Praha, březen 2012
ŠTÍTKY ČLÁNKU:
Dovolená na jachtě